Čís. 7127.

I zabavením podle § 374 ex. ř. nabývá vymáhající věřitel soudcovského zástavního práva s pořadím podle dne, kdy výkonný orgán věci v zápise sepíše a popíše. Lhůta § 256, druhý odstavec, ex. ř. počíná však — Čís. 7127 —
987
v takovém případě teprve dnem, jímž se zástavná právo nabytím právní moci exekučního titulu neb uplynutím lhůty k plnění přeměnilo v zástavní právo vykonatelné. Tato přeměna zástavního práva k zajištění v zástavní právo vykonatelné a tím exekuce zajišťovací v exekuci uhražovací nastává sama sebou.
(Rozh. ze dne 8. června 1927, R I 462/27.)
Exekuční soud, prodav zabavené movitosti z volné ruky, přikázal výtěžek Zikmundu U-ovi. Důvody: Podle § 288 ex. ř. platí ustanovení §§ 283 až 287 ex. ř. o rozvrhu výtěžku docíleného dražbou věcí movitých, obdobně o tom, jak jest užiti výtěžku, kterého bylo dosaženo při prodeji z volné ruky. Podle § 286 ex. ř. jest pro zapravení pohledávek, které mají býti z výtěžku zapravený, rozhodným pořadí, v jakém soudní zabavení za sebou jdou. Podle spisů a zájemného protokolu byly prodané věci zabaveny nejprve dne 25. listopadu 1925 pro Zikmunda U-a k zajištění jeho pohledávky 12000 Kč a usnesením krajského soudu ze dne 6. září 1926 k jeho žádosti povolen prodej týchž věcí. Řízení prodejové bylo sice zrušeno usnesením z 12. prosince 1926 podle §§ 200 č. 3 a 282 ex. ř., ale Zikmund U. svou pohledávku k rozvrhovému rKoku přihlásil a dlužno proto k jeho nároku hleděti (§ 285 ex. ř.). K rekursu vymáhající věřitelky firmy K. přikázal rekursní soud nejprve 254 Kč nezl. Františku K-ovi, dále 2797 Kč 87 h firmě K. a zbytek Karlu S-ovi. Důvody: Rozvrhové usnesení prvního soudu napadá firma K. z toho důvodu, že soud prvé stolice přiznal pohledávce Zikmunda U-a pořadí, ačkoliv zástavního práva pro ni nebylo, zaniknuvši zrušením prodejového řízení. Stížnost vymáhajícího věřitele firmy K. jest odůvodněnou. Pro rozvrh výtěžku z prodeje zabavených svršků ustanovuje § 286 ex. ř., že se nejprve z výtěžku zaplatiti mají útraty odhadu a dražby a potom včas přihlášené zástavní pohledávky, jakož i vykonatelné pohledávky, ku jichž vydobytí byla povolena dražba, a že pohledávky mají se počítati podle přihlášky a jejích dokladů, jakož i podle soudních exekučních povolení a že pro pořadí pohledávek při soudcovských právech zástavních jest rozhodným soudní zabavení, a, pokud jde o úroky a útraty, platí zásady §§ 216, 217, 218 prvý odstavec a 219 ex. ř. Musí tedy soud při rozvrhu výtěžku zkou- mati, zda pro pohledávku zástavní právo dosud trvá a jeho pořadíkteré podle § 256 prvý odstavec ex. ř. při soudcovských právech zástavních zakládá se zabavením. První soud přikázal zbytek výtěžku 3304 Kč na částečné zaplacení pohledávání Zikmunda U-a 7700 Kč s příst., poněvadž prý prodané věci zabaveny byly dne 25. listopadu 1925 ku zajištění jeho pohledávky 12000 Kč a jest tedy jeho zástavní právo prvním, že sice prodejové řízení bylo podle § 200 č. 3 a 282 ex. ř. zrušeno, že však Zikmund U. svou pohledávku ku rozvrhu přihlásil a že nutno proto k jeho nároku podle § 285 ex. ř. hleděti. Tento názor prvního soudu byl by správným, kdyby zástavní právo pro pohledávku Zikmunda U-a ještě trvalo, čemuž však není tak. Podle § 256 druhý odstavec ex. ř. zaniká soudcovské právo zástavní, nebyl-li návrh na — Čís. 7127 —
988
