Čís. 14212.

Bylo-li v zápovědi vydané za berní exekuce uvedeