Čís. 17490.

Je-li manželství stran již hluboce rozvráceno a na tomto stavu jest spoluvinen též manžel, nemůže se domáhati na manželce, aby se vrátila do manželského společenství.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1939, Rv I 1009/39.)
Nižší soudy zamítly žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby jeho manželka byla uznána povinnou vrátiti se do společné domácnosti, odvolací soud z těchto důvodů: Žaloba, o niž jde, je opakem žaloby, ve které žaluje nynější žalovaná svého manžela o rozvod manželství. Lze říci, že kladné rozhodnutí rozvodu z viny nebo spoluviny v onom sporu je prejudicielní pro řešení tohoto sporu. V něm došlo totiž k zamítnutí žaloby proto, že došlo k hlubokému rozvratu manželství stran, jež zavinily obě strany. Nelze proto v tomto sporu zastávati stanovisko, že manželka opustila manželské společenství se žalobcem bezdůvodně a nemůže týž právem požadovati její návrat. Za tohoto stavu věcí bylo odvolání v tomto sporu provedeno zcela souhlasně s odvoláním ve sporu o rozvod. Odvolací soud vychází i v tomto sporu ze stejného názoru, jaký vyslovil ve sporu rozvodovém, totiž že prvý soud právem dospěl k závěru, že manželé zavinili rozvrat manželství ve smyslu § 13 lit. h) rozl. zák. stejnou měrou tím, že udržovali oba poměr k jiné osobě, který jest charakterisován jako obapolná vzájemná nevěra. Vývodům dovolání, že poměr ten, se stanoviska manželské věrnosti nepřípustný, zahájila žalovaná daleko dříve než žalobce, nemůže odvolací soud přisvědčiti, ježto skutečnost, že žalobce před léty neodvodil z toho jiný důsledek, než že sám také stejný poměr navázal a po léta se žalovanou dále žil a dokonce návratu žalované se sporem domáhá, mluví toliko pro to, že řečené okolnosti nepokládal za důvod nesnesitelnosti dalšího manželského spolužití. I když jsou tu okolnosti, které činit tento postup žalobcův vysvětlitelným, nemůže to nic měniti na stanovisku, že vinu na rozvratu nenese výlučně nebo převážně žalovaná, nýbrž že tu zavinění spočívá na obou stranách, když znajíce uvedené okolnosti, dlouhá léta vedle sebe žily, trpíce jeden druhému poměr, který nelze srovnati s předpoklady řádného manželství. Za tohoto stavu věcí jest pak sled jednotlivých okolností a zejména i skutečnost, že žalovaná navázala poměr zejména s F. dříve než žalobce s H. pro posouzení otázky viny na rozvratu nerozhodna. Prvý soud právem poukázal na vzájemné odcizení manželů, nastalé zejména v poslední době, takže i dle zevního chování manželů trvalo manželství již jen právně. Všechny tyto okolnosti vedly odvolací soud k závěru, že procesní soudce zcela správně věc posoudil ve věci rozvodové a proto také rozsudek potvrdil. Při prejudicialitě rozvodového rozsudku nemohlo býti vyhověno ani odvolání v této věci, neboť je-li manželství stran hluboce rozvráceno, nelze donucovati jednoho z manželů, aby se vrátil do společné domácnosti k manželu, který na hlubokém rozvratu manželství jest spoluvinen.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání neshledav zákonného důvodu, aby rozsudek odvolacího soudu zrušil nebo změnil (§ 510/3. c. ř. s.).

Citace:

čís. 17490. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 666-667.