NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Čís. 3087.

Při přídělové akci jsou orgány Státního pozemkového úřadu vrchností ve smyslu § 68 tr. zák.; výtka stranickosti nemusí tu býti vždy pronesena pachatelem u vědomí, že svým jednáním zlehčuje veřejnou autoritu (§ 312 tr. zák.), nýbrž může tu jíti po případě o pouhou kritiku, byla-li pronesena starostou a zástupce (důvěrníkem) zájemníků.
(Rozh. ze dne 13. února 1928, Zm II 370/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmatečním stížnostem obžalovaného a státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 28. května 1927, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem šíření nepravdivých zpráv podle § 18 čís. 1. a 2. zákona na ochranu republiky a přestupky podle §§ 312 a 314 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu první stolice, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
I když nelze přisvědčiti vývodům zmateční stížnosti, že při přídělové akci není Státní pozemkový úřad vůbec vrchnostenskou osobou, nýbrž pouze stranou, která vyjednává se stranou druhou, s přídělci, jest zmateční stížnost potud v právu, že nejsou nalézacím soudem dostatečně zjištěny známky skutkové podstaty §§ 312 a 314 tr. zák. Tvrzení, že nějaké jednání je stranickým, nemusí býti vždy urážkou, nýbrž může za určitých předpokladů býti pouhou kritikou a nemusí tu vždy při výtce. stranickosti býti na straně toho, kdo tuto výtku činí, vědomí, že svým jednáním zlehčuje veřejnou autoritu. Obžalovaný hájil se tím, že při přídělovém řízení vystupoval jako starosta a zástupce a důvěrník zájemníků, že přídělového komisaře upozorňoval na různé nesprávnosti, leč marně. Vzhledem k tomu bylo dlužno zjistiti, zda vystupoval obžalovaný skutečně jako oprávněný zástupce a důvěrník zájemníků na rozdělení půdy a jako člen poradního sboru, zda měl vědomí, že výrokem o stranickosti ve své funkci proneseným někoho uráží, nebo že hájí zájmy zastupovaných jím interesentů kritisuje pouze úřední jednání. Těchto zjištění nalézací soud v napadeném rozsudku nečiní a nezjišťuje ani, proti komu výtka stranickosti směřovala, zejména zda se vztahovala na přítomného člena poradního sboru D-ého. Jest proto rozsudek v tomto směru kusým: Pokud se týče přestupku podle § 314 tr. zák., zjišťuje nalézací soud pouze, že obžalovaný vnikl do poradní místnosti se zástupem asi 60 lidí a že v důsledku tohoto vniknutí musilo býti jednání přerušeno, a že obžalovaný musil si býti vědom, že při nejmenším ztěžuje úřední výkon poradního sboru. Nalézací soud však nezjišťuje, o jaký úřední výkon šlo, v čem onen úřední výkon pozůstával, v čem pozůstávalo překažení onoho úředního výkonu, a posléze, zda byli zájemci oprávněni do poradní místnosti vstupovati vůbec, vstupovati tam hromadně neb pouze jeden po druhém, anebo zda nebyli vůbec k tomu oprávněni a zdali je obžalovaný k vstoupení vyzval. Jest proto i v tomto směru rozsudek neúplným.

Citace:

č. 3126. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 242-243.