Čís. 5410.

Do rozhodnutí o tom, která strana má platiti svědečné, nelze si stěžovati.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1925, R I 753/25.)
Soud prvé stolice nařídil ve sporném řízení, by svědečné bylo vyzvednuto od žalovaného. Rekursní soud napadené usnesení zrušil. Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Podle §u 347 druhý odstavec c. ř. s. nemůže rozhodnutí o svědečném býti napadáno opravným prostředkem, a to nejen rozhodnutí o výši svědečného, nýbrž i rozhodnutí o otázce, která ze stran má svědečné zaplatiti. To plyne jasně ze srovnání tohoto ustanovení s předpisem §u 365 druhý odstavec c. ř. s , jenž praví, že k vyměření poplatků znal- cům vztahují se obdobně ustanovení §u 347 c. ř. s., avšak v protivě k §u 347 druhý odstavec c. ř. s výslovně nařizuje, že proti usnesení o výměře těchto poplatků se rekurs připouští. Správnosti tohoto názoru, pokud jde o rozhodnutí, která ze stran má svědečné zaplatiti, nasvědčuje také ustanovení §u 528 c. ř. s., jež jen proto mluví pouze o znalečném a nikoliv o svědečném, poněvadž podle §u 347, druhý odstavec c. ř. s. by nemělo vůbec dojiti k rozhodnutí druhé stolice o svědečném, ať již o výši jeho, nebo o otázce, kdo je má zaplatiti. Dle toho byl nepřípustným již rekurs žalované strany, a to platí tím spíše o dovolacím rekursu žalující strany. Bylo jej proto odmítnouti, což podle §u 523 c. ř. s. mělo se státi již v první, po případě v druhé stolici.

Citace:

Čís. 5410. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 556-557.