NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4788.

Odpůrčí nárok v úpadku. Pro posouzení odporovatelnosti jest rozhodným den knihovní poznámky pořadí, nikoliv den zřízení dluhopisu nebo vkladu zástavního práva, nešlo-li dle okolnosti případu při vydání dluhopisu a povolení vkladu o zvláštní právní jednání ani o více právních jednání dohromady, nýbrž o jediné právní jednání a to již v době knihovních poznámek.
(Rozh. ze dne 10. března 1925, R I 155/25.)
Správce úpadkové podstaty žaloval o bezúčinnost zástavních práv, jichž nabyla žalovaná banka na nemovitostech úpadců dne 30. června 1922 a 20. července 1922 v pořadí knihovních poznámek ze dne 2. září a 2. listopadu 1921. Žalobce tvrdil v žalobě, že žalovaná věděla o platební neschopnosti dlužníků, na jichž jmění byl dne 12. října 1922 vyhlášen úpadek, již nejpozději dne 27. června 1922. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud zrušil napadeny rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: Soud procesní zamítl žalobu hlavně z toho důvodu, že vycházel z názoru, že jednoroční a šestiměsíční lhůta, v níž jedině lze dle §§ 30 čís. 2 a 31 čís. 4 konk. ř. právnímu jednání v úpadku odporovati, vypršela. Názor tento čerpá soud procesní z ustanovení §u 13 konk. ř., který stanoví, že vklady a záznamy do knih pozemkových mohou býti povoleny a vykonány i po vyhlášení úpadku, bylo-li pro ně ještě před úpadkem vydobyto pořadí v podobě poznámky. Než názor tento je právně mylným a nemá v zákoně opory. Předpis §u 13 konk. ř. ve spojení s ustanovením §u 56 odstavec třetí knih. zák. znamená ve své podstatě toliko prohloubení zásady, vyslovené v §u 2 konk. ř., že právní účinky úpadku nastávají teprve dnem vyvěšení úpadkové vyhlášky na soudní desce. Z ustanovení §u 2 konk. ř. plyne, že lze i po vyhlášení úpadku povoliti a vykonati vklady a záznamy do knih pozemkových, jen když knihovní návrh byl u soudu podán aspoň den před vyvěšením vyhlášky na soudní desku, neboť den, kdy návrh knihovní došel na soud, jest dle §u 29 knih. zák. jedině směrodatným pro knihovní pořadí. Nebýti ustanovení §u 13 konk. ř. a §u 56 odstavec třetí knih. zák., nebylo by po vyhlášení úpadku možno povoliti a vykonati vklad nebo záznam v poznamenaném dříve pořadí. Něco jiného se z ustanovení §u 13 konk. ř. vyvoditi nedá a jmenovitě nemělo býti předpisem tím měněno nic na podmínkách odporovatelnosti v úpadku a odporovatelnost vkladu vyloučena snad proto, že se poznamenanému pořadí pro vypršení lhůty odpůrčí již odporovati nedá. Proto, dojde-li po vyhlášení úpadku ve lhůtě §u 55 knih. zák. (ve znění 3. novely) ke knihovnímu vkladu práva v pořadí ještě před vyhlášením úpadku poznamenaném, možno tomuto vkladu odporovati jen tím způsobem, že se odporuje právnímu jednání, na jehož základě byl vklad ten povolen a vykonán. Že tomu tak, plyne i z úvahy, že v případě vkladu v poznamenaném pořadí jest odporující věřitel poškozen nikoli snad již poznámkou pořadí, ta se přece, nedojde-li k zamýšlenému vkladu ve lhůtě zákonné, z moci úřední vymaže a není pro věřitele újmou, nýbrž teprve vkladem práva v poznamenaném pořadí. Ostatně, i když se pohlíží na právní jednání, jež bylo základem poznámky pořadí, a na právní jednání, jež tvořilo základ vkladu, jako na celek, nic to na věci nemění, poněvadž zakládá-li odpůrčí důvod několik právních jednání dohromady, jest skutková povaha odpůrčího důvodu založena teprve jednáním posledním, řetěz uzavírajícím, а к zachování lhůty odpůrčí stačí, když toto poslední jednání spadá do lhůty. Následkem svého mylného právního nazírání na věc nevzal soud procesní vůbec v úvahu, nebo jen způsobem