NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 3984.

Státní zaměstnanci. — Administrativní řízení (Slovensko): I. O postavení právního oddělení při generálním finančním ředitelství v Bratislavě. — II. Úředník jmenovaný provisorním adjunktem finanční prokuratury pro službu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nemá nároku na diety podle usnesení ministerské rady ze 27. července 1920.
(Nález ze dne 6. října 1924 č. 12662).
Věc: Dr. František Š. v Bratislavě proti ministerstvu financí o přiznání diet.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl výnosem min. fin. z 26. května 1922 jmenován provisorním adjunktem finanční prokuratury pro službu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Dekretem presidia české finanční prokuratury v Praze ze 7. června 1922 byl pak služebně přidělen oddělení pro právní zastupování státu při gfř v Bratislavě — exposituře to české finanční prokuratury, — kdež službu nastoupil a složil slib dne 1. července 1922.
O jeho žádosti za přiznání diet exponovaných rozhodlo min. fin. nař. výn., že jako úředník přímo pro prokuraturní službu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jmenovaný nemá na diety nároku, ježto jeho zástupci pravomoc před soudy, pramenící v delegaci pražské finanční prokuratury, nemá nic společného s jeho služebním poměrem. Svým jmenováním pro prokuraturní službu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jest přímo a trvale vázán služebním poměrem na tyto země a nelze jej proto považovati za exponovaného úředníka (co do služebního poměru) ze zemí historických.
St-l, vytýkaje tomuto rozhodnutí nezákonnost a vadnost, opírá nárok na diety o meziministerskou úpravu z 27. července 1920 oddíl III, jenž stanoví: Státním zaměstnancům na Slovensku z území mimoslovenského zatímně přiděleným příslušejí diety...
Z obsahu nař. rozhodnutí jest patrno, že buduje na téže normě, zamítajíc nárok st-lův s odůvodněním, že jej nelze považovati za exponovaného ze zemí historických. — — —
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Jak uvedeno, byl st-1 min-em fin. jmenován provisorním adjunktem pro prokuraturní službu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Toto jmenování kompetentním činitelem jest pro posouzení služebního poměru jedině rozhodným. Pravda jest, že dekret české finanční prokuratury z 29. května 1922, vyzývající st-le k nastoupení služby, neuvádí, že jmenování se stalo »pro prokuraturní službu na Slovensku a v Podkarpatrské Rusi«, dodává však »jmenovací dekret bude Vám doručen .... až po nastoupení služby«. Tento zde ohlášený jmenovací dekret z 21. července 1922 uvádí pak správně a úplně obsah aktu jmenovacího. Jest tudíž v souhlasu se spisy zjištění nař. rozhodnutí, že st-l byl přímo pro prokuraturní služby na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jmenován, a nemohl nss shledati nezákonnost v tom, když žal. úřad důsledkem tohoto zjištění vyslovil, že st-l nemá nároku na diety, ježto jej nelze považovati za úředníka exponovaného (co do služebního poměru) ze zemí historických....
Jest nesporno, že zástupci oddělení, přičleněné gfř v Bratislavě, jest jen expositurou české fin. prokuratury, že úředníci fin. prokuratury, jmenovaní na Slovensko, jsou služebně podřízeni fin. prokuratuře pražské a vedeni v jejím státu. Okolnosti ty nemění však ničeho na shora zjištěné skutečnosti, že st-lův služební poměr byl založen prvotně a přímo na Slovensku, a že jmenovaný jest na toto území trvale vázán. Třeba tu souhlasiti s úsudkem žal. úřadu, že úředník může býti přímo a trvale vázán k úřadu delegovanému (exposituře), třeba jeho pravomoc zástupci pramení v delegaci.
Že st-li jest složiti fiskální zkoušku dle předpisů platných pro země historické, jest bez vlivu na akt jmenovací a pro posouzení sporu bez významu.

Citace:

č. 3984. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 528-529.