Čís. 11304.
Soudu rozhodujícímu o povolení prozatímního opatření jest zkoumati, zda tvrzený soukromoprávní nárok vyplývá podle zákonných předpisů ze skutkových okolností návrhovatelem uvedených a osvědčených předpokládajíc, že budou v následujícím sporu prokázány.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1932, R I 1033/31.) Soud prvé stolice povolil k zajištění nároku navrhovatelova, by byly postupní smlouvy prohlášeny bezúčinnými, prozatímní opatření zákazem k odpůrci prodati, zatížiti nebo zastaviti postoupené nemovitosti. Rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacím rekursem jest napadáno usnesení rekursního soudu proto, že jím nebyl uznán za osvědčený nárok, k jehož zajištění bylo o povolení prozatímního opatření žádáno. Nikoli neprávem. Podle návrhu na povolení prozatíminího opatření má jím bytí zajištěn nárok proti Editě Sch-ové na prohlášení bezúčinnými dvou postupních smluv ze dne 15. prosince 1930, na jichž základě jí byly do vlastnictví připsány dvě čtvrtiny nemovitosti vl. č. 624, a další nárok na zpětné převedení do navrhovatelova vlastnictví oné polovičky nemovitosti. Podle § 389 ex. ř. má ten, kdo navrhuje prozatímní opatření, mimo jiné náležitosti přesně označiti určitý soukromoprávní nárok, který tvrdí (srov. rozh. 4928 sb. n. s.), jenž má právě prozatímním opatřením býti zajištěn, a vylíčiti jednotlivě skutkové okolnosti, které nárok osvědčují. Mimo to jest třeba by navrhovatel připojil k návrhu potřebná osvědčení skutkových okolností a, k přání soudu, i sama nároku. Soudu jest tedy zkoumati, zda tvrzený soukromoprávní nárok vyplývá podle zákonných předpisů ze skutkových okolností navrhovatelem uvedených a osvědčených, předpokládajíc, že budou v následujícím sporu prokázány. To jest tedy nejen právem, nýbrž i povinností soudu a rekurent mylně se domnívá, že soudce již tímto zkoumáním zasahuje do oprávnění příslušejícího teprve procesnímu soudu, že tím předbíhá jeho rozhodnutí. Nevyplývá-li tvrzený nárok z přednesu navrhovatelova a ze slaitkových okolností jím uvedených, musí to nutně míti v zápětí zamítnutí návrhu na prozatímní opatření, neboť by se příčilo zákonu, by bylo prozatímní opatření povoleno k zajištění nároku jen putativního, jenž navrhovatelin vůbec nepřísluší nebo jenž zřejmě není po právu. Jest však uznati, že názor rekursního soudu, že nárok navrhovatelův nevyplývá již z jeho přednesu, neobstojí a že naopak jest pravděpodobné, že, budou-li ve sporu prokázány skutkové okolnosti, jím k opodstatnění nároku uvedené, s nárokem tím i zvítězí.
Neprávem má proto rekursní soud za to, že není nárok ohrožené strany osvědčen. Nebyl sice ještě prokázán, toho však nebylo třeba, to jest věcí žalobce ve sporu; tuto stačí pouhé osvědčení a to se stalo měrou dostatečnou. Poněvadž osvědčení nebezpečí zadlužení a prodeje polovice nemovitosti Editou Sch-ovou uznal již první soud a nejvyšší soud je shledává dostatečným, jsou splněny všecky podmínky prozatímního opatření.