NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č .8384 —
Č. 8384.

Spolkové právo: Účast spolku nepolitického na táboru lidu pořádaném jakožto schůze politická — třebas na oslavu 1. května — je způsobilá porušiti veřejný řád a může býti podkladem rozpuštění spolku.
(Nález ze dne 24. ledna 1930 č. 1035).
Prejudikatura: Boh. A 4081 /24, 6113/26.
Věc: Dělnická tělocvičná jednota ve V. (adv. Dr. Ivan Sekanina z Prahy) proti ministerstvu vnitra o rozpuštění spolku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo žal. min. odvolání stěžující si jednoty z výnosu zsp-é v Praze z 30. prosince 1922, jímž byla jednota tato na základě § 113 úst. listiny úředně rozpuštěna.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí tohoto podané vycházel nss z těchto úvah:
Rozpuštění stěžujícího si spolku bylo vysloveno podle § 113 úst. list. proto, že jednota ta svým postupem porušila veř. řád; spolkové úřady shledaly porušení veř. řádu v tom, že 1.) spolek, ač podle svých stanov byl konstituován jako spolek nepolitický, účastnil se korporativně politické schůze, totiž táboru lidu, pořádaného dne 1. května 1922 v L. stranou komunistickou, 2.) vystoupil na slavnosti v P. v r. 1921, pořádané Federací dělnických tělocvičných jednot v kroji a odznacích federovaných dělnických tělocvičných jednot a 3.) že se označoval střídavě na vyvěškách o zábavách a divadlech a jiných oznámeních jako Federovaná D. T. J. a D. T. J.
První důvod založen jest na právním názoru, že vyvíjení činnosti politické spolkem, jenž dle svých stanov jest konstutiován jako spolek nepolitický, jest porušením veř. řádu a že korporativní účastenství spolku na politické schůzi, pořádané organisací politickou, jest činností politickou, jakož i na skutkovém zjištění, že tábor lidu, konaný v L. dne 1. května 1922 byl uspořádán politickou stranou komunistickou a to jako schůze politická.
Stěžující si jednota ani během řízení správního, ani v písemné stížnosti nepopírala správnost skutkových zjištění, z nichž žal. úřad vycházel; nepopřela, že tábor lidu, konaný dne 1. května 1922 byl uspořádán politickou organisací komunistickou jako schůze politická a že ona se ho korporativně súčastnila, naopak tuto posléze uvedenou skutečnost v písemné stížnosti výslovně přiznala. Stížnost však namítá, že oslava státního svátku 1. máje, ani když se děje korporativně táborem lidu, nemůže býti porušením veř. řádu.
Námitka tato nepostihuje odůvodnění žal. úřadu. Jest sice připustiti, že ani korporativní účast nepolitického spolku na táboru lidu nebyla by sama o sobě vyvíjením činnosti politické, třebas by i tábor ten byl uspořádán organisací politickou; to však jen tenkráte, kdyby tento tábor lidu byl uspořádán jako schůze nepolitická (srov. nál. Boh. 6113/26). Jakmile — Č.8385 —
však takovýto spolek súčastní se korporativně táboru lidu, jenž byl svolán a uspořádán jako schůze politická, pak ani okolnost, že jde při tom o oslavu státního svátku 1. máje, némůže této jeho účasti odejmouti charakter činnosti politické. Že pak vyvíjení činnosti politické spolkem, jenž jest podle svých stanov ustaven jako spolek nepolitický, jest porušením veř. řádu a že jako takové může býti úřadu politickému důvodem k rozpuštění spolku dle § 113 úst. list., to vyslovil nss již opětovně, zejména v nál. Boh. 4081/24 a 6113/26.
Namítá-li st-lka, že korporativní účast dělnických tělocvičných jednot při projevech, pořádaných na oslavu 1. května politickými stranami, jest věcí zcela běžnou a notorickou a že politický úřad jiné dělnické tělocvičné jednoty pro takovouto účast nerozpouští, pak — i kdyby pravdou bylo její tvrzení a kdyby šlo také o účast na projevech rázu politického — nemohl by ani tento zvyk nic změniti na platném právním řádu, jak byl svrchu dovoděn, a z nezakročení úřadu vůči jiným spolkům nedalo by se souditi na nezákonnost legálního zakročení jeho vůči jednotě si stěžující.
Tím tedy dovoděno, že námitky, jež st-lka vznesla proti prvému z důvodů, jimiž žal. úřad opřel rozhodnutí své o jejím rozpuštění, jsou neodůvodněny. Ježto pak důvod tento sám o sobě k rozpuštění tomu podle § 113 úst. list. dostačoval, následkem čehož by nebylo lze uznati na nezákonnost nař. rozhodnutí ani kdyby ostatní důvody, o něž se rozhodnutí to opírá, byly shledány nesprávnými, nemusil se nss zabývati dalšími námitkami stížnosti.

Citace:

č. 8384. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 290-291.