Čís. 1425.
Náhradu dle § 88 žel. doprav. ř. jest počítati dle místa, kde zboží bylo odevzdáno k dopravě, a v kursu ke dni reklamace.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1922, Rv II 327/21.)
Žalobkyně odevzdala dne 19. března 1919 v Berndorfu v Rakousku dráze zboží k dopravě do Brna. Zboží bylo cestou vyloupeno. Žalobě, jíž domáhala se odesílatelka na čsl. eráru náhrady škody 32977 Kč oba nižší soudy vyhověly, odvolací soud uvedl v důvodech:
Dle dopravní smlouvy bylo plništěm ve příčině dodání zboží Brno (čl. 324 obch. zák.). Jak zjištěno, činila obecná cena obchodní, již mělo zboží v čase a na místě odeslání k dopravě 36527 korun rakouských. V době, kdy škoda nastala, nebylo, jak nesporno, kursovního rozdílu mezi měnou československou a rakouskou. Jelikož prodlením žalovaného eráru plniště jeho závazku se nezměnilo, byl žalovaný erár povinen zaplatiti žalující straně v době vzniku tohoto nároku zažalovaný peníz v Brně a to 32634 korun rakouských rovnajících se 32634 korun československých. Újma, vzniklá tím, že po té kurs československé koruny vůči koruně rakouské se zvýšil,
postihuje pouze stranu žalovanou, ocitnuvší se v prodlení, Totéž platí o zažalovaném dovozném.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jest ovšem pravda, že dráha platiti měla podle ustanovení § 88 (1) žel. dopr. ř. obecnou cenu obchodní zboží, jakou mělo v čase a na místě, kdy bylo dráze odevzdáno k dopravě. Cena ta jest, jak nyní více sporno není, 36527 K, žalující však požaduje pouze 32634 K. K ceně té, jak rovněž nesporno, dlužno připočísti nákladné 115 K 32 h. Avšak dráha nezaplatila ani v době reklamace, ani později a ve sporu platební povinnost výslovně popřela. Nyní již se v dovolání brání pouze proti tomu, že žalobci přisouzeno více než 32977 K 72 h měny rakouské totiž proti tomu, že pohledávka mu byla přisouzena, jak požadoval, v měně československé. Jak zjištěno, v době, kdy škoda povstala, nebylo rozdílu v hodnotě peněz v Rakousku platících a československých. Kdyby byla dráha hned tenkráte platila, kdy škoda povstala, nebyla by jinou cenu platila než onu podle § 88 (1) žel. dopr. ř. ustanovenou a reklamací zachovanou. Avšak
dráha vůbec neplatila a platební povinnost i ve sporu vůbec popírala. Tím způsobila žalující straně další škodu, vzniklou nastalým rozdílem mezi valutou rakouskou a valutou místa plnění totiž československou. Kdyby byl žalující peníze v čas dostal, byl by jimi disponoval a škodě se uvaroval. Škodu nahraditi — způsobem tím, že placeno býti musí v korunách československých, které jsou ostatně zde jediným přípustným platidlem, jest dráha povinna podle ustanovení čl. 283 obch. zák., byť by se žalující na článek ten neodvolával, jelikož nyní fakticky požaduje placení v korunách československých a obě strany udaly, že v březnu nějakého rozdílu v obou měnách nebylo. Z úvahy, že nestačí úroky z prodlení, aby vyrovnaly škodu žalobci skutečně vzešlou (čl. 283 obch. zák.), možno i dále vyvoditi, že nutno hradili škodu ze změny kursu, poněvadž jen tak se žalobci dostane, nač má nárok а со mu ušlo prodlením v placení. Stanovisko to odpovídá i článku 336 obch. zák. Vzhledem k těmto úvahám nelze tvrditi, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) a nebylo tudíž lze dovolání o tento důvod dovolací se opírajícímu vyhověti.