NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2300.

Nestaral-li se jeden ze spoluvlastníků o správu společné nemovitosti, zmocnil tím mlčky druhého spoluvlastníka a jest práv z jednání, jež tento v zájmu správy nemovitosti předsevzal.
(Rozh. ze dne 20. února 1923, Rv I 660/22.)
Žalovaný opustil 21. března 1921 o své vůli usedlost, již měl se svou manželkou ve spoluvlastnictví, zanechal tam manželku, churavou po porodu, s malým dítětem, takže ona zůstala sama správkyní usedlosti za sebe a za svého manžela (žalovaného) a, nemohouc práce sama konati a zastati, požádala žalobce (své rodiče), aby práce hospodářské na usedlosti od ní spravované konali, čemuž oni vyhověli, vymínivše si požadovati za své práce přiměřenou náhradu. Žalobě jich o zaplacení náhrady procesní soud prvé stolice vyhověl. Důvody: Manželka žalovaného jinak ani jednati nemohla než starati se o celou usedlost, a tím jednala jen v zájmu celku a tudíž i v zájmu manžela, jakožto spoluvlastníka druhé polovice a tudíž zjednala své rodiče (žalobce) jako správkyně celé usedlosti a tedy i polovice usedlosti žalovaného jako jejího spoluvlastníka a to v zájmu celé usedlosti a tedy i žalovaného. Z toho zřejmě vyplývá, že žalobci byli zjednáni manželkou žalovaného též jako zmocněncem jeho ve smyslu §u 837 obč. zák. V takovém případě zákon totiž předpokládá, že podílník na společné věci, správu její vedoucí, bez příkazu byl k vedení správy druhým společníkem mlčky zmocněn a ustanovuje, že správce takového (jednatele bez příkazu) je posuzovati jako zmocněnce. V důsledků toho platí zde zákonná ustanovení o zmocnění dle §u 1002 a násl. obč. zák., jak v poměru podílníku mezi sebou tak i vůči třetím osobám (§ 1017 obč. zák.). Odvolací soud rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Pokud se týče výtky nesprávného právního posouzení věci, sluší poukázati na tyto zjištěné okolnosti: Žalovaný, spoluvlastník usedlosti, odešel bez příčiny z domova a zanechal tam manželku, druhou spoluvlastnici usedlosti s malým dítětem. Nestaral-li se o správu spoluvlastnické usedlosti v dohodě s druhou spoluvlastnicí, nemohl od ní očekávati, že ani ona se o ni nebude starati. Z povahy věci plyne, že manželka mohla spravovati jenom celou nemovitost nebo její fysickou část, nikoli svou ideální polovici. Žalovanému nepřekážela, aby se správy nesúčastnil. V zájmu obou spoluvlastníků bylo, by usedlost byla obdělávána, ne aby ležela ladem. Nestaral-li se o to žalovaný, starala se právem jeho manželka bez jeho příkazu. Jako správkyně usedlosti měla práva zmocněnce (§ 837 obč. zák.). Mohla tedy jménem obou spoluvlastníků uzavírati smlouvy s třetími osobami a mohla za oba smlouvati závazky (§ 1017 obč. zák.). Mohla tedy také najmouti žalobce na práci v usedlosti.

Citace:

Čís. 2300. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 302-303.