Čís. 1277.

Rozlišující znak pokusu a jednání přípravného nespočívá ve větším či menším přiblížení se k cíli zákonem trestním zakázanému, ani v tom, zda obsahuje čin pachatelův více či méně podmínek pro dosažení cíle, nýbrž jen v tom, projevil-li se k dosažení trestného cíle se nesoucí úmysl pachatelův zcela zřetelně v zevním ději pachatelem předsevzatém.
Železniční zřízenec, zabraňující přechod přes trať, požívá ochrany §u 68 tr. zák.
(Rozh. ze dne 1. října 1923, Kr I 591/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 15. března 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí dle §u 81 tr. zák. a přestupkem nedokonané krádeže dle §§ 8 a 460 tr. zák. Důvody:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. napadá zmateční stížnost předně výrok, odsuzující obžalovaného pro přestupek nedokonané krádeže dle §§ 8, 460 tr. zák., jsouc toho náhledu, že, neobstojí-li tento odsuzující výrok, padá tím i odsouzení obžalovaného pro zločin dle §u 81 tr. zák. Stížnost, snažící se prokázati, že šlo pouze o beztrestné jednání přípravné, je však bezdůvodná. O přípravném jednání může se mluviti jen, pokud zákonem zapovězený úmysl nedošel výrazu v nějaké konkrétní činnosti (§ 11 tr. zák.); projevil-li se však úmysl, vykonati čin, zákonem zakázaný, již na venek činěním, předsevzatým za účelem jeho uskutečnění a také objektivně ke skutečnému vykonání vedoucím, je tu již pokus. Charakteristická známka pokusu na rozdíl od pouhého jednání přípravného nespočívá ve větším či menším přiblížení se k cíli, trestním zákonem zakázaném, ani v tom, zda obsahuje čin pachatelův více či méně podmínek pro dosažení cíle, nýbrž jen v tom, zda projevil se k dosažení trestného cíle se nesoucí úmysl pachatelův zcela zřetelně v zevním ději pachatelem předsevzatém. O tom nemůže však býti v tomto případě pochybnosti, vychází-li se ze zjištění soudu, při nichž i stížnost při uplatňování hmotněprávního důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. musí trvati. Neboť je-li zjištěno, že železniční zřízenec Jan H. přistihl obžalovaného již jednou při krádeži uhlí na nádraží v O. a že obžalovaný, pokud jde o tento případ, byl přistižen H-em v bezprostřední blízkosti vagonu, na němž se uhlí nalézalo a že měl při sobě pytel, dlužno v souhlasu s nalézacím soudem za to míti, že zahájil činnost, v níž úmysl, zmocniti se uhlí bez přivolení majitele, došel na venek znatelného a nepochybného výrazu a že podnikl tím vše, co by bývalo způsobilo, založiti skutkovou podstatu krádeže dokonané, kdyby nebyl býval překvapen svědkem Janem H-em. Obžalovaný ostatně úmysl, ukrásti uhlí, v přípravném vyhledávání sám doznal. Činnost jeho vybočila proto již z mezí beztrestného jednání přípravného. Vůči tomu nepadá na váhu, že není zcela přesně zjištěno, jak velkou byla ona bezprostřední blízkost obžalovaného k vozu, poněvadž stačí, že již z blízkosti, v níž obžalovaný se nalézal, byl pro svědka H-a patrným a seznatelným úmysl obžalovaného, odciziti uhlí z vagonu. Tvrzení stížnosti, že obžalovaný mohl si věc ještě rozmysliti a od provedení krádeže dobrovolně upustiti, nemá opory ve zjištěních rozsudku a není proto stížnost oprávněna, budovati na tomto podkladě při uplatňování hmotněprávního důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Výrok soudu ohledně přestupku nedokonané krádeže je proto bezvadným.
Ve shodě se zákonem jest však i výrok, odsuzující obžalovaného pro zločin dle §u 81 tr. zák. Dle výpovědi svědka Jana H-a zavdala svědkovi k zakročení proti společníku obžalovaného Oldřichu P-ovi podnět okolnost, že tento mísil se do toho, když svědek zakazoval společnici jejich Marii D-ové přecházeti trať. Ohledně železničních zřízení stanoví cís. nařízení ze dne 16. listopadu 1851 čís. 1 ř. zák. z roku 1852 v §u 93, že obecenstvo je povinno uposlechnouti služebním nařízením zřízenců, oděných v stejnokroj neb opatřených služebním odznakem neb legitimací. Spadalo proto do oboru působnosti svědka Jana H-a jako železničního zřízence, by zakročil proti Oldřichu P-ovi, odporujícímu jeho služebnímu nařízení, že se nesmí přecházeti trať, a bylo zadržení P-ovo svědkem tím více na místě, kdyžtě P. přišel dle zjištění soudu s obžalovaným na nádraží, aby kradli uhlí. Nelze tudíž popírati, že svědek H. nebyl ve výkonu služby, již obžalovaný snažil se svým jednáním zmařiti. Až na předpoklad výkonu služby svědkem H-em nebrojí stížnost proti správnosti náhledu soudu v ostatních pro podřadění i pod ustanovení §u 81 tr. zák. závažných směrech a doznává tím sama bezvadnost stanoviska soudu nalézacího. Nelze také postřehnouti žádné nesprávnosti po stránce právní.

Citace:

č. 1277. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 375-377.