NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 1971.

Do usnesení, jímž bylo rozhodnuto o tom, z kterého oboru má znalec bez ohledu k osobním okolnostem býti ustanoven, jest stížnost nepřípustná.
(Rozh. ze dne 7. listopadu 1922, R I 1296/22.)
Ve sporu navrhoval žalobce, by slyšen byl znalec vědecky činný jako chemik, kdežto žalovaný navrhoval, by za znalce vzat byl drogista, ježto se ve sporu jedná o posouzení věci též s hlediska obchodnického. Soud prvé stolice určil, by slyšen byl chemik profesor Dr. H. Rekursní soud ku stížnosti žalovaného zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by přibral znalce — drogistu Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten smysl, že odmítl stížnost do usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud má pravdu v tom, že zde nejde o odmítnutí znalce ve smyslu §§ 19 i 20 j. n. a §§ 355 a 366 c. ř. s., nýbrž o řešení otázky, z kterého oboru znalec má bez ohledu k osobním okolnostem, uvedeným v §§ 19 i 20 j. n. býti ustanoven. Avšak soud druhé stolice přehlíží, že usnesení prvého soudce, že bude slyšen jako znalec profesor Dr. H. za účelem podání vědeckého dobrozdání, jest průvodním usnesením ve smyslu §§ 277, 278 a 351 c. ř. s., do něhož dle §§ 277, poslední odstavec a 291 c. ř. s. samostatný opravný prostředek není přípustný. Rekursní soud neměl tedy rozhodnouti o rekursu žalovaného do tohoto průvodního usnesení procesního soudu ve věci samé, nýbrž měl po rozumu §§ 515 a 526, odstavec druhý c. ř. s. rekurs ihned odmítnouti.

Citace:

č. 1971. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 992-993.