NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 6694.

Veřejní zaměstnanci (Slovensko): V pensijních nárocích vdovy po župním cestáři podle statutu býv. župy zemplínské.
(Nález z 5. září 1927 č. 17928.)
Věc: Marie D. v P. proti župnímu úřadu v Košicích stran vdovské pense.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo vysloveno, že se přiznání zaopatřovacích požitků se zřetelem na § 46 pensijního statutu býv. župy zemplínské nemohlo provésti, zrušuje se pro nezákonnost. Jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 11. srpna 1925 žádala st-lka, vdova po župním cestáři, o přiznání vdovské pense uvádějíc, že dle připojených dokladů její zesnulý manžel byl až do smrti župním cestářem, a že smrt dle připojeného lékařského vysvědčení nastala následkem zlomení nohy, jež se mu přihodilo při výkonu cestářské práce. Nař. rozhodnutím nebylo žádosti st-lčině za přiznání vdovské pense vzhledem na ustanovení § 39. odst. 2 žup. pens. statutu býv. župy zemplínské č. 1065/ 18000/1913 vyhověno, ježto podle cit. ustanovení pens. statutu mají župní zaměstnanci, kteří překročili 40. rok svého věku a teprve v tomto věku do župní služby vstoupili, jen v tom případě nárok na odpočivné požitky, jestliže započítatelná služba činila aspoň 10 roků. Předpoklad tento u zemřelého manžela st-lčina splněn není, ježto do župní služby vstoupil dnem 31. ledna 1911 po dokonaném 40. roku věku a dne 16. prosince 1917 zemřel, a tedy nároku na pensi nenabyl. Přiznání zaopatřovacích požitků dle § 46. cit. statutu nemohlo se státi z toho důvodu, že ani lékařským svědectvím k žádosti připojeným, ani jiným hodnověrným dokladem není prokázána okolnost, že úraz, kterému manžel st-lčin podlehl, se přihodil při výkonu služebních povinností.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Dle § 55. pensijního statutu býv. župy zemplínské, jehož ustanovení se dle § 1 lit. c) vztahují i na župní cestáře, má vdova po župním zaměstnanci nárok na vdovskou pensi, když manžel její zemřel v akt. službě po dovršení služ. doby dávající nárok na pensi. Dle § 39 odst. II. cit. pens. statutu má župní zaměstnanec, který dovršil 40. rok svého věku nárok na pensi jen tehdy, jestliže jeho započítatelná služba činí aspoň 10 reků. Započítatelnou služební dobou jest pak dle § 21 ona doba, kterou dotyčný zaměstnanec ode dne počátku služ. doby ztrávil u municipia v akt. službě až do svého přeložení do pense. Další předpisy §§ 27—29 žup. statutu jednají pak o započítatelnosti služ. doby ztrávené ve službách jiných municipií, resp. měst s reg. magistrátem, neobsahují však žádného ustanovení o tom, že se má započítávati i doba ztrávená při správě t. zv. vicinálních cest. Jestliže se tedy st-lka proti výroku žal. úřadu brání námitkou, že její zemřelý manžel byl od roku 1905 zaměstnán jako cestář na vicinální cestě až do doby, kdy župa cestu tuto do své správy převzala, a že by se započtením této služby (při správě vicinální cesty) měl delší služ. dobu než 10 let, jest námitka tato bezpodstatná, ježto služ. dobu, při správě řečené vicinální cesty ztrávenou, dle župního statutu do doby pro odůvodnění pens. nároku rozhodně započítati nelze. Že by pak doba ta nějakým individuelním správním aktem st-lčinu manželu do doby pro odůvodnění pens. nároku rozhodné byla bývala skutečně započtena nebo že by župa, přejímajíc správu vicinální cesty závazek k započtení takovému byla převzala, ani st-lka sama netvrdí.
St-lka namítá dále, že její manžel zemřel následkem úrazu v roce 1917 při výkonu služby utrpěného a že jí i z tohoto důvodu přísluší nárok na vdovskou pensi. Žal. úřad odepřel st-lce nárok na vdovskou pensi z tohoto titulu poukázav na předpis § 46 pens. statutu. Předpis tento týká se však pensijntch nároků župních úředníků a sluhů, u nichž nastala nezpůsobnost ke službě bez veškeré pochybnosti následkem úrazu utrpěného při výkonu služby nebo jinou mimořádnou okolností, nestanoví však nikterak předpokladů pro poskytnutí vdovské pense. O vdovské pensi z důvodu ztráty života v důsledku úrazu utrpěného při vykonávání služby nebo v důsledku vykonávání služby jedná předpis jiný a sice předpis § 58 cit. žup. pens. statutu.
Žal. úřad posoudil tedy žádost st-lčinu podle předpisu, který se vdovských pensi netýká, a slušelo proto nař. rozhodnutí, pokud jím bylo vysloveno, že přiznání zaopatřovacích požitků se zřetelem na § 46. cit. pens. statutu se provésti nemohlo, zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6694. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 146-147.