NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13102.

Tvrzení žalovaných v odvolání, že nebylo důvodu, aby bylo uznáno, že jsou osobně povinni k náhradě škody, poněvadž nejsou vlastníky auta ani provozními podnikateli, jest nedovolenou novotou, třebaže žalovaní v prvé stolici všechna tvrzení žaloby, která výslovně nedoznali, popřeli.
Třebas bylo auto majetkem veřejné obchodní společnosti, lze se domáhati náhrady škody na osobně ručících společnících.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1933, Rv I 1078/32.)
Žalobní nárok na náhradu škody proti řidiči automobilu a proti veřejným společníkům Josefu Š-ovi a Josefu F-ovi jako majitelům auta, uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaných Josefa F-a a Josefa Š-a. Důvody: Z důvodu automobilové nehody zažalovala žalobkyně náhradu škody proti řidiči Josefu K-ovi a proti vlastníkům auta, o němž udala, že jest majetkem firmy Josef Š. a Josef F., stavitelé v S., pokud se týče jejích veřejných společníků Josefa F-a a Josefa Š-a. Odvolatelé proti tomuto přednesu žalující strany nic nenamítali a po provedeném řízení byl mezitimní rozsudek vydán proti všem žalovaným. Namítají-li nyní odvolatelé, že nejsou vlastníky auta, jde o námitku teprve v řízení, odvolacím uplatňovanou a tudíž podle § 482 c. ř. s. nepřípustnou. Avšak i kdyby se věc měla posoudili po stránce právní beze zřetele k ustanovení § 482 c. ř. s., postupoval prvý soud správně, vydav mezitimní rozsudek ve smyslu žaloby i proti odvolatelům. I když vlastníkem auta. byla veřejná obchodní společnost, ručí podle čl. 112 obch. zák. společnici za všechny závazky společnosti solidárně a celým svým jměním a má společenský věřitel možnost žalovati podle libosti společnost samu nebo jenom společníky nebo společnost i společníky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelé uplatnili teprve v odvolacím spisu námitku nedostatku pasivní legitimace, že nebylo důvodu, by bylo uznáno, že jsou osobně povinni k náhradě škody, poněvadž nejsou ani vlastníky auta ani provozními podnikateli, a že měla býti žaloba pokud směřuje proti nim jako osobně ručícím zamítnuta. Odvolací soud právem považoval toto tvrzení za nepřípustnou novotu podle § 482 c. ř. s. (srovnej rozh. čís. 1594 sb. n. s.) a dovolatelé marně proti tomu brojí s hlediska dovolacího důvodu čís. 3, dovozujíce, že je napadený rozsudek v tom směru v rozporu se spisy, poněvadž prý dovolatelé všechna tvrzení žaloby, která výslovně nedoznali, popřeli a tedy popřeli i tvrzení žaloby pod II, že automobil jest vlastnictvím veřejných společníků žalované firmy Josefa F-a a Josefa Š-a. Než, i kdyby bylo lze tuto námitku považovat! za přípustnou a za vlastníka auta bylo považovati jen žalovanou veřejnou obchodní společnost, byl sporný případ po právní stránce správně posouzen, poněvadž veřejní společníci ručí podle čl. 112 obch. zák. za všechny závazky společnosti solidárně a celým svým jměním, takže nemůže býti poškozenému (žalobci) zabráněno, by vedle společnosti nežaloval osobně ručící veřejné společníky, což má podle prvého odstavce § 11 ex. ř. ten právní význam, že na základě rozsudku v souzeném případě vydaného může býti exekuce povolena přímo na jmění žalovaných veřejných společníků osobně ručících, aniž bylo k tomu třeba průkazu v citovaném zákonném ustanovení předepsaného.

Citace:

Čís. 13102. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 627-628.