nedostatečným, zda jsou tu podmínky odporovatelnosti ve smyslu zákona, bez toho se však nedá věc po stránce právní správně rozhodnouti a proto nezbylo, než na oprávněné odvolání žalující strany rozsudek zrušiti a soudu procesnímu uložiti, by doplně jednání, znovu rozhodl. Na soudu procesním bude, by především náležitě uvážil, zda jsou tu podmínky odpůrčího důvodu §u 30 odstavec prvý konk. ř. Tento důvod odpůrčí předpokládá kromě všeobecných náležitostí, jež jsou vytčeny v prvém a posledním odstavci §u 30 odstavec prvý konk. ř. (že k zajištění neb uspokojení věřitele došlo po nastalé nezpůsobilosti k placení nebo po dojití návrhu na vyhlášení úpadku, neb aspoň v posledních 60 dnech před tou neb onou z těchto dvou událostí a že výhoda byla poskytnuta věřiteli v posledním roce před vyhlášením úpadku), že bylo věřiteli (ať úpadkovému nebo jinému) poskytnuto zajištění neb uspokojení, na které neměl vůbec práva, neb aspoň ne v takové míře a v tom čase, jak se mu ho dostalo (tak zv. úhrada incongruentní). V té příčině bylo žalovanou bankou tvrzeno, že jí manželé Vilibald a Emma T-ovi (úpadci) slíbili hned při poznamenání posloupnosti, že vystaví listiny způsobilé ku vkladu práva zástavního, a dlužno proto uvážiti, zda byl takovýto slib učiněn, kdy a do kdy měl býti splněn, neboť, nebyl-li učiněn nebo byl-li učiněn pro pozdější dobu, neměla žalovaná banka na zajištění, jehož se jí dluhopisy dostalo, práva a odpůrčí důvod §u 30 odstavec prvý konk. ř. jest plně opodstatněn. Soud procesní se arci otázkou tohoto slibu zabýval, avšak nedostatečně, neboť zjistil sice, že smlouvající strany měly vůli, aby pohledávání žalované banky byla knihovně zjištěna, nikoli však, zda vůle ta byla i projevena a slib učiněn a přijat. Toto nesprávné zjištění skutkové vytýká odvolání napadenému rozsudku právem, třebas že tak činí v podobě odvolacího důvodu nesprávného ocenění důkazů. Ukáže-li se, že žalovaná banka měla na knihovní zjištění právo a že tu tedy není podmínek odporovatelnosti dle §u 30 čís. 1 konk. ř., nejsou tím ovšem ještě vyvráceny odpůrčí důvody §u 30 čís. 3 a §u 31 čís. 2 konk. ř., u kterých připouští zákon odporovatelnost i v tom případě, když věřitel má na zajištění neb uspokojení svého nároku právo a jeho nárok je v každém ohledu úplně správným (tak zv. úhrada congruentní). Ustanovení §u 30 čís. 1 konk. ř. má totiž na mysli nadržování objektivní, předpis §u 30 čís. 2 a 3 konk. ř. pak nadržování subjektivní. Odpůrčí důvod §u 30 čís. 3 konk. ř. předpokládá kromě všeobecných podmínek, o nichž se stala zmínka již u odpůrčího důvodu §u 30 čís. 1 konk. ř., že dlužník má úmysl, poskytnouti některému věřiteli — ani zde to nemusí býti věřitel úpadkový — před ostatními výhodu a že věřiteli byl anebo musel býti tento úmysl dlužníkův znám. Zda byly tyto podmínky splněny, nevzal soud procesní vůbec na přetřes, ač to bylo žalující stranou tvrzeno. U odpůrčího důvodu §u 31 čís. 2 konk. ř. žádá zákon, by k právnímu jednání došlo v době, kdy byl dlužník neschopným k placení, nebo kdy byl podán návrh na vyhlášení úpadku a by tyto události byly věřiteli známy (stačí ovšem i zde důkaz, že mu události ty musily býti známy) a kromě toho, by k právnímu jednání došlo v posledních 6 měsících před vyhlášením úpadku. I zde bylo žalující stranou tvrzeno, že tyto podmínky byly splněny a měl je proto soud procesní vzíti na přetřes. Soud procesní se ovšem neschopností к placení u dlužníků částečně zabýval, posuzoval ji však nikoli dle doby vystavení dluhopisů, nýbrž dle doby, kdy byla pro pohledávku žalované banky posloupnost poznamenána; tato doba není však, jak již svrchu naznačeno, směrodatná.
