NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 15766.

Žalobní žádost o uznání vlastnictví k parcele v určité výměře, nesouhlasící s výměrou v knihovní mapě, aniž je požadovaná parcela blíže popsána, jest neurčitá.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1937, Rv II 394/35.)
Žalobkyně jest knihovní vlastnicí stavební parcely se sklepem a boudou č. kat. 143. V knihovní a katastrální mapě je vyznačena (zakreslena) pouze bouda bez sklepu. Podle této mapy měla by míti stav. parc. 143 výměru 21 m2, což odpovídá rozměrům boudy v přírodě. V parcelním protokolu o pozemnostním archu je však stav. par. 144 zapsána s plochou 43 m2, tedy proti zakreslení v mapě s plochou o 22 m2 větší. Žalobkyně tvrdí, že této stavební parcely vždy užívala a neomezeně ji držela až do 8. června 1922, kdy při úřadování katastrálního úředníka byla nesprávně rozdělena tak, že od ní byla oddělena část ve výměre 23 m2 k obecnímu pozemku (p. č. 1307/5) a že jí zůstalo knihovně připsáno z této parcely pouze 20 m2. Proti tomuto vyměření se sice bránila pouze správními prostředky, avšak stále trvala na tom, že jí vlastnicky přináleží oněch 24 m2. Navrhla vydání rozsudku, že žalovaná je povinna uznati, že přísluší žalobkyni neomezené právo vlastnické k celé stavební parcele se sklepem a boudou č. kat. 143 ve výměře 43 m2. Žalovaná obec namítala, že žalobkyně není vůbec vlastnicí další plochy, pokud není zastavěna stávající boudou, která má výměru 20 m2, že žalobkyně má pod parc. č. 1307/5, která je vlastnictvím žalované, vykroužlený a nevyzděný sklep a že v daném případě mohlo by jíti nejvýše o služebnost sklepa. Prvý soud žalobě vyhověl. Odvolací soud žalobu zamítl pro neurčitost žalobní prosby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Soud je z úřadu povinen i bez námitky žalovaného zkoumati, zda žalobní prosba vyhovuje požadavku určitosti ve smyslu § 226 c. ř. s., při čemž neurčitost žalobní prosby není jen vadou formální, nýbrž vadou materiální, jejíž nápravu naříditi (§ 84 c. ř. s.) není soud povinen (č. 12032, 10497 Sb. n. s.). Při žalobě určovací podle § 228 c. ř. s. je rovněž na soudu (i vyšším soudu), by z úřadu zkoumal, zda žalobce má na požadovaném určení nutkavý právní zájem, a to bez zřetele na to, zda nedostatek právního zájmu byl vytýkán čili nic (č. 10155, 11630 Sb. n. s.). Tím jest vyvrácena výtka, že soud odvolací v rozporu se spisy bez námitky žalované strany zkoumal určitost žalobní prosby a otázku právního zájmu. Žalovaná obec nepopírá vlastnictví žalobkyně k stavební parcele č. 143 se sklepem a boudou ve výměře 20 m2 (21 m2), tedy k ploše, pokud je zastavěna nad povrchem a pod boudou, pokud je sklep, popírá však vlastnictví žalobkyně jednak k části sklepu, pokud jest umístěn pod parcelou č. 1307/5, která je vlastnictvím obce, jednak i k povrchové půdě p. č. 1307/5 jsoucí nad sklepem a připouští, že žalobkyně k části sklepa, pokud jest pod parcelou č. 1307/5, přísluší pouze služebnost sklepa. Sklep pod cizím pozemkem může býti samostatným předmětem právního a knihovního obchodu a není závady, by i vlastnické právo k pozemku, pod nímž je sklep, i právo vlastnické ke sklepu nebylo vedle sebe vykonáváno jako plné právo vlastnické, jak bylo blíže dovoděno v rozhodnutích č. 2245 a 13816 Sb. n. s. Z uvedeného plyne, že nejde pouze o uznávací projev žalované obce k odklizení výměrové nesrovnalosti (totiž rozdílu 23 po příp. 22 m2) parc. č. 143 mezi knihovním stavem a mapou, jak má za to žalobkyně. Ze žaloby ani ze žalobní prosby nelze seznati, kde se přesně nachází a v jakém geometrickém tvaru oněch 23 (22) m2, které podle tvrzení žalobkyně byly geometrem, od její stav. parcely č. 143 odděleny a připojeny obecnímu pozemku (p. č. 1307/5). Není též jasno, že oněch 23 m2 souhlasí s rozměry sklepa, pokud je pod p. č. 1307/5, a že se žalobkyně domáhá částice z povrchu p. č. 1407/5 toliko v rozměrech sklepa. Odvolací soud nepřipustil doplnění žalobní prosby dodatkem »a sice jak jest v situačním nákresu v dobrozdání a ve snímku označena plocha písmenami a, b, c, j, i, k a« (správně a, b, c, d, j, i, g, h, a). Proto jest přisvědčiti názoru odvolacího soudu, že za vylíčeného stavu věci je žalobní prosba neurčitá, a to zejména tehdy, kdyby podle názoru žalobkyně bylo lze pokládati žalobu za žalobu zvláštního druhu na plnění.

Citace:

Čís. 15766.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 94-95.