Č. 2712

Trestní řízení policejní: Přestupek překročení policejní hodiny nemá společnou povahu s přestupkem podle § 320 trestního zákona, trestní výměra není proto vázána na trest na přestupek podle § 320 tr. z.

(Nález ze dne 1. října 1923 č. 7123.)
Věc: Jan P. v D. proti zemské správě politické v Praze o přestupek § 7. cis. nař. ze dne 20. dubna 1854 č. 96 ř. z.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Vyhláškou osp-é v Ch. z 13. února 1919 bylo v obcích okresu uveřejněno nařízení min. vnitra, že pro všechna odvětví živnosti hostinské a výčepnické zavádí se uzavírací hodina jednotně v celé zemi na 10. hodinu večerní. Veškeré zábavní podniky každého druhu, divadla, koncerty, biografy a pod. musí dle vyhlášky této končiti svá představení rovněž nejdéle o 10. hodině večerní a proti živnostníkům i proti hostům, kteří by se nedrželi tímto nařízením, bude se vší přísností trestně zakročeno. St-l pořádal dne 19. a 20. října 1919 bez úředního povolení taneční zábavu, při níž překročil policejní hodinu přes tento zákaz až do druhé hodiny ranní a byl proto nálezem první stolice ze 6. ledna 1920 odsouzen pro přestupek § 7 cis. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. do vězení na dobu 24 hodin, kterýžto nález nař. rozhodnutím z důvodu prokázané skutkové povahy byl potvrzen. Stížnost rozhodnutí toto pro nezákonnost naříkající nss neshledal důvodnou. § 7 cit. nař. ustanovuje, že přestupek nebo opomenutí zákazu politickými neb policejními úřady v jich působnosti vydaného se trestá, není-li na to určena výslovně zvláštní trestní sankce, trestem v § 11 určeným. Trest tento jest buď peněžitá pokuta od 1—100 zl. konv. mince aneb vězení od šesti hodin do 14 dnů, dle toho, který trest se zdá býti okolnostem přiměřenějším neb účinnějším; dbáti jest však zásady, že nesmí býti na přestupky ty uložen vyšší trest, než který by bylo uložiti dle všeobecného trestního zákona, kdyby měl čin, o který jde, se posuzovati dle trestního zákona. St-l naříká rozhodnutí z důvodu, že proti této zásadě mu byl uložen trest vězení na místě peněžité pokuty. St-l porovnává totiž čin, o který jde, s přestupkem § 320 c. tr. z., jehož se dopouští hostinský oprávněný k přijímání cizinců, nečiní-li předepsané oznámení těch, kdo u něho přenocují, což se trestá pouze pokutou 10 K. Překročení policejní hodiny jest prý čin daleko menšího rázu než přestupek § 320 c. tr. z. a proto neměl politický úřad uložiti trest vězení a jest prý i nař. rozhodnutí, tento trestní nález potvrzující, nezákonné. Názoru tomuto nemohl se nss přikloniti, neboť překročení policejní hodiny, kterého se živnostník dopouští, nemá společnou povahu s opomenutím předepsaného hlášení přenocujících cizinců ve smyslu § 320 tr. z. ani s nějakým jiným přečinem neb přestupkem dle trestního zákona. Nebylo tedy protizákonné, uložil-li žal. úřad na překročení zavírací hodiny, zvláštní vyhláškou osp-é ustanovené, trest vězení a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2712. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 674-675.