Nejvyšší soud vyhověl rekursům, zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Žalující strana opřela žalobní nárok, uplatňující odporovatelnost podle §§ 30 čís. 1 a 3 a 31 čís. 2 konk. řádu, o skutečnost, že žalovaná strana věděla nejpozději 27. června 1922 o platové neschopnosti dlužníků (úpadců), přes to však dala si do pozemkových knih vložiti právo zástavní pro své pohledávky dne 30. června a 20. července 1922, na základě dluhopisů ze dne 20. června a 10. července 1922. Tento skutkový přednes, shodný se žalobním spisem, zůstal nezměněn. Další jednání vedlo se o námitce žalované strany, že dobou rozhodnou pro posouzení naříkatelnosti není v tomto případě den zřízení dluhopisů nebo vkladu zástavního práva, nýbrž den knihovní poznámky pořadí, t. j. 2. září a 2. listopadu 1921. V tomto směru vzal procesní soud za prokázáno, že již při jednání o poskytnutí úvěru bylo vůlí smluvních stran, t. j. žalované banky a úpadců, by poskytnuté zápůjčky úhrnem 340000 Kč byly zajištěny na nemovitostech dlužníků, prozatím poznámkou pořadí, že knihovní zajištění bylo hned z počátku základní podmínkou poskytnutí úvěru, a že úpadci převzali již v čase knihovních poznámek pořadí, t. j. dne 2. září a 2. listopadu 1921 povinnost vystaviti dodatně dluhopisy vkladu schopné, dále ze žalovaná strana již dopisem ze dne 16. ledna 1922 domáhala se na úpadcích těchto dluhopisů, tito však vydání listin protahovali, ač dluhovali žalované straně již 7. ledna 1922 téměř 300000 Kč, a že teprve v Červnu a červenci 1922 vyhověli povinnosti, převzaté již v čase knihovních poznámek. Konečně vycházel procesní soud ze skutkového předpokladu, že nebyli úpadci nezpůsobilí к placení v době těchto knihovních poznámek, spadající do počátku jednání o poskytnutí úvěru žalovanou stranou. Odvolacímu soudu patrně nedostačují tato skutková zjištění. Pokud odvolací soud zastává ve svém usnesení právní náhled, že § 13 konk. ř. lze vztahovati jen na případ, když knihovní návrh byl podán před vyhlášením úpadku, nelze souhlasiti s jeho názorem, a poukazuje se na plenární usnesení nejvyššího soudu Pres. 1504/23 (sb. n. s. čís. 3266), jež výslovně zahrnuje pod případ §u 13 i vklad zástavního práva v pořadí poznamenaném v době před vyhlášením úpadku. Procesní soud nezaložil svůj právní názor pouze na § 13, jak odvolací soud mylně předpokládá, nýbrž dovozuje teprve ze skutkových zjištění, proč pokládá za rozhodnou dobu knihovních poznámek, nikoli dobu vkladu zástavního práva. Odvolací soud netrvá však bezpodmínečně na svém názoru, nýbrž uznává v následujícím odstavci důvodů i knihovní vklad v pořadí poznamenaném před úpadkem patrně za případ §u 13, ale mluví o odporovatelnosti právního jednání, na jehož základě byl vklad povolen a vykonán, po případě o odporovatelnosti posledního právního jednání, a prohlašuje skutková zjištění procesního soudu za nedostačující. V tom jest na omylu, ježto zjištění ta postačují úplně k právnímu posouzení věci, ovšem v tom smyslu, že, převezme-li odvolací soud tato zjištění, nebude třeba doplniti spor. Jinak by ovšem bylo, kdyby odvolací soud vyhověl odvolání, jež uplatňuje též nesprávné ocenění důkazů, o čemž ovšem dovolací soud uvažovati nemůže. Je proto věc probrati jen na základě nezměněných dosud skutkových zjištění prvního soudu. Pokud tato nejsou změněna nebo vyvrácena a předmětem úvahy jest jen právní posouzení věci, není důvodu pokládati řízení za neúplné, naopak jest souhlasiti s právním posouzením