NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12326.

Výkaz o zahájení sporného řízení, požadovaný v § 231 odst. 2 ex. ř., děje se již samým podáním žaloby u příslušného exekučního soudu. Zvláštní podání, jímž účastníky odkázaný na pořad práva, exekučnímu soudu zvlášť oznamuje zahájení sporného řízení, jest zbytečné, a nezáleží na tom, že došlo na soud po lhůtě.
(Rozh. ze dne 3. února 1933, R I 20/33.)
Jde o rozvrh nejvyššího podání za exekučně prodanou nemovitost. Vymáhající věřitelka navrhla, by bylo provedeno rozvrhové usnesení, ježto věřitelé odkázaní s odporem na pořad práva podali žaloby opožděné. Prvý soud zamítl vydání částek dotčených odpory věřitelů až do vyřízení obou vylučovacích žalob, protože otázku, zda jsou vylučovací žaloby odůvodněny čili nic, a zda byly podány včas, jest rozhodnouti v procesním řízení o těchto žalobách, a vydání těchto částek je odvislé na výsledku těchto právních sporů. Rekursní soud na¬ padené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs jest podle § 239 odst. 3 ex. ř. přípustný, ale není důvodný. Stanoví-li § 231 odst. 2 ex. ř., že kdo s odporem jest odkázán na právní pořad, musí se vykázati ve lhůtě jednoho měsíce po tom, co rozvrhové usnesení bylo doručeno, že zahájil sporné řízení, jehož jest třeba k vyřízení odporu, jinak rozvrhové usnesení k návrhu každého oprávněného odporem dotčeného bude provedeno, nehledíc k odporu, ukládá mu ovšem nejen povinnost, by ve lhůtě podal žalobu, nýbrž i povinnost, by se vykázal, že se tak stalo. Ale tomu nelze rozuměti tak, že ten, kdo byl odkázán na právní pořad, musí se vykázati o tom zvláštním podáním, neboť by to bylo zbytečné, ana žaloba, aby měla účinek § 231 odst. 2 ex. ř., musí podle § 232 odst. 1 ex. ř. býti podána u exekučního soudu, jenž odpor odkázal na právní pořad, a podle výnosu min. spr. ze dne 18. června 1900 čís. 11948 jest spory podle § 17 ex. ř., k nimž náležejí i spory zahájené podle § 231 odst. 2 ex. ř. přiděliti exekučnímu komisaři (soudci), jenž vydal rozvrhové usnesení. Děje se tudíž výkaz o zahájení sporného řízení, požadovaný v § 231 odst. 2 ex. ř., již samým podáním žaloby u příslušného exekučního soudu, a právem proto usuzuje prvý soud, že věřitelé podáním žalob ve lhůtě zároveň i vykázali, že zahájili sporné řízení, jehož jest třeba k vyřízení odporu. Že tomu tak jest, plyne ostatně také z úvahy, že § 231 odst. 4 ex. ř., jenž stanoví, že oprávnění toho, kdo odpor podal, proti osobám, které podle rozvrhového usnesení dosáhly uspokojení, přivésti své lepší právo ku platnosti žalobou, nezanikne ani tím, že zmeškal lhůtu k vznesení žaloby ustanovenou, ani tím, že rozvrhové usnesení bylo vykonáno. O zmeškání lhůty, ve které jest se mu vykázati o tom, že již zahájil sporné řízení, vůbec se nezmiňuje a že také podle § 128 posl. odst. ex. ř. záleží jen na tom, by ve lhůtě byla žaloba podána. Podání, jimiž jmenované firmy exekučnímu soudu ještě zvlášť oznámily zahájení sporného řízení, byla tudíž zbytečná a nezáleží proto na tom, že došla na soud po lhůtě.

Citace:

Čís. 12326. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 144-145.