Čís. 4122.

Pozemková reforma.
Přiznání požadovacího nároku nad výměru §u 3 zákona čís. 318/1919, jest pokládati za zcizení zabrané půdy, jež ke své platnosti vyžaduje souhlasu Státního pozemkového úřadu dle §u 7 zákona čís. 215/1919 v doslovu čl. 1 zákona čís. 108/1921. Souhlas ten dlužno spatřovati v tom, že Státní pozemkový úřad proti přikazovacímu usnesení v zákonné lhůtě nepodal opravného prostředku.
(Rozh. ze dne 9. září 1924, R I 621/24.)
Usnesením ze dne 7. srpna 1920 přiznal okresní soud drobným pachtýřům pozemky, náležející k zabranému deskovému velkostatku, a vyrozuměl o tom též Státní pozemkový úřad, jenž si do usnesení nestěžoval. Teprve v roce 1924 vznesla Obvodová úřadovna Státního pozemkového úřadu do tohoto usnesení rekurs, jejž rekursní soud odmítl pro opožděnost. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka má potud pravdu, pokud zdůrazňuje, že přiznání požadovacího nároku nad výměru §u 3 zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., jest pokládati za zcizení zabrané půdy, jež ke své platnosti vyžaduje souhlasu Státního pozemkového úřadu dle §u 7 zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n., v doslovu čl. 1 zákona ze dne 11. března 1921, čís. 108 sb. z. a n. Ale na omylu jest stěžovatelka, pokud tvrdí, že v tomto případě nebyl udělen souhlas Státního pozemkového úřadu, jehož snad bylo třeba. Usnesení okresního soudu ze dne 7. srpna 1920, jímž byly mimo jiné i pozemky ve výměře 10 ha 6 a 34 m2, patřivší k zabranému deskovému velkostatku, dle zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., přiznány do spoluvlastnictví Janu Sch-ovi a soudruhům, bylo doručeno Státnímu pozemkovému úřadu v Praze dne 23. srpna 1920. Doručení stalo se právě za tím účelem, by Státní poz- emkový úřad mohl po případě odporovati přiznání pozemků do vlastnictví pachtýřů proto, že nebylo šetřeno předpisů záborových zákonů. Státní pozemkový úřad nepodal v zákonné lhůtě opravného prostředku proti přikazovacímu usnesení, a tím dal — byť ne výslovně, tož mlčky (§ 863 obč. zák.) — souhlas k přiznání oněch pozemků, pokud bylo tohoto souhlasu snad potřebí. Z toho plyne jednak, že, i kdyby okresní soud byl nedbal předpisů §u 3 zákona ze dne 27. května 1919 čís. 318 sb. z. a n., neboli, jak stěžovatelka vytýká, byl překročil meze své příslušnosti, chyba ta byla by napravena bývala dodatečným schválením příslušného Státního pozemkového úřadu, jednak: že pachtýři, kteří snad neměli zákonného nároku na příděl oněch pozemků, mlčky se stavším souhlasem povolaného úřadu nabyli k nim práv. Usnesení, nabyvší formálně moci práva, nemůže tedy bez jejich újmy býti změněno nebo zrušeno, a proto nelze hleděti k rekursu, jejž Obvodová úřadovna Státního pozemkového úřadu v Č. po více než třech letech podala, chtějíc takto způsobem, ohrožujícím veškeru právní bezpečnost, dohoniti něco, co snad zameškal Státní pozemkový úřad (§ 11 nesp. říz.).

Citace:

č. 4122. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 200-201.