NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 2251.

Uveřejnění všeobecně znějícího insertu, neobsahujícího určitých nepravdivých skutečností, nespadá pod ustanovení §u 1330 obč. zák.
(Rozh. ze dne 6. února 1923, Rv 1 1538/22.)
V několika časopisech byly uveřejněny inseráty: »Dříve nežli se dáte pojistiti u pojišťovací společnosti »X«, obraťte se na Ústřední svaz zaměstnanců pojišťoven o informaci, týkající se poměrů, jež panují u této společnosti.« Pojišťovací společnost X. domáhala se na Ústředním svazu zaměstnanců pojišťoven žalobou, by žalovaný svaz byl uznán povinným ustati v uveřejňování inserátů, plakátů nebo jiných tiskopisů s výstrahou, jak výše jest uvedena, nebo podobnou. Ku zajištění tohoto nároku vymohla si žalující proti žalovanému prozatímní opatření do doby, kdy bude možno nárok uplatňovati exekucí. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Žaloba opírá se o ustanovení §§ 1295 a 1330 obč. zák. Inserovati v novinách je každému dovoleno. Práva toho však nesmí vykonávati ve zjevném úmyslu, jinému zúmyslně škoditi, jinak dle § 1295 obč. zák. (nov.) jest poškozený oprávněn, domáhati se náhrady škody způsobené tímto škodlivým uveřejňováním. Že rozšiřovatel těchto insertů měl úmysl žalující poškoditi, nelze pochybovati. Měla by tudíž žalující dle tohoto ustanovení nárok na náhradu škody, té se však nedomáhá. Ustanovení §u 1330 obč. zák. (nov.) se dovolávati nemůže, poněvadž dle tohoto ustanovení jde o rozšiřování skutečností, jež jsou způsobilé ohroziti úvěr, výdělek nebo hospodářský zdar jiného a jichž nepravdivost rozšiřovateli byla známa neb známa býti musela. Jde tedy o rozšiřování nepravdivých skutečností. Takových skutečností však inseráty, třeba by žalující stranu hospodářsky poškozovaly, neobsahují. Proto také nemůže žalobní žádání v ustanovení tomto míti opory.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Při povolení prozatímného opatření neřeší se věcná stránka nároku, jemuž se dostává zatímně ochrany. To jest vyhraženo sporu. Nelze proto oprávněnost uplatněného nároku dovozovati z povolení prozatímného opatření. Při řešení věci jest vycházeti z toho, že žalující vyvozuje svůj nárok z uveřejňování insertů obsahu, jí tvrzeného, žalovaným. Není pochyby, že uveřejňování insertů určitého obsahu může býti podkladem nároku na náhradu škody. Vždyť § 1295 odstavec druhý obč. zák. poskytuje ochranu proti zlovolnému zneužití práva, projeviti volně své mínění. O to však v tomto případě nejde, plyneť z obsahu žalobního žádání, že se žalující náhrady škody dle §u 1295 obč. zák. nedomáhá. Pokud by přicházel v úvahu § 1330 obč. zák., je nepochybno, že napadený může žádati náhradu škody, odvolání a jeho uveřejnění. Jest připustiti, že dlužno přiznati napadenému nárok, aby odpůrce ustal od opakování nebo dalšího rozšiřování nepravdivých tvrzení (§ 1330 obč. zák.). Předpis ten vyžaduje však rozšiřování nepravdivých skutečností. Znění insertu jest však v tomto případě rázu zcela všeobecného, postrádá vší konkrétnosti, neobsahuje skutečností, jež § 1330 obč. zák. předpokládá. Nelze z něho ani vyčísti, že bylo zamýšleno, sděliti nepravdivé skutečnosti. Nesprávné posuzování pravdivých skutečností nespadá však pod § 1330 obč. zák. Právem vyslovil odvolací soud, že žalobní žádání nemá v řečeném ustanovení opory. Posouzení věci s právního hlediska jest správné, odpovídá zákonu a stavu věci.

Citace:

Čís. 2251. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 224-225.