NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4096.

Vojenské věci: * Pozůstalí předci gážisty rak.-uh. armády ve válce padlého nemají právního nároku na důchod předků dle zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb.
(Nález ze dne 8. listopadu 1924 č. 19254.)
Věc: Anna H. v S. proti ministerstvu národní obrany o nárok na důchod předků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žádost st-lky, aby jí byl přiznán důchod předků po jejím synovi Dru Ottomaru H., jenž dne 2. září 1914 padl na ruském bojišti jako poručík v zál. rak. uh. pěš. pluku č. 48, zamítlo žal. min. nař. rozhodnutím, jelikož neshledalo výjimečných důvodů, hodných zvláštního zření, které by podle 2. odst. § 112 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb. povolení důchodu předků umožňovaly.
Předcházelo šetření, v němž bylo zjištěno, že st-lka má na živu ještě tři syny (úředníky, resp. profesora), a že má knihovních pohledávek 13200 K a na vkladních knížkách 37544 K uloženo.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou dovozující vadnost řízení z toho, že podmínky § 63 lit. b) a c) zák. u st-lky ve skutečnosti dány jsou, nemohl nss uznati důvodnou.
Není sporu o tom, že syn st-lčin padl na bojišti roku 1914 jako poručík, tedy jako vojenský gážista býv. armády rak.-uh. Zaopatřovací nároky pozůstalých po gážistech býv. armády rak.-uh., kteří zemřeli před státním převratem, t. j. přede dnem 28. října 1918, jest po rozumu § 104 zák. č. 76/1922, posuzovati jedině podle vojenských zaopatřovacích zákonů a nařízení plativších dne 28. října 1918 v býv. říši rak.-uh. To jsou zákony z 27. dubna 1887 č. 41 ř. z. z 3. dubna 1891 č. 48 ř. z., z 28. března 1896 č. 48 ř. z. a z 19. března 1907 č. 96 ř. z. Předpisy tyto přiznávají zaopatřovací požitky pouze vdovám a sirotkům, nikoli však předkům vojenských gážistů rak.uh.
Předkům vojenských gážistů armády čsl. přiznal nárok na zaopatřovací požitky, na tak zv. důchod předků, teprve zákon ze 17. února 1922 č. 76 Sb. v §§ 63—65. Tento důchod předků může dle ustanovení § 112, odst. 2 téhož zák. býti přiznán předkům gážistů (čekatelů) a poddůstojníků z povolání bývalé rak.-uh. armády, kteří ve světové válce padli, min. nar. obr. v dohodě s min. fin. jen ve výjimečných případech, hodných zvláštního zření. Že za určitých okolností přísluší někomu nárok na tento důchod, zákon nestanovil, uvedené znění zákona pak samo vylučuje právní nárok takový.
Není-li však právního nároku na přiznání důchodu předkům gážisty býv. armády rak.-uh., nelze v jeho meritorním zamítnutí se strany úřadu spatřovati nějaký zásah do st-lčiných subjektivních práv, jaká dle § 2 zák. o ss jedině požívají ochrany nss-u. Pak ale nemůže nss ani přezkoumávati, spočívá-li meritorní zamítnutí ono na řízení vadném čili nic.
Stížnost tvrdící opak jest tedy bezdůvodná a bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 4096. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 760-761.