NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 556.

Zatajování zásob (§ 2 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Osoba, jednající v zastoupení osoby, k vysvětlení povinné, nemusí k ní býti v poměru plnomocenském.

(Rozh. ze dne 6. října 1921, Kr I 802/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Hradci Králové ze dne 30. srpna 1920, jímž byla obžalovaná sproštěna dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin zatajování zásob dle § 2 čís. 1 a 2 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl — mimo jiné z těchto důvodů:
Zmateční stížnost státního zastupitelství béře rozsudek nalézacího soudu jen potud v odpor, pokud jím byla obžalovaná Růžena H. sproštěna z obžaloby pro přečin zatajování zásob dle § 2 čís. 1 a 2 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. Nalézací soud vzal po skutkové stránce za prokázáno, že dne 21. května 1920 prováděl výkupní komisař Julius Ž. s četnickou asistencí prohlídku hospodářských místností Josefa H-a, by mu z rozkazu obilního úřadu nuceně odebral nedodanou část kontingentu. Za nepřítomnosti Josefa H-a byla jeho manželka, obžalovaná Růžena H-ová četnickým strážmistrem vyzvána, by veškeré zásoby chlebovin a mouky, má-li jaké ukryty, vydala, jinak že budou zabaveny. Když obžalovaná ukázala komisi jen trochu žita, pšenice a ovsa, byly místnosti prohledány a nalezeno na půdě pod senem a pod podlahou na různých místech 133 kg ovsa, 159 kg chlebové mouky, 342 kg žita, dále pod podlahou komůrky na půdě množství nevyčistěné pšenice v plevách, z níž získáno 307 kg čisté pšenice. Ve stodole a pod kůlnou nalezeno ve 3 pytlích 116 kg ječmene, v komoře 49 kg žita a 49 kg ječmene. Úhrnná hodnota nalezených zásob, které byly zabaveny, činí dle zjištění rozsudku 753 K 70 h. Soud vzal dále na základě doznání obžalované za prokázáno, že věděla o skrytých zásobách kromě ječmene na humně a žita v komůrce na půdě, o kterých jí muž neřekl, a že zatajila zásoby ty komisi proto, že se bála, že jim komise veškeré obilí sebere a že jim nezbude nic na stravování dělníků při stavbě, kterou právě chtěli započíti. Nalézací soud neshledal v takto zjištěném ději skutkové povahy přečinu zatajování zásob ani ve smyslu § 2 odstavec prvý a druhý ani dle odstavce čtvrtého a druhého §u 2 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. V onom směru proto, že obžalovaná není spoluvlastnicí usedlosti Josefa H. a zatajených zásob ani neměla ani neuschovávala, v tomto pak směru proto, že nebyla svým manželem k jeho zastoupení zmocněna a tudíž nejednala v jeho zastoupení. Zmateční stížnost státního zastupitelství dovolává se číselně důvodů zmatečnosti čís. 9 a) a b) § 281 tr. ř.; v úvahu přichází však jen onen důvod, poněvadž nalézací soud nezjišťuje okolností, které by trestnost daného jinak přečinu zrušovaly neb trestní stíhání jeho vylučovaly, nýbrž neshledává v jednání obžalované vůbec skutkové povahy přečinu, z něhož je viněna. Stížnost, jejíž vývody soustřeďují se v tvrzení, že jednání obžalované opodstatňuje skutkovou povahu zatajování zásob dle § 2 odstavec čtvrtý zákona o lichvě, je odůvodněna. V odstavci prvém citovaného § je stanovena zodpovědnost osob, jež zásoby mají neb uschovávají a tedy jako držitelé zásob jsou dle zákona k vysvětlení o existenci a množství zásob povinny, kdežto odstavec čtvrtý stanoví trestnost těch, kdož jednají toliko v zastoupení osob k vysvětlení povinných. Ani doslov tohoto odstavce aniž co jiného opravňuje k názoru, že by osoba, jednající v zastoupení osoby, k vysvětlení povinné musila k ní býti v poměru plnomocenském, naopak stačí pouhá skutečnost, že za osobu, k vysvětlení povinnou, vystupuje a podává za ni a místo ní pátrajícímu úřadu na jeho zvláštní vyzvání žádaná vysvětlení. Nějaké formelní zmocnění nelze požadovati zejména pro manželku majitele hospodářství, v níž již dle názorů všedního života spatřovati dlužno spolurepresentantku domácnosti a hospodářství a zástupkyni manželovu. Jako na takovou obrátila se také komise na obžalovanou a obžalovaná též jsouc si vědoma tohoto svého postavení vystupovala a jednala. Tím, že na výzvu komise, by vydala veškeré zásoby chlebovin a mouky, má-li jaké ukryty, reagovala a komisi zásoby ukazovala, jednala fakticky v zastoupení svého manžela, majitele usedlosti a držitele zásob, tudíž osoby dle zákona k vysvětlení povinné. Bylo proto povinností její, by ukázala veškeré zásoby, které její manžel v držení měl a o kterých měla vědomost. Ukázala-li jen část zásob těch, ačkoliv je dle vlastního doznání sama s děvečkou schovala, provinila se proti ustanovení odstavce čtvrtého § 2 zákona o lichvě.

Citace:

č. 556. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 365-367.