věci, z jakého vycházel soud prvé stolice. Žalobkyně sama netvrdila, že к podpisu dluhopisů a vkladu zástavního práva došlo na základě zvláštního jednání právního, jehož odporovatelnost byla by odůvodněna příslušnými předpisy úpadkového řádu. Klade důraz jen na dobu, kdy dluhopisy byly vydány a vloženy do pozemkové knihy, aniž by přihlédla k poznámkám pořadí. Náhled odvolacího soudu, jinak zajisté správný, nemá proto skutkového podkladu a odporuje dosavadním skutkovým zjištěním, podle nichž dlužníci (úpadci) již v čase knihovních poznámek, t. j. 2. září a 2. listopadu 1921, vzali na se povinnost, vydati dluhopisy vkladu schopné, žalovaná banka dluhopisy ty již v lednu od nich požadovala, a jen prodlením dlužníků se stalo, že k vydání dluhopisu došlo později, ovšem vždy ve lhůtě §u 55 knih. zák. Podle těchto skutkových zjištění nešlo při vydáni dluhopisů a povolení vkladu o zvláštní právní jednání ani o několik právních jednání dohromady, nýbrž šlo o jediné právní jednání a to již v době knihovních poznámek, záležející v zajištění věřitelky. Toto zajištění provedeno bylo z počátku knihovní poznámkou přednosti, a později důsledkem této poznámky vkladem zástavního práva v přednostním pořadí. Stranám nemohlo býti zabráněno, by nepoužily výhody, vyplývající pro věřitelku z předpisů §§ 53 a násl. knih. zák. Je snadno vysvětlitelno, že žalovaná firma, poskytujíc dlužníkům úvěr, by založili podnik, zejména zapůjčivši jim hotovost ke kupu nemovitosti nutné к provozu, vymínila si zajištění zápůjček k tomu cíli poskytnutých a to v první řadě na nemovitostech za její peníze dlužníky zakoupených. Co do odporovatelnosti tohoto zajištění nevadí, že z počátku bylo provedeno jen poznámkou pořadí, jen když dlužníci se současně zavázali vydati dluhopisy vkladu schopné, a žalovaná strana dluhopisy ty od nich též zavčas požadovala. Žalované právem postačilo, že měla zajištěno příhodné knihovní pořadí. Pro posouzení věci postačí, že zajištění pořadí nestalo se na oko, bez úmyslu, vložiti právo zástavní v tomto pořadí.Domněnka, že ke vkladu zástavního práva došlo teprve na základě zvláštní úmluvy, nebo že žalovaná banka užila zákonné výhody §u 53 knih. zák. jen náhodou, není odůvodněna ani skutkovým přednesem žalující strany, a odporuje skutkovým zjištěním procesního soudu, z nichž jest odvoditi shodný projev vůle obou stran, nikoli jen nepřijatý slib jedné strany, jak odvolací soud mylně předpokládá v rozporu s tímto nezměněným zjištěním. Zůstanou-li tudíž zjištění ta nezměněna, nebude potřebí dalšího doplnění, naopak bude posouditi odporovatelnost zajištění pohledávek příslušejících žalované bance podle dne knihovních poznámek, t. j. 2. září a 2. listopadu 1921. Z toho bude dovoditi vzhledem k vyhlášení úpadku dne 12. října 1922 další právní důsledky co do uplynutí lhůt, vytčených v posledních odstavcích§§ 30 a 31 konk. ř. Pohledávka 40000 Kč nepřijde proto v úvahu. Pokud by šlo o pohledávku 300000 Kč, pro niž bylo pořadí poznamenáno teprve 2. listopadu 1921, přijde na skutkové zjištění procesního soudu, že zajištění to stalo se v době, kdy nebylo řeči o platové nezpůsobilosti dlužníků, tak že žalovaná strana o ní věděti nemohla. Není proto dosud důvodu pro zrušení rozsudku soudu prvé stolice a doplnění řízení. Další bude záležeti na tom, jak odvolací soud zachová se k těmto zjištěním, jež byla odvoláním napadena i co do správnosti.

Citace:

č. 4788. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 499-504.