NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

ZPRÁVY.

Lex Cyrill. V poslední době zajímá veřejnost spor dvou koburských princů o koburské svěrenství na Slovensku. Z věci vyklubala se — jak už to bývá — politická aféra. Právnicky je na sporu zajímavé toto: Jest známo, že do §u 3, odst. 2 zákona ze dne 3. července 1923, č. 179, o zrušení svěřenství byl vložen dodatek zvaný »lex Cyrill«, poněvadž podle úmyslu jeho autorů měl býti na prospěch dědickým nárokům prince Cyrilla Koburského. Jest jím vyslovena výjimka z pravidla tímto odstavcem stanoveného, že v případě, bylo-li uvolněno svěřenství v den, kdy zákon nabude účinnosti, úmrtím dosavadního držitele, má býti odevzdáno do neomezeného vlastnictví čekateli povolanému k nástupnictví podle zřizovací listiny. Výjimka spočívá v tom, že se respektuje poslední pořízení takového zemřelého dosavadního držitele oprávněného podle zřizovací listiny jmenovati nástupce, pokud před účinností zákona ustanovil, jak se má se jměním svěřenským naložiti pro případ, že bude svěřenství zákonem zrušeno. Takový případ byl »náhodou« pouze jediný, totiž právě případ koburského svěřenství a respektování lakového testamentu mohlo býti ve prospěch jedině Cyrillu Koburgovi. A vskutku nebyla to náhoda, nýbrž, jak nikdo nepopírá, úmysl tímto »lex specialis« poskytnouti přímo privilegium určité osobě. Nejde tu o »úmysl zákonodárce«, jak se o něm mluvívá v úvahách interpretačních, poněvadž ten se zákonodárce snaží vždy co nejvíce dáti na jevo a vykladačům zákona jest často vodítkem, nýbrž o »úmysl zákonodárců«, který měl býti maskován obecnou zásadou. Možno snad uvazovati o tom, že se dost těžko snášejí takové výsadu udělené jediné osobě v zákoně státu, který podle ústavy neuznává ani výsadu pohlaví, rodu a povolání, ale nepohybujeme, že k uzákonění této výsadu došlo z dobrých celostátních důvodů, a poněvadž zákon neodporuje přímo žádnému ustanovení ústavu, jest tu platný projev vůle suverénního zákonodárce. Ale stalo se něco neočekávaného: Ukázalo se, že lex Cyrill byl špatně stylisоván, ježto se zapomnělo, že о svěřenství koburském bude rozhodováno podle slovenských zákonů, a že tak prospěch, který měl privilegované osobě přinésti, nepřinese. A to je právě to neobyčejné na této věci: Tvůrce nejvyšší normotvorné moci ve státě, suverénní zákonodárce, je jat takovou sympatií k určité osobě, že v její prospěch vydá zvláštní zákonnou normu — tedy normu tak mocnou, že jí lze popřípadě zrušiti a omezovati soukromě vlastnictví, ukládati nebo zrušiti trest smrti, stanoviti rozlučitelnost manželství atd. — a přece tato norma pak chráněnci nepomůže! —n—

Citace:

KRONBERGER, František. Vydávání zločinců. Slovník veřejného práva Československého, svazek V. U až Ž. Brno: Nakladatelství Rovnost, 1948, s. 404-426.