NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Čís. 16763.

Železničný zamestnanec môže byť aj v čase, keď je v nemocenskom stave, a pred uplynutím nemocenského roku preložený do dočasnej výslužby podľa § 116 lit. a) služ. por.
(Rozh. z 18. februára 1938, Rv III 929/37.)
Žalobník predniesol, že bol ako železničný zamestnanec výnosom ministerstva železníc z 24. júla 1933 preložený do dočasnej výslužby podľa § 116 lit. a) služ. por. s účinnosťou od 1. augusta 1933. Preloženie do výslužby je však neplatné, lebo žalobník od 16. januára 1933 až do konca augusta 1933 bol v nemocenskom stave a pred uplynutím nemocenského roku nemohol byť platne preložený do dočasnej výslužby. Žalobou domáhal sa rozsudkového výroku, že preloženie do dočasnej výslužby je neplatné a že žalovaný štát povinný je doplatiť mu, o čo bol na svojich platových nárokoch skrátený tým, že mu boly vyplácané len odpočivné požitky.
Oba nižšie súdy žalobu zamietly.
Najvyšší súd dovolaciu žiadosť žalobníka zamietol.
Z dôvodov:
Žalobce byl železniční správou přeložen do dočasné výslužby podle § 116 písm. a) služ. ř. — postradatelnost, která nastala pro organisační změny v úřadě nebo pro trvalý pokles práce. — Čís. 16763 —
Na tento důvod musí se omezit spor, veškerá tvrzení, stížnosti i vývody jdoucí přes tento předmět rozepře jsou nerozhodny a netřeba se jimi zabývati.
Skutkový stav napadeného rozsudku v rozhodných mezích je zjištěn v plném souhlase se spisy a jest dostatečným podkladem pro právní posouzení věci.
V § 116 služ. ř. jsou pro přeložení do dočasné výslužby uvedeny dva důvody pod písm. a) a písm. b), pod a) důvod již zmíněný, pro který byl žalobce přeložen do dočasné výslužby, a pod písm. b) nemoc, pro kterou nemohl zaměstnanec po celý rok konati službu, avšak dá se očekávati, že služební způsobilosti opět nabude.
Každý z obou těchto důvodů je samostatným, jeden na druhém nezávislým, při důvodě písm. a) zaměstnancova nemoc nepřichází vůbec v úvahu a proto nezáleží na tom, zda a že žalobce před přeložením do dočasné výslužby — dnem 1. srpna 1933 —, které se stalo z důvodu písm. a), byl již půl roku nemocen — od 16. ledna 1933 — a že do dne, kdy byl přeložen — do 1. srpna 1933 — neprošel ještě celý rok.
Na ustanovení § 40 č. 5 a č. 12 a § 56 služ. ř. nemůže se žalobce jako na zaručená práva, která prý nedovolují přeložení do dočasné výslužby před projitím roku nemoci, dovolávat, protože § 40 č. 5 a § 56 služ. ř. jsou předpisy o tom, jak dlouho se vyplácí nemocnému zaměstnanci plný služební plat, a to za předpokladu, že zaměstnanec je stále ještě v činném služebním poměru, že za trvání nemoci po celý rok (§ 56 č. 3) nenastal žádný důvod uznaný služebním řádem, pro který může býti dán do výslužby a že z takového důvodu do výslužby dán nebyl.
Ustanovení § 40 č. 12 služ. ř. zaručuje zaměstnanci trvalé postavení podle ustanovení VIII. oddílu služ. ř., to jest činnou službu na tak dlouho, dokud nemůže býti dán do trvalé nebo dočasné výslužby z důvodů v tomto oddílu uvedených.
Při hmotněprávním posouzení sporu třeba míti na zřeteli, že podle písm. a) § 116 služ. ř. je železniční správa oprávněna k přeložení úředníka do dočasné výslužby, stal-li se postradatelným pro organisační změny v úřadě nebo pro trvalý pokles práce; stačí každá z obou těchto příčin.
Správně poukázal odvolací soud na to, že trvalý pokles práce pro čas, kdy žalobce byl přeložen do výslužby — v letech 1929-1933 — byl již dodatečně prokázán ve sporu Julia G. č. Rv III 271/37,1 že otázku, kterého ze zaměstnanců může železniční správa postrádati, nemůže soud se zřetelem na § 29 služ. ř. a celkovou organisaci železničního podniku přezkoumávati, a že proto bezdůvodny jsou žalobcovy stížnosti proti tomu, že byl přeložen do dočasné výslužby. Přeložení stalo se po právu a protože žalobce ode dne přeložení do výslužby neměl již nároku na plat z činné služby, nemá nároku na doplatky, kterých se žalobou domáhá a právem byla jeho žaloba zamítnuta.

Viď č. 16264 Sb. n. s.

Citace:

č. 16763. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 367-369.