Č. 1015.

Zabírání bytů: * Po 30. červnu 1921 nemohou obce pokračovati v provádění opatření dle zákona o zabírání bytů obcemi, tedy ani vydati zabírací nález ani činiti opatření k jeho výkonu.
(Nález ze dne 14. listopadu 1921 č. 15311.)
Prejudikatura: srovn. nál. č.. 979, 994 a 995.
Věc: Jan H. v Š. proti okresní správě politické na Kladně o vyklizení bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: — — — — — — — — — — — — — — — — — —
Nesprávný jest názor stížnosti, že zmocnění obcím k provádění opatření dle §§ 2—31 zák. z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. propůjčené bylo časově obmezeno do 30. dubna 1921, neboť zákonem ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. byla lhůta ta prodloužena do 30. června 1921.
Přes to jest stížnost důvodná. Jak právě uvedeno, zaniklo oprávnění obcí prováděti opatření dle zákona o zabírání bytův obcemi dnem 30. června 1921. Po tomto dni nemohly obce pokračovati v prováděni opatření těch, tedy ani vydati zabírací nález ani činiti opatření k jeho výkonu.
Obecní rada v K. žádala dne 1. srpna 1921 žalovaný úřad o naříření nuceného vyklizení zabraného bytu. K návrhu tomu však obec po 30. červnu 1921 oprávněna již nebyla. Nařídil-li žalovaný úřad vyklizení bytu, tedy výkon záboru, rozhodl o návrhu neoprávněné strany a překročil tím meze své působnosti, pročež je i naříkané rozhodnutí zmatečné, nehledě ani k tomu, že by ani za jiných okolností, totiž kdyby zákon ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. ještě platil, nebyl žalovaný úřad oprávněn nucené vyklizení bytu, o nějž jde, naříditi, poněvadž rozhodnutí obce (společného bytového úřadu) podle § 2, odst. 4 a podle § 11 byt. zák. jsou vykonatelná soudní a nikoliv politickou exekucí.
Bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti dle § 7 zákona o správ. soudě.

Citace:

č. 1015. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 925-926.