Č. 11518.
Jazykové právo: I orazítkování českých plakátů, resp. perforování českých vstupenek, jímž se potvrzuje, že příslušná dávka ze zábav, pokud se týče z návěští, byla zaplacena, je »vyřízením podání« ve smyslu 2. odst. čl. 72 jazyk. nař. č. 17/1926 Sb.
(Nález ze dne 2. listopadu 1934 č. 19260.)
Věc: Město L. proti zemskému úřadu v Praze c právo jazykové.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad v základě čl. 96 vl. nař. z 3. února 1926 č. 17 Sb. odvolání stěžujícího si města podanému proti výměru okr. úřadu v Litoměřicích z 15. listopadu 1931, pokud jím bylo vysloveno, že st-lka je povinna užívati také jazyka státního při orazítkování českých plakátů, resp. perforování českých vstupenek, jímž se označuje, že dávka z plakátování, resp. ze zábav byla stranou zaplacena, a to z těchto důvodů: St-lka nepopírá, že ve sporném případě šlo o české plakáty, resp. české vstupenky, namítá však, že jejich orazítkování, resp. okolkování je vnitřní záležitostí úřadování obce a že stranám dostává se k jejich požádání potvrzení o zaplacené dávce také v jazyku státním. K tomu dlužno podotknouti, že plakáty, resp. vstupenky předložené obci za účelem vyměření a zaplacení obecní dávky mají povahu podání, resp. jeho neodlučitelné části. Pokud jde o vstupenky, jest jejich povaha podání patrna i z toho, že okolkování děje se pro každou jednotlivou vstupenku zvláště a je tedy vyřízením, jehož jazykovou stránku dlužno posuzovati podle 2. odst. čl. 72 jaz. nař. Proto se obec nezbavuje povinnosti použiti dvoujazyčného razítka, i když vydává straně zvláštní potvrzení o tom, že dávka byla zaplacena.
Zkoumaje, zdali nař. rozhodnutí má oporu v ustanovení 2. odst. čl. 72 jaz. nař., uvažoval nss takto:
V 2. odst. čl. 72 jaz. nař. se ustanovuje, že obce, pro něž jest ustanoven obecní nebo obvodní notář, dále obce, v jejichž zastupitelstvu je členem příslušník jazyka československého, jakož i obce, v nichž podle posledního soupisu lidu obývá aspoň 20% státních příslušníků československého jazyka, jsou povinny vydati vyřízení podání učiněných v jazyku československém v tomto jazyku. Takovouto povinnost mají i jiné obce, jestliže podle posledního sčítání lidu mají nejméně 3000 obyvatelů a mají úřední sílu znalou jazyka státního. Je nesporno, že stěžující si obec jest obcí, která za uvedených předpokladů je povinna vydati vyřízení podání učiněných v jazyku československém v tomto jazyku. Na sporu jest otázka, zda plakáty, resp. vstupenky předložené obci za účelem vyměření a zaplacení obecní dávky mají povahu podání, resp. jeho nedělitelné části a zda jejich okolkování obcí je vyřízením tohoto podání.
Pokud jde předem o vstupenky, sluší poukázati na ustanovení § 8 pravidel o vybírání obecní dávky ze zábav (vlád. nař. č. 143/1922 ve znění vlád. nař. č. 15/1928 Sb.), podle něhož pořadatelé zábav přístupných na vstupenky mají podati vstupenky (bloky), jež musí býti opatřeny kontrolními útržky, včas u obecního (městského) úřadu k okolkování spolu s výpočtem dávky podle vstupenek k okolkování předložených, když byli před tím složili celou částku dávky na vstupenky tyto připadající, vypočtenou podle výše skutečné ceny každé jednotlivé vstupenky. Jiných než úředně okolkovaných a kontrolním útržkem opatřených vstupenek nesmí býti používáno. Ukládá-li se tu pořadatelům zábav přístupných na vstupenky, aby za účelem vyměření dávky ze zábav u obecního úřadu podali vstupenky k okolkování, a obci, aby tyto vstupenky úředně okolkovala, plyne již z této disposice právní normy samotné, že vstupenky předložené obecnímu úřadu za účelem vyměření dávky ze zábav jsou podáním, vzneseným na tento úřad a okolkování, kterým úřad potvrzuje, že dávka připadající na tyto vstupenky byla zaplacena, vyřízením tohoto podání. Okolnost, že — jak se uvádí ve stížnosti — okolkování vstupenek slouží k tomu, aby obec mohla zjistiti, za které vstupenky byla dávka zaplacena, nevtiskuje sama o sobě takovému okolkování vstupenek ráz interního úkonu obce, když okolkované vstupenky se vydávají pořadatelům zábav, kteří — jak se uvádí v § 10 pravidel — jsou povinni sami osobně nebo svými zřízenci bdíti nad tím, aby používáno bylo toliko vstupenek úředním kolkem a kontrolním útržkem opatřených, po případě úředně kolkovaných lístků předplatných, a aby nikdo — nehledíc k orgánům úředním — bez takovéto vstupenky neměl přístupu, a když je zároveň za účelem dozoru uloženo obecenstvu, aby vstupenky, od nichž byl útržek oddělen, až do konce zábavy uschovalo. Tím, co bylo řečeno, je prokázáno, že vstupenky předložené obecnímu úřadu za účelem vyměření dávky ze zábav jsou podáním vzneseným na tento úřad a že okolkování, kterým se potvrzuje, že dávka byla zaplacena, je vyřízením tohoto podání. Potom však na takové vyřízení podání učiněného v jazyku československém dopadá ustanovení 2. odst. čl. 72 jaz. nař. Použil-li ho úřad v konkrétním případě, nelze důvodně tvrditi, že porušil zákon.
V podstatě totéž platí i o plakátech, které byly obecnímu úřadu předloženy za tím účelem, aby byly opatřeny úředním razítkem na znamení, že z nich byla dávka zapravena. V tomto směru se odkazuje na znění 2. odst. § 5 pravidel pro vybírání obecní dávky z návěští (vl. nař. č. 15/1928 Sb.).