NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4349.

Státní zaměstnanci (Slovensko): Povinnost vrátiti nákupní zálohu poskytnutou za bývalé uherské vlády státním zaměstnancům nezanikla tím, že zaměstnanci tito byvše po převratu na svých místech ponecháni, respektive do státních služeb čsl. převzati, přestali býti úředníky uherskými.
(Nález ze dne 23. ledna 1925 č. 936.)
Věc: Dr. Otto O., Dezider F. a Jan P. v Košicích proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o přeplatky služebních požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se ohledně výroků o vrácení přeplatků, povstalých za bolševické vlády, zrušují pro nezákonnost; jinak se stížnosti zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Dle nař. rozhodnutí gfř v Bratislavě shledány byly na likvidačních kontech st-lů různé předplatky služebních požitků vzniklé výplatami v době do 31. března 1919, pak za vlády bolševické, za správy čsl. a konečně z nákupní zálohy poskytnuté býv. maďarskou vládou. Část těchto přeplatků byla st-lům prominuta, zbytek byl jim předepsán k náhradě.
Stížnosti namítají:
1. Není zákona, podle kterého by služební platy vyplacené vládou Károlyiho a vládou bolševickou měly se vrátiti. Nenařizuje tak ani zákon z 15. dubna 1920 č. 269 Sb., který vešel v platnost dnem 1. května 1920, kdežto až do té doby platilo ustanovení § 20 zák. či. XXXV: 1912, podle něhož nemohou od státních úředníků býti zpět žádány přeplatky služ. požitků bona fide přijatých. Není proto možno, aby právní stav zákonem založený byl změněn nařízením žal. úřadu, třeba by toto i min-em fin. bylo bývalo schváleno. 2. Nákupní zálohy nejsou st-lé povinni vrátiti, ježto podle nař. býv. uh. min. fin. č. 5800/1918 N. E. vydaného ještě před převratem a platného i pro úředníky převzaté do služeb republiky čsl., se mají nákupní zálohy vymazati, když zaměstnanec po přijetí nákupní zálohy a před jejím úplným splacením ze svazku skutečné služby z jakékoliv příčiny (pensionování, odbytné, dobrovolné vzdání se, propuštění, úmrtí atd.) vystoupí. St-le nutno pak považovati za úředníky, kteří následkem převzetí do státních služeb čsl. ze státní služby uherské byli propuštěni resp. ze státní služby uherské vystoupili.
3. Výrok nař. rozhodnutí, jímž zpět požadován jest obnos od bolševické vlády v bílých penězích st-Iům vyplacený je nepřípustný. lak žal. úřad tak nss uznal, že bílé peníze nebyly na území republiky čsl. nikdy zákonným platidlem, ježto žal úřad sám nařídil, aby služební požitky za měsíc červenec 1919 úředníkům v bílých nebo nekolkovaných penězích vyplacené byly ještě jednou vyplaceny. Mimo to ani vláda čsl. ani zákonná vláda maďarská se nepokládá za právního nástupce vlády bolševické. St-lé neobdrželi dotčených obnosů od vlády čsl. a nemůže proto stát čsl. obnosů těchto od nich požadovati zpět. Vláda čsl. považuje veškerá opatření bolševické vlády za vis major a neuznává z těchto opatření proti svým občanům žádných závazků.
O stížnostech uvažoval nss takto:
Stížnosti nebrojí proti oné části nař. rozhodnutí, pokud se jimi st-lům ukládá splacení přeplatků resultujících z doby za správy čsl.
Námitka ad. 2. nebyla shledána důvodnou.
Je sice správno, že stížnostmi dovolávané nař. býv. uh. min. fin. č. 5800 z r. 1918 připouští, aby úředníkem nesplacená část nákupní zálohy byla vymazána, když úředník vystoupí ze skutečné služby; u st-lů však o takovém vystoupení ze skutečné služby nelze mluviti.
Již v § 2 zák. č. 64/1918 bylo stanoveno, že státní úředníci býv. království uherského » ponechají se ve svých úřadech« s dosavadními požitky, složí-li slib poslušnosti Čsl. republice a uzná-li zmocněnec vlády, že i jinak jsou se své úkoly. V § 2 zák. č. 269/1920 pak se stanoví, že úředníci při státních úřadech bývalého státu uherského na Slovensku ustanovení »stávají se« za podmínek v zákoně tomto blíže předepsaných úředníky státními (čsl.). I když tedy následkem převratu změnil se osobní status těchto úředníků, jest okolnost tato pro aplikaci předpisu ve stížnostech dovolaného bezvýznamnou, ježto kontinuita služby u úředníků na svých místech prozatímně ponechaných nebo do státních služeb čsl. skutečně převzatých přerušena nebyla.
Proto nezanikla u st-lů, kteří ještě za býv. vlády uh. u státních úřadů na Slovensku byvše ustanoveni do státních služeb čsl byli převzati, povinnost vrátiti nákupní zálohu jim za býv. uh. vlády poskytnutou, a jest proto námitka ad 2 bezdůvodná.
Pokud v námitce 1. vytýkají stížnosti, že jest nezákonný požadavek, aby splaceny byly přeplatky Karolyiovské, nutno ze spisů konstatovati, že splacení těchto přeplatků nař. rozhodnutím vůbec nebylo nařízeno, nýbrž naopak přeplatky ty, jak již bylo uvedeno, — byly nař. rozhodnutím prominuty. Jsou tedy stížnosti v tomto směru bezpodstatné. Jde pak již jen o přeplatky z doby bolševické, jež ve spisech ciferně jsou označeny. Proti povinnosti k vrácení těchto přeplatků směřují stížnosti námitkami sub 1 a 3 uvedenými. Důvodu, proč také tyto částky se předepisují k náhradě, žal. úřad v nař. rozhodnutí neuvádí. Dle odvodního spisu vedla k tomu žal. úřad úvaha, že st-lé částky ty vyzvedli jako veřejní úředníci u státního berního úřadu, tedy u úřadu veřejného, že berní úřad měl tehdy bílé i modré, peníze, které jednotně účtoval, takže nelze zjistiti, v jaké měně st-lé úplatu obdrželi, a že poměr čsl. resp. maďarské vlády k tehdejší bolševické vládě jest irelevantní.
Nss však již ve svém nál. z 20./XII. 1924 č. 19162 vyslovil právní názor, že čsl. repub. nemá nároku na vrácení platů, které byly vyplaceny úředníkům za boševického vpádu tehdy, nedokáže-li se, že platy se děly z jejích peněz a platidly čsl. republiky.
Žal. úřad v daných případech výslovně uznává, že přeplatky, o které jde, vyplaceny byly bolševickou vládou, a výslovně přiznává, že se nemůže prokázati, zda st-lé požitky svoje v době kritické obdrželi v bílých penězích či v měně čsl. Nejsou tedy st-lé povinni vykázané přeplatky z doby bolševického vpádu republice čsl. vraceti, a jestliže jim žal. úřad přece povinost takovou uložil, porušil zákon.
Musilo proto nař. rozhodnutí v této části býti zrušeno dle § 7 zák. o ss, aniž bylo zapotřebí, zabývati se ještě otázkou, zda st-lé i vzhledem k ustanovení § 20 zák. čl. XXXV: 1912 od povinnosti k vrácení přeplatků jsou osvobozeni.

Citace:

č. 4349. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 267-269.