Čís. 14162.Není zmatečností podle § 477 čís. 6 c. ř. s., rozhodlo-li o návrhu na složení k soudu podle § 1425 obč. zák. procesní oddělení soudu, nikoliv oddělení nesporné.(Rozh. ze dne 14. února 1935, R I 10/35.) Prvý (procesní) soud přijal za sporu od žalovaného vkladní knížku, již žalovaný složil podle § 1425 obč. zák. k soudu. Rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu o tom pro zmatečnost, a odmítl návrh žalovaného, by složení knížky vkladní pro žalobce bylo vzato na vědomí. Důvody: Jde o složení zažalovaného dluhu k soudu po rozumu ustanovení § 1425 obč. zák. Složení dluhu k soudu podle právě jmenovaného předpisu je věc řízení nesporného, o které procesní soud rozhodovati nesmí a učinil-li tak přece, dopouští se tím zmatku podle § 477 čís. 6 c. ř. s. Poněvadž pak rozhodl o návrhu podle § 1425 obč. zák. soud procesní, bylo napadené usnesení pro zmatek § 477 č. 6 c. ř. s. z moci úřadu zrušeno a dotyčný návrh odmítnut. Nejvyšší soud zrušil usnesení rekursního soudu, jemuž uložil, by o rekursu žalobcově znovu rozhodl. Důvody: Složení dluhu k soudu podle § 1425 obč. zák. je věc řízení nesporného. Avšak okolnost, že o příslušném návrhu rozhodlo procesní oddělení soudu první stolice místo oddělení nesporného, by mohla býti závadná jen s hlediska rozvržení práce (§ 28 j. ř.). Tím však nebyla založena zmatečnost podle § 477 čís. 6 c. ř. s. Nelze tvrditi, že soud prvé stolice rozhodl o tomto návrhu v řízení sporném, jak to předpokládá § 477 čís. 6 c. ř. s., neboť nějaké řízení nebylo vůbec o něm zahájeno, nýbrž soud první stolice se omezil na usnesení, že se vklad přijímá k soudu. Nejsou tu proto předpoklady zmatečností podle čís. 6 § 477 c. ř. s.