prodej učiněn do roka ode dne zabavení a nebylo-li v řízení prodejovém náležitě pokračováno. Zikmundu U-ovi byla usnesením krajského soudu v P. ze dne 24. listopadu 1925 podle směnečného platebního příkazu ze dne 11. listopadu 1925 povolena exekuce zabavením dlužníkových svršků ku zajištění pohledávky 11700 Kč s přísl. a bylo zabavení provedeno dne 25. listopadu 1925 zabavením věcí nyní prodaných. Tím Zikmund U. nabyl pro svou pohledávku s přísl. zástavního práva, které ovšem mohl realisovati pro svou pohledávku teprve tím okamžikem, kdy pohledávka stala se vykonatelnou, a mohl pro ni vésti uhražovací exekuci a domoci se povolení prodeje zabavených věcí. To nebylo sice v povolujícím usnesení proti předpisu § 375 druhý odstavec ex. ř. uvedeno, plyne však z povahy zajišťovací exekuce. Jakmile tento okamžik nastal, přešlo zajišťovací zástavní právo tím, že exekuční titul nabyl právní moci a lhůta ku splnění přešla, ve vykonatelné právo zástavní. Den, kdy vykonatelnost tohoto práva zástavního v zájemním protokole byla poznamenána, jest rozhodným, neboť přeměna zástavního práva v nepodmíněné nastává sama sebou, když ony podmínky se splní, a od toho okamžiku počítá se také roční lhůta k návrhu na prodej а k řádnému pokračování v prodejovém řízení (viz Neumann komentář k exekučnímu řádu z r. 1906 str. 703—704). Zikmund U. uzavřel s dlužníky dne 1. prosince 1925 smír, jímž se zavázali, že pohledávku 11700 Kč s přísl. zaplatí ve třech lhůtách, včetně do 15. ledna 1926 4000 Kč, do 15. července 1926 dalších 4000 Kč a zbytek s úroky a útratami do 15. ledna 1927 vše pod ztrátou lhůt a exekucí a v exekučním návrhu na uhražovací exekuci ze dne 4. září 1926 uvádí, že dlužníci první splátku zapravili úplně dne 23. ledna 1926, tedy nikoli dne 15. ledna 1926. Tím stal se celý zbytek splatným a mohl Zikmund U. vésti uhražovací exekuci již dnem 16. ledna 1926 a tím dnem exekuce zajišťovací přešla sama sebou v exekuci uhražovací, aniž bylo nutno, prováděti zabavení a od toho dne nutno také počítati jednoroční lhůtu ku zániku práva zástavního a nikoliv dnem 6. října 1926, kdy Zikmund U. dal exekuci uhražovací novým zabavením provésti, při kterém zabaveny byly pouze svršky již dne 25. listopadu 1925 zabavené. Vymáhající věřitel podal sice, čítajíc od 16. ledna 1926 do jednoho roku, návrh na prodej již dne 4. září 1926, než v povoleném prodejovém řízení řádně nepokračoval, dav je usnesením ze dne 12. prosince 1926 podle § 200 čís. 3 a 282 ex. ř. zrušiti, následkem čehož jeho zástavní právo zaniklo podle § 256 druhý odstavec ex. ř. nejpozději dnem 16. ledna 1927 a nemohl proto první soud k tomuto zástavnímu právu přihlížeti při rozvrhu kupní ceny za zabavené předměty prodané dne 25. února 1927 a poněvadž tak učinil, jest stížnost zadnější věřitelky firmy K. odůvodněnou a musil jí proto rekursní soud vyhověti a usnesení prvního soudu změniti. Když má se věc tak, má nejpřednější právo zástavní vykonatelná pohledávka nezl. Frant. K. na výživném za dobu od 1. srpna 1926 do 31. prosince 1926 250 Kč s přísl., pro níž se zajištění stalo dne 20. ledna 1926 a přešlo v exekuci uhražovací s platností jednotlivých splátek výživného, pak pohledávka stěžovatelky, pro niž právo zástavní založeno dne 16. — Čís. 7127 —
989
října 1926 a pohledávka Josefa S-a, pro niž se zabavení stalo dne 10. prosince 1926.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Zikmunda U-a.
