Čís. 2230.

Procesní způsobilost veřejné obchodní společnosti nepomíjí jejím zánikem, nýbrž teprve výmazem z rejstříku.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1923, Rv I 842/22.).
Žalobě proti veřejné společnosti S. a J. v Bucazci ve východní Haliči na zaplacení kupní ceny za dodávky z let 1913—1914 bylo oběma nižšími soudy vyhověno, odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Aby prokázal zmatečnost řízení, uvádí odvolatel, že žalovaná firma zanikla v srpnu 1914 následkem vpádu Rusů, že veškeré jmění firmy bylo zničeno, že společníci firmy David S. a Israel M. uprchli do Vídně, že likvidace společnosti nebyla provedena, čehož ani nebylo třeba, poněvadž prý již žádného jmění nebylo. Výmaz firmy v obchodním rejstříku v Stanislavově nebyl prý možným a nebyl důsledkem toho ani proveden, poněvadž obchodní rejstřík při vpádu Rusů shořel. Ve sporu uvedla žalovaná pouze, že firma S. und J. od vypuknutí války již neexistuje a že jeden společník a sice David S. má své řádné bydliště ve Vídni. Veškeré ostatní okolnosti jsou novoty. Avšak právě z vývodu odvolacích jest zřejmo, že podáni žaloby proti žalované bylo formálně odůvodněno. Mezi stranami bylo nesporno, že žalovaná byla zapsána v obchodním rejstříku, když pohledávka vznikla. Odvolání však nyní výslovně uznává, že likvidace žalované společenské firmy se nekonala a že firma v obchodním rejstříku krajského soudu ve Stanislavově nebyla vymazána. Dle čl. 123 obch. zák. nemá faktické rozejití se společníků právního významu. Dokud výmaz firmy v obchodním rejstříku není proveden, nelze jej dle čl. 129 obch. zák. proti třetím osobám namítati. Že prý obchodní rejstřík shořel, není rozhodno, poněvadž by soud v tomto případě musil založiti nový. Vzhledem k těmto okolnostem domáhala se žalobkyně žalobou svých nároku dle čl. 111 obch. zák. právem na žalované firmě. Tím padá námitka, že řízení před prvým soudem jest zmatečným. Ježto žalovaná v první stolici uznala, že její firma byla protokolována, a vůbec ani nenamítala, že byla po té vymazána, nebylo prvému soudu zapotřebí připustiti nabízený důkaz o tom dotazem u příslušného úřadu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Čís. 2 a 4 §u 503 c. ř. s. jsou uplatněny jako dovolací důvody. Prvý v tom je spatřován, že nižšími stolicemi nebyl připuštěn důkaz o tom, že žalované firmy v době podání žaloby již nebylo, druhý pak v tom, že zákonitých norem na to se vztahujících nebylo použito náležitě. Šlo by tedy o procesní způsobilost, která i u první i u vyšší stolice dle §u 7 c. ř. s. také z úřední povinnosti musí býti zkoumána; leč vytýkané vady není. Dle čl. 110 obch. zák. může obchodní společnost, když srovnalá vule všech společníků právně postačí k uzavření smluv, již před zápisem do obchodního rejstříku smluvně se zavazovati a tudíž způsobilosti, býti stranou a procesorní způsobilosti nabýti. Jinak tomu dle čl. 129 obch. zák., podle něhož je zánik společnosti vůči třetím osobám jen tehdy právně účinným, když je zapsán do obchodního rejstříku, jak také z čl. 25 obch. zák. vyplývá zřetelně. Jelikož dle zjištění nižších stolic výmaz žalované firmy v obchodním rejstříku nebyl uskutečněn, nemá to, co žalovaná v opravném řízení uvádí, právního významu, poněvadž taktický zánik žalované, ač-li nastal, nebyv do obchodního rejstříku zapsán, vůči žalobkyni jako třetí osobě nemá účinku. Toho se čl. 111 obch. zák. nedotýká, a rovněž ne čl. 123 obch. zák.. Ovšem přisvědčiti sluší dovolatelce, že způsobilost, státi na soudě, je pojem procesuální, jenž zápisu do obchodního rejstříku nepotřebuje, leč dle §u 1 c. ř. s. musí býti tato způsobilost posuzována podle platných zákonných ustanovení, tedy v této rozepři dle těch, jichž se odvolací soud případně a výstižně dovolává.

Citace:

Rozhodnutí č. 2230. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 185-186.