Čís. 15815.

Při řešení otázky, zda jest se obávati při změně žaloby určovací v žalobu o plněni značného ztíženi nebo průtahu jednání, nerozhoduje jen, zda žalobní žádost určovací jest pro nedostatek právního zájmu na zjištění zralá k zamítnutí.
(Rozh. ze dne 11. února 1937, R I 42/37.)
Prvý soud připustil změnu žaloby určovací v žalobu na plnění. Rekursní soud změnu nepřipustil. Důvody: Žaloba určovací je zralá k rozhodnutí, a to zamítavému se zřetelem na to, že tu nejsou podmínky žaloby určovací podle § 228 c. ř. s. (právní zájem), kdežto jednáním o nově vznesené žalobě na plnění (§ 232, odst. 2, c. ř. s. by se jednání, jež je teprve v počátečním stadiu, značně ztížilo a protáhlo, takže podmínky § 235, odst. 3, c. ř. s. nejsou tu dány.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Názor rekursního soudu, že změnou určovací žaloby v žalobu o plnění jest se v souzeném případě obávati značného ztížení nebo průtahu jednání (§ 235, odst. 3, c. ř. s.), když žaloba určovací jest zralá k rozhodnutí, kdežto o žalobě na plnění by bylo třeba teprve jednati, nelze schváliti. Vždyť dosud není možné zabývati se věcně tím, že původní žalobní žádání určovací jest pro nedostatek právního zájmu na zjištění (§ 228 c. ř. s.) zralé k zamítnutí, poněvadž by se tím předbíhalo rozhodnutí ve věci samé, a zejména musil by soud věcně se obírati podstatností určovacího žádání k vůli rozhodnutí o útratách, takže nelze o podstatném ztížení jednání mluviti. Ani jinak není tu hledíc na počáteční údobí řízení, v němž se ve věci konalo jediné ústní jednání omezené jen na změnu žaloby a na rozhodnutí o ní, podkladu pro úsudek, že by jednáním o zažalovaném nároku došlo k značnému ztížení anebo k průtahu, neboť žalobkyně o změněné prosbě žalobní nenabídla nové důkazy.

Citace:

Čís. 15815. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 172-172.