Č. 430.

Stavební živnosti: Zodpovědění otázky, je-li předloženými doklady prokázána theoretická a praktická způsobilost žadatele za udělení oprávnění stavitelského bez předchozího složení stavitelské zkoušky dle § 15 zák. ze dne 26. prosince 1893 č. 193 ř. z., patří ke skutkové podstatě rozhodnutí o žádosti té vydaného.
(Nález ze dne 31. května 1920 č. 3432.)
Věc: Jan Pejcha v Žamberku proti ministerstvu obchodu v Praze o prominutí zkoušky stavitelské a udělení oprávnění stavitelského.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zamítnuta byla v pořadu instančním žádost stěžovatelova za prominutí zkoušky stavitelské a za udělení oprávnění stavitelského bez předchozího složení této zkoušky a to z důvodu, že žadatel nepodal průkazu o tom, že před 12. únorem 1894 samostatně projektoval a provedl takové stavby, jež by prokazovaly jeho theoretickou a praktickou způsobilost jako stavitele. Stížnost vytýká provedenému řízení vadnost a navrhuje z toho důvodu zrušení naříkaného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud neshledal stížnost tu důvodnou.
Dle 4. odst. § 15 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. má politický úřad zemský těm koncesovaným zedníkům propůjčiti práva stavitelského mistra, kteří svou způsobilost k tomu prokázali příslušnou zkouškou nebo takovými, před počátkem působnosti tohoto zákona samostatně navrženými a provedenými stavbami, které dokazují jejich theoretickou a praktickou způsobilost za stavitelského mistra.
Stěžovatel, jemuž udělena byla koncese k samostatnému provozování živnosti zednické a tesařské dne 15. února 1893, domáhaje se toho, aby ve smyslu zákonného předpisu právě uvedeného propůjčena byla práva stavitele podle § 2 uvedeného zákona bez průkazu způsobilosti zkouškou zvláštními předpisy upravenou, předložil na průkaz své theoretické a praktické způsobilosti několik osvědčení, obecními úřady těch kterých obcí stvrzených, o tom, že před počátkem působnosti uvedeného zákona — jen k té době lze ve smyslu cit. předpisu § 15, odst. 4 přihlížeti — samostatně navrhl a provedl v oněch obcích některé stavby.
Otázka, je-li předloženými doklady prokázána theoretická a praktická způsobilost za stavitelského mistra, jaké zákon žádá, jest otázkou skutkovou, z povahy věci pak vyplývá, že posouzení její možno jest jen na základě odborné znalosti.
V daném případě měl žalovaný úřad o dokladech stěžovatelem předložených při svém rozhodování po ruce jednak vyjádření zkušební komise pro zkoušky stavitelské, jednak vyjádření živnostensko-technického oddělení ministerstva veřejných prací. Jestliže na podkladě těchto vyjádření a v souhlasu s nimi neuznal, že by oněmi doklady byl potřebný průkaz způsobilosti podán, nelze v postupu tom shledati nijaké formální nesprávnosti a jest proto výtka vadnosti řízení a tím i stížnost sama, jež námitek věcných neuvádí, neodůvodněna.

Citace:

č. 430. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 355-356.