Č. 3521.

Pozemková reforma: Státní pozemkový úřad má sice právo rozhodovati bez žádosti stran z moci úřední o tom, je-li určitá nemovitost samostatným objektem podle § 3 a) zák. záb.; uzavřel-li však stpú se stranou dohodu, podle níž strana svoji žádost, aby určitý objekt byl podle § 3 a) zák. záb. ze záboru propuštěn, vzala zpět, vyhrazujíc sobě žádost novou, je nezákonným porušením práv strany z dohody takové plynoucích, jestliže stpú — nevyčkav novou žádost strany — vyslovil, že nemovitost ona není takovýmto objektem.
(Nález ze dne 25. dubna 1924 č. 6944).
Věc: Alodní pozůstalost po Gisele C. proti státnímu pozemkovému úřadu o vyloučení hostince na P. ze záboru.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutí stpú-u ze 16. června 1923 obsahuje mezi jiným i tento stížností u nss nař. výrok:
Hostinec na P. č. p. — se zrušenou parní pilou č. p. —, zapsaný ve vl. č. — čes, desk zemských, sestávající ze stav. parcely č. — —, pak 10 parcel pozemkových, není objektem vyloučeným ze záboru po rozumu § 3 a záb. zák., a zamítá se proto žádost za jeho vyloučení ze záboru.
V důvodech uvedeno, že hostinec ten i s ostatními parcelami je ve vl. č. — č. d. z. spolu s jinými zabranými nemovitostmi, že inu tedy chybí právní samostatnost, takže není splněna již tato podmínka v § 3 lit. a) záb. zák. stanovená.
Uvažuje o stížnosti proti této části uvedeného rozhodnutí směřující, veden byl nss těmito úvahami:
Stížnost nebrojí proti správnosti názoru, který žal. úřad v nař. výroku zaujal, že hostinec onen s příslušenstvím není pro nedostatek právní samostatnosti objektem dle § 3 lit. a) záb. zák., nýbrž dovozuje nezákonnost a vadnost výroku z toho, že jednak neměl žal. úřad jej vůbec činiti, poněvadž strana o něj nežádala, resp. žádost svou před vydáním výroku toho vzala zpět, jednak že je v rozporu s dohodou se žal. úřadem učiněnou.
Nss nemohl námitkám stížnosti upříti důvodnost, Ze spisů vychází, a žal. úřad v odvodním spise výslovně to i připouští, že žádost, v níž žádáno o výrok žal. úřadu, že hostinec v P. s přísl. je objektem dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučeným, byla při jednání dne — odvolána s výhradou podání nové žádosti, kdyby šlo o zamýšlené převzetí nebo výpověď jeho, a s podmínkou, že hostinec ten před 31. prosincem 1924 převzat nebude. S výhradou tou vyslovila komise, která jménem stpú-u jednání ono vedla, souhlas. Stpú svým rozhodnutím ze 17. dubna 1923 přijal návrhy podrobných ustanovení dohody, jak jsou s odvoláním i na tento protokol uvedeny v podání z 8. dubna 1923, učiněném zástupcem st-lky; to žal. úřad v odvodním spise i výslovně uznává,
Za toho stavu věcí není pochybností, že v době vydání nař. výroku nebylo tu žádné žádosti, uplatňující ohledně hostince, že je objektem dle § 3 lit a) záb. zák. ze záboru vyloučeným a že tedy nař. rozhodnutí, zamítající tuto neexistující žádost, je vadné.
Odvodní spis hájí ovšem stanovisko, že žal. úřad jest oprávněn i ex officio řešiti otázky, zda a které nemovitost je či není objektem dle § 3 a záb. zák. ze záboru vyloučeným. Toto právo nelze mu zajisté upříti, když § 7 č. 1 zák. z 11. června 1919 č. 330 Sb. mu nařizuje veškerou zabranou půdu vyšetřiti. V daném případě však dohoda, která se zástupcem st-lky byla uzavřena, bránila dle názoru nss-u tomu, aby stpú v tom stadiu, ve kterém nař. výrok byl vydán, učinil rozhodnutí, jímž odepřeno hostinec onen za objekt dle §3 a) záb. zák. ze záboru vyloučený uznati. Neboť v dohodě oné vyhradila si stěžující si strana podati novou žádost o vyloučení tohoto hostince. Žal. úřad nevyčkav vůbec této nové žádosti a rozhodnuv ex officio v neprospěch strany, porušil onu dohodu, kterou dle názoru nss se zavázal, nerozhodovati ex officio o tom, zda hostinec ten je objektem dle § 3 a) zab. zák. ze záběru vyloučeným či nikoli, a to nejméně do 31. prosince 1924, do kteréhožto dne hostinec ten dle dohody z převzetí měl zůstati vyloučen.
Tím zasáhl však i do práv st-le, znemožniv tak, aby st-l podal novou žádost, uplatňující, že hostinec je objektem dle § 3a) záb. zák. ze záboru vyloučeným, což st-li přece dohodou onou bylo vyhrazeno, poněvadž by takto žádosti oné — za nezměněných předpokladů právních i taktických — stálo v cestě pravoplatné rozhodnuti ex officio vydané.
Nař. výrok porušil tedy nabytá práva strany si stěžující, plynoucí z dohody mezi ní a žal. úřadem uzavřené, a musil proto dle § 7 zák. o ss býti zrušen.

Citace:

č. 3521. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1115-1117.