NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Č. 4931
.
Obecní zřízenci: Důsledkem předpisu § 44 zák. č. 443/1919 neplatí pro města statutární také ani předpis § 8 cit. zák. o jmenování zatímních úředníků definitivními.
(Nález ze dne 22. září 1925 č. 17404). Prejudikatura: Boh. 1291 adm.
Věc: Městská obec Onava proti zemské správní komisi pro Slezsko o přípustnou délku čekatelské služby městského úředníka Čeňka K.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvod: Dekretem vládního komisaře města Opavy z 3. ledna 1920 byl Čeněk K., dosavad, t. j. ode dne 12. února 1919 ustanovený za denně placeného městského překladatele, jmenován ve službách města ode dne 1. ledna 1920 prozatímním kancelářským asistentem s požitky XI. hodn. třídy, 1. stupně státních úředníků. Po roce této služby — v lednu 1921 — zažádal za své definitivní ustanovení. Tato žádost byla vyřízena usnesením zastupitelstva města Opavy z 28. července 1922 kladně, avšak žadatel byl ustanoven definitivním teprv dnem 1. srpna 1922 počínajíc.
Rozklad Čeňka K. z 23. ledna 1923, v němž se domáhá opravy termínu def. ustanovení na den 1. ledna 1921 s dalšími toho důsledky, zejména ve příčině propočtení služby, přihlížejíc k tomuto správnému termínu, zamítlo zastupitelstvo usnesením z 21. prosince 1923, a to z důvodu, že propočtení jeho prov. služby stalo se již usnesením měst. zastupitelstva z 28. července 1922, nabylo tudíž právní moci a není příčiny, aby se na této právní moci něčeho měnilo.
Rekursu Čeňka K., opírajícímu se o ustanovení § 8 zák. č. 443/1919, podle něhož prozatímní ustanovení obecního úředníka nesmí trvati déle roku, vyhověla zsk pro Slezsko rozhodnutím ze 7. dubna 1924 a zrušila rekursern v odpor vzaté usnesení jakožto nezákonné, poněvadž Čeněk K. měl podle § 8 zákona č. 443/1919 nárok, aby s platností ode dne 1. ledna 1921 byl jmenován definitivním úředníkem, ježto podle cit. zákona nesmí prozatímní ustanovení úředníka trvati déle roku.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost namítá nezákonnost nař. rozhodnutí po té stránce, že opřelo svůj nárok o předpis § 8 zák. 443/1919, neboť tohoto zákona podle jasného ustanovení jeho § 44 nelze použíti na úředníky měst s vlastním statutem, jakýmž jest Čeněk K.
Jest tu tedy jediné na sporu otázka, zda předpis § 8 cit. zák., stanovící, že prozatímní ustanovení obecního úředníka nesmí trvati déle roku, vztahuje se také na úředníky statutárních obcí, k nimž náleží nesporně Čeněk K., čili nic. Tuto otázku nelze, přihlížejíc k naprosto jasnému zněm normy § 44 cit. zákona, zodpověděti jinak, než ve smyslu názoru stížnosti, t. j., že tento zcela speciální předpis ve příčině úředníků obcí statutárních vůbec neplatí — což by vzhledem k vytčené jeho povaze mohlo býti dovozováno jen z titulu zákona 443/1919.
Ani nález nss-u Boh. 1291 adm., na nějž se žal. úřad odvolává pro své opačné stanovisko, s uvedeným právním názorem nijak není v rozporu, neboť vyslovuje toliko, že přes ustanoveni cit. § 44 platí kompetenční princip, jenž došel výrazu v § 40 zák. č. 443/1919, právě v této vlastnosti všeobecného principu ohledně kompetence k rozhodování ve věcech služ. poměru obecních úředníků vůbec a že proto třeba použíti kompetenčního předpisu cit. § 40 analogicky i na úředníky měst statutárních.

Citace:

Čís. 15151. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 491-494.