NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 2039.

Dopravní autobus značné ceny nelze dle § 251 čís. 6 ex ř. vyloučiti z exekuce proti majiteli drobné dopravní živnosti.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1922, R 2 429/22.)
Majiteli dopravního ústavu zabaven byl dopravní autobus. Žádosti o vyloučení auta z exekuce, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud ji zamítl. Důvody: Rekursní soud nesdílí názoru prvého soudu, že dlužníka lze považovati za maloživnostníka a že zabaveného autobusu potřebuje k osobnímu pokračování ve výdělečné činnosti. Konaným šetřením je zjištěno, že auto pojme 40 osob a že se dlužník domáhá koncesse dopravy osob z nádraží J. do J. města, po případě též dopravy poštovní. Podnik takový nelze přirozeně raditi mezi podniky maloživnostníku (§ 251 čís. 6 ex. ř.), které předpokládají provozování živnosti v malém, při čemž by nevadilo, že dlužník k provozování živnosti používá šoféra a že autobus neřídí sám, nemaje zkoužky šoférské. V tomto případě jde však o podnik, k jehož založení a vedení je potřebí značného kapitálu, takže zde není podmínek § 251 čís. 6 ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle § 251 čís. 6 ex. ř. jsou z exekuce vyloučeny předměty, jichž řemeslník nebo drobný živnostník potřebuje k osobnímu dalšímu výkonu svého řemesla nebo své drobné živnosti. Zdali stěžovatel jest jen drobným živnostníkem, jest nerozhodno. I když se předpokládá, že tomu tak jest, dlužno uvážiti, zdali zabaveného autobusu potřebuje k výkonu své drobné živnosti, jež podle jeho tvrzení, obsaženého v návrhu na vyloučení autobusu z exekuce, záleží v dopravě osob, a dle usnesení soudu prvé stolice také v dopravě balíku, ze stanice do města J. Tuto otázku dlužno zodpověděti záporně, neboť k dopravě právě uvedené a provozované jako drobná živnost, stačila by obyčejná drožka nebo fiakr s místy pro několik osob. Takovým nebo tomu podobným vozem obyčejným však autobus stěžovatelův není. V zájemním protokole ze dne 13. února 1922 uvedena jest jeho cena 220000 Kč a podle tvrzení správní komise města J. je to velký vůz, v němž umístí se okolo 40 osob, stěžovatel koupil jej za cenu kolem 150000 Kč a ku provozování podniku tímto vozem bylo by třeba hotovosti větší než 100000 Kč.

Citace:

č. 2039. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1091-1092.