Důvody:
Především nelze souhlasiti s dovolacím rekursem, že prohlášením ve smíru ze dne 1. prosince 1925, že v platnosti zůstávají zástavní práva, nabytá pro stěžovatelovu pohledávku, stalo se právo nabyté zajišťovací exekucí smluvním právem zástavním, neboť, měla-li nabytá zástavní práva zůstati v platnosti, nemělo na jejich podstatě nic býti měněno. Dovolací rekurs nemá pravdu ani v tom, že rekurent zajišťovací exekucí nabyl na zabavených věcech jen práva obdobného právu zástavnímu, neboť i zabavením podle § 374 ex. ř. nabývá vymáhající věřitel soudcovského práva zástavního (§§ 256 prvý odstavec a 402 ex. ř.) s pořadím podle dne, kterého výkonný orgán věci v zápise sepíše a popíše (§ 253 ex. ř.) a jest rozdíl jen v tom, že vymáhající věřitel, jemuž byla povolena exekuce toliko ku zajištění, nemůže v ní pokračovati, pokud se týče, nemůže učiniti návrh na povolení prodeje podle § 264 ex. ř. dříve, než se jeho zástavní právo nabytím právní moci exekučního titulu neb uplynutím lhůty k plnění přeměnilo v zástavní právo vykonatelné. Právě proto nepočíná se lhůta § 256 druhý odstavec ex. ř. v takovém případě dnem, kdy bylo vykonáno zabavení к zajištění, nýbrž teprve dnem, kterého vymáhající věřitel podle toho, co uvedeno, mohl učiniti návrh na zpeněžení, pokud se týče na povolení prodeje. Tato přeměna zástavního práva k zajištění v zástavní právo vykonatelné a tím exekuce k zajištění v exekuci uhražovací nastává ovšem sama sebou, jak správně Uznal rekursní soud (tak také Neumann, Exekutionsordnung, 1910, str. 387) a neprávem dovolává se ve směru tom dovolací rekurs Walkera-Prochazky, System des Exekutionsrechtes 1926, str. 307, — kde uvedeno, že, stal-li se exekuční titul vykonatelným, neb uplynula-li lhůta k plnění, se »v exekuci pokračuje« (»wird die Exekution weiter geführt«), aniž by bylo třeba zvláštního výroku o přeměně, ovšem na návrh, jelikož pokračování v exekuci se neděje z moci úřední, — pokud se týče i zdejšího rozhodnutí sb. n. s. čís. 142, kde šlo o zajišťovací exekuci knihovním záznamem zástavního práva. Opačný názor vedl by k tomu, že vymáhající věřitel mohl by svou nečinností libovolně prodloužiti si lhůtu § 256 druhý odstavec ex. ř. Jelikož vzhledem k obsahu smíru ze dne 1. prosince 1925 а k nesporné okolnosti, že první splátka 4000 Kč zavčas, 15. ledna 1926, nebyla zaplacena, není pochybnosti, že rekurent mohl dne 16. ledna 1926 učiniti návrh na povolení prodeje, jest souhlasiti s názorem rekursního soudu, že tímto dnem započala jednoroční lhůta § 256 druhý odstavec ex. ř. Rekurent ovšem dne 4. září 1926, tedy ve lhůtě, učinil návrh na povolení prodeje, než, byv podle exekučního vzorce 276 vyrozuměn, že se k dražbě žádný koupěchtivý nedostavil, neučinil dalšího opatření, načež prodejové řízení bylo podle § 200 čís. 3 a 282 ex. ř. zrušeno. Následkem toho zaniklo zástavní právo rekurentovo dnem 16. ledna 1927 — Čís. 7128 —
990
a nemohlo proto k němu býti přihlíženo při rozvrhu kupní ceny za zabavené předměty prodané z volné ruky dne 25. února 1927, jak správně uznal rekursní soud. Stěžovatel poukazuje konečně ještě k tomu, že mu byla povolena dne 6. září 1926 pro vykonatelnou pohledávku 7700 Kč s přísl. (11700 Kč po splátce 4000 Kč) uhražovací exekuce, která byla podle protokolu vykonána dne 6. října 1926 poznámkou k protokolu zájemnímu ze dne 25. listopadu 1925. Než ani z toho nemůže rekurent těžiti, protože dne 6. října 1926 jeho soudcovské zástavní právo k předmětům, o něž jde, ještě bylo po právu, takže pro týž nárok na těchže předmětech nemohl nabyti nového zástavního práva. Poukazuje-li dovolací rekurs k tomu, že šlo o jiný exekuční titul a o jinou pohledávku a že pro útraty sporu 1254 Kč 19 h a útraty návrhu 240 Kč 14 h prodané věci zajišťovací exekucí zabaveny býti nemohly, protože tyto nároky tenkráte ještě neexistovaly, zapomíná, že zaplacením splátky se na podstatě nároku ničeho nemění, že zajišťovací exekuce přeměnila se v exekuci uhražovací a že nabyté právo zástavní vztahuje se i na příslušenství pohledávky, tedy i na úroky a útraty, třebaže vznikly teprve po výkonu zabavení.

Citace:

Čís. 7127. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1012-1016.