NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 5025.

Byla-li v základním sporu určena odvolacím soudem (§ 500, odstavec třetí c. ř. s.) hodnota předmětu rozepře, není odvolací soud oprávněn, odchýliti se napotom od takto stanovené hodnoty, třebas důsledkem povolené obnovy byl zrušen také rozsudek odvolacího soudu v základním sporu.
(Rozh. ze dne 6. května 1925, Rv I 442/25.)
V základním sporu ocenil odvolací soud předmět rozepře (§ 500 odstavec třetí c. ř. s.) na 1000 Kč. Žaloba byla v základním sporu za mítnuta. K žalobě o obnovu zrušil procesní soud prvé stolice rozsudek prvého i odvolacího soudu v základním sporu, avšak ve věci samé žalobu opět zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobce napadený rozsudek potvrdil a ocenil předmět rozepře na 2500 Kč.
Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Důvody:
Hodnota předmětu sporu, v němž odvolací soud rozhodl, byla sice v napadeném rozsudku určena na 2500 Kč, ale odvolací soud ocenění to učinil neprávem, takže neváže dovolací soud. Usnesení, pojaté do vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, jímž podle §u 500 odstavec třetí c. ř. s. určena byla hodnota předmětu sporu, je usnesením konečným, které nepodléhá opravnému prostředku a váže tedy nejen dovolací, nýbrž samozřejmě i odvolací soud. Z toho plyne, že odvolací soud usnesení to nemůže změniti nebo nahraditi usnesením jiným. Odvolací soud nemůže tak učiniti ani tehdy, byl-li, jako zde, důsledkem povolené obnovy řízení zrušen také rozsudek odvolacího soudu v základní rozepři, jenž obsahoval usnesení podle §u 500 odstavec třetí c. ř. s., neboť usnesení to žalobou o obnovu nebylo dotčeno a dotčeným býti ani nemohlo, jelikož obnoveno býti může podle §u 530 c. ř. s. jen řízení rozsudkem skončené a nikoliv též usnesení podle §u 500 odstavec třetí c. ř. s. Na tom nemění ničeho okolnost, že ono usnesení bylo pojato do vyhotovení rozsudku, neboť tím nepozbylo své povahy jako usnesení a nestalo se podstatnou součástkou rozsudku, která tím, že v důsledku povolené obnovy řízení zrušen byl rozsudek, usnesení ono obsahující, samočinně by musila zaniknouti. Zůstává tedy přes to, že hodnota předmětu spolu napadeným rozsudkem byla určena na 2500 Kč, při tom, že hodnota tato Činí 1000 Kč, jak rozsudkem odvolacího soudu ze dne 21. února 1924 v základním sporu s konečnou platností bylo vysloveno. Za toho stavu věci je dovolání podle §u 502 odstavec třetí c. ř. s. nepřípustno a bylo proto odmítnuto.

Citace:

Čís. 14675. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 791-792.