Čís. 1509.Zbavení svéprávnosti (cís. nařízení ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. zák.). Vyšlo-li za řízení o odporu na jevo, že ten, kdo byl zbaven svéprávnosti, stal se cizozemcem, Jest, zdržuje-li se i na dále trvale v tuzemsku, postupovati dle třetího, v opačném případě pak dle prvého odstavce § 13 nařízení. (Rozh. ze dne 21. února 1922, R II 28/22.) Usnesením ze dne 13. července 1921 prohlásil soud prvé stolice Josefinu S-ovou částečně zbavenu svéprávnosti pro slabomyslnost. Odporový soud nevyhověl odporu Josefiny S-ové. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odporovému soudu, by o odporu Josefiny S-ové, nyní L-ové rozhodl teprve po uplynutí lhůty v § 13 odstavec čtvrtý nařízení ze dne 28. června 1910, čís. 207 ř. zák. o zbavení svéprávnosti, po případě by postupoval dle prvního odstavce tohoto §u. Důvody: Za řízení, zahájeného o odporu stěžovatelky, vyšlo na jevo, že se provdala dne 3. listopadu 1921 za německého státního příslušníka Jana L-a. K této okolnosti měla přihlédnouti druhá stolice již dle § 29 j. n. a dále proto, že účelem řízení o odporu není pouhé přezkoumání usnesení prvého soudce na základě materiálu, který tento měl po ruce, nýbrž po případě vydání nového rozhodnutí na základě doplněného řízení a nového jednání se stranami. Dle § 32 obč. zák. nutno považovati stěžovatelku za cizozemku ve smyslu § 13 nařízení o zbavení svéprávnosti a proto měla druhá stolice za předpokladu, že se stěžovatelka i po sňatku trvale zdržuje v tuzemsku, postupovati dle třetího a v opačném případě dle prvého odstavce tohoto §u. O odporu nelze tedy dle čtvrtého odstavce tohoto místa zákonného rozhodovati před uplynutím lhůty zde stanovené.