Č. 3489.

Školství: I. Při nuceném nájmu podle § 7 zák. č. 189/1919 je nezákonným ustanovení, že úřadu je vyhrazeno přiřknouti zabraný byt i jinému učiteli (bez omezení na učitele škol menšinových). — II. Kdy je nuceným nájmem ohroženo vlastní bydlení vlastníka domu?
(Nález ze dne 14. dubna 1924 č. 6388).
Prejudikatura: Boh. 702, 3312 adm. a jiné.
Věc: Ferdinand B. v O. proti ministerstvu škoiství a národní osvěty o nucený nájem bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jednak pro vady řízení, jednak pro nezákonnost. Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad podle § 7 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 a z 9. dubna 1920 č. 295 Sb., pokud se týče § 2 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. — aby se zabezpečilo bydlení učitele české měšťanské školy v O., — nucený nájem bytu, obývaného až dosud učitelem K. N. v domě č. p.— v O. K tomu bylo podotknuto, že podle konaného šetření majitel domu nebude tímto nuceným nájmem poškozen ani ve své živnosti, ani na svém bydlení; jeho námitce, že bytu potřebuje pro sebe a svou rodinu, nelze přiznati platnost, poněvadž obývá již v témže domě dva jiné byty o třech pokojích a dvou kuchyních a kromě toho se zdržují jeho dospělé děti doma jen přechodně. Konečně bylo vysloveno, že žal. úřad vyhrazuje si právo přiřknouti tento byt jinému učiteli na českých školách o-ských, kdyby z jakéhokoliv důvodu přestala potřeba tohoto bytu pro učitele J.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost namítá nezákonnost v tom směru, že nař. rozhodnutím vyhrazuje se možnost přikázati byt i jinému učiteli českých škol o-ských,
Nss shledal námitku tuto důvodnou a to z úvah rozvedených již blíže v nál. Boh. 3312 adm.; třebas totiž výhrada použití zabíraného bytu pro jiné učitele škol menšinových, pokud ovšem v konkrétním případě podmínky § 7 by byly splněny, by neodporovala zák., nutno uznati, že výrok nař. rozhodnutí, který všeobecně mluví o učitelích českých škol o-ských (tedy i jiných než menšinových) vůbec, je v tomto směru v rozporu se zák., neboť nucený nájem místností dle zák. č. 189/19 pro zabezpečení bytu učitele jest vůbec možný jenom ve prospěch učitele školy menšinové po rozumu § 2 zák. č. 292/20, nikoliv však pro učitele jiné školy, která není školou menšinovou.
Konečně namítá stížnost, že nař. rozhodnutím jest ohroženo st-lovo bydlení. —
Nss shledal tuto námitku důvodnou.
Podle § 7 zák. č. 189/1919 jest nucený nájem místností přípustný jen tehdy, není-li jím ohroženo vlastní bydlení vlastníka budovy, pokud se týče osoby, jíž právo užívati tyto místnosti přináleží. Je-li či není-li tomu tak v konkrétním případě, jest otázkou skutkovou, jejíž zodpovědění žal. úřadem nss může proto zkoumati toliko s hlediska 2. odst. § 6 svého zák. Již v řízení správním uvedl st-l, že svého času postavil si dům a bydlil, maje tehdy jenom dvě malé děti, jenom v jednom pokoji a kuchyni, že však později, když rodina jeho vzrostla, přibral další dva pokoje a kuchyň, a uvedl též, že a z jakých důvodů i tento zvětšený byt pro jeho 11ti člennou rodinu jest nedostatečný, zejména vzhledem k tomu, že jeden syn se vrátil domů jako válečný invalida, druhý syn se vrátil domů z Německa, kde byl v místě, o které následkem tamní hospodářské krise přišel, a že dvě dcery provozují doma krejčovství.
Podle § 8 zák. o mimořádných opatřeních bytové péče z 11. července 1922 č. 225 Sb. smí majetník bytu rozšířiti svůj byt tak, aby měl v témže domě nejvýše 5 obytných místností, skládá-li se domácnost z více než 5 dospělých členů, při čemž kuchyně a místnosti, kterých majitel bytu potřebuje k vykonávání svého povolání, za obytné místnosti se nepokládají.
St-lova domácnost se skládá nesporně z více dospělých osob než 5, má toliko 3 pokoje a dvě kuchyně, tedy i čítá-li se snad jedna kuchyně jako pokoj, jen čtyři obytné místnosti; stejně není bráno v odpor tvrzení st-lovo, že dvě dcery provozují živnost.
Za tohoto stavu věci nelze tedy shledati, že by závěr úřadu (že nuceným nájmem, bydlení st-lovo nebylo ohroženo), shodoval se s výsledky správního řízení, naopak, podle toho, co shora uvedeno, závěr ten z výsledků tohoto řízení logicky neplyne.
Na tom nemění nic ta okolnost, na kterou patrně žal. úřad míří, že st-l až dosud bydlil jenom v uvedených 3 pokojích a dvou kuchyních, kterých se nucený nájem netýče; neboť z okolnosti, že majitel domu poměry, zejména platnými předpisy o ochraně nájemníků, byl nucen, bydleti způsobem nedostatečným, ač poměry jeho se mezi tím změnily (vzrůstem počtu členů rodiny, návratem dospělých dětí do domova), nelze důvodně a spravedlivě vyvozovati, že by byl nucen do vší budoucnosti bydliti stejně nedostatečným způsobem a že by nebylo lze mluviti o ohrožení jeho bydlení, jestliže nucený nájem úřadem vyslovený mu znemožňuje, aby svoje nedostatečné bydlení zlepšil způsobem jinak bez onoho nuceného nájmu možným a zákonně přípustným.
Je-li však uvedený závěr žal. úřadu v rozporu s výsledky správního řízení uloženými ve spisech, pak jeví se nař. rozhodnutí vadným a bylo je proto zrušiti v jeho celku podle § 6 zák. o ss, pokud ve směru uvedeném sub 2. nebylo je zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 3210. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 508-509.