NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 4855.

Jest »zlomyslným opuštěním manžela« ve smyslu §u 109 obč. zák., zdráhá-li se manželka sdíleti společnou domácnost, kladouc za podmínku návratu do manželovy domácnosti podmínku zcela bezdůvodnou a nemající opory v zákoně.
(Rozh. ze dne 31. března 1925, Rv I 372/25.)
Žalobě manžela na manželku o rozvod manželství od stolu a lože pro zlomyslně opuštění bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Dovolatelka považuje za nesprávné posouzení právní, že odvolací soud přiznal ve svém rozsudku proti dovolatelce jsoucnost rozvodového důvodu zlomyslného opuštění podle §u 109 obč. zák. a že z toho rozvodového důvodu vyhověl žalobnímu žádání. Dovolatelka poukazuje k tomu, že odvolací soud nahražuje pojem »zlomyslného opuštění« pojmem »opuštění bez nutkavé příčiny«, ač jde o dva různé pojmy. Dále poukazuje k tomu, že byla ochotna vrátiti se do žalobcovy domácnosti, že jen manželu kladla za podmínku, by našel pro ně jiný byt, než u jeho rodičů, že tedy za tohoto zjištěného stavu nelze mluviti o »zlomyslném« opuštění. Leč dovolací soud neshledal, že by odvolací soud posoudil spornou věc po právní stránce nesprávně. Podle §u 92 obč. zák. je manželka povinna jíti za manželem do jeho obydlí, jemu v hospodářství a v živnosti dle své síly pomáhati, a pokud toho žádá domácí pořádek, nařízení od něho učiněná nejen sama plniti, nýbrž i k tomu přihlížeti, aby byla plněna také od jiných. Podle §u 91 obč. zák. hlavou rodiny jest nuž. Podle §u 93 obč. zák. není manželům dovoleno, manželský svazek, třeba se o to sjednotili, o své újmě zrušiti. S těchto hledisek dlužno řešiti pojem »zlomyslného« opuštění po rozumu §u 91 obč, zák. Bylo zjištěno, že dovolatelka opustila o své újmě domácnost svého manžela, bez jakéhokoliv důvodu, jímž by mohla ospravedlniti tento odchod. Udává-li, že její odchod je ospravedlněn skutečností, že se nechtěl její manžel odstěhovati od svých rodičů, kde mu otec propachtoval kus pole, přehlíží, že podle zákona hlavou rodiny jest muž a že manželka jest povinna splniti, co je nařízeno v §u 92 obč. zák. Nemůže si určovati, by se žalobce odstěhoval od svých rodičů, kde si našel novou existenci. Poněvadž dovolatelka klade za podmínku svého návratu do manželovy domácnosti zcela bezdůvodnou a v zákoně opory nemající podmínku, sluší sdíleti právní názor odvolacího soudu, že její, nijak neospravedlněné, odpírání návratu jeví se býti zlomyslným opuštěním manžela, neboť to spočívá i v libovolném přerušení manželského společenství, spojeném s úmyslem, toho společenství už neobnoviti. Takový úmysl projevila dovolatelka podle toho, co bylo zjištěno odvolacím soudem, s dostatečnou poznatelností také tím, že ještě v dovolání klade za podmínku svého návratu, by žalobce našel jiný byt a odstěhoval se od rodičů.

Citace:

Čís. 15597.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1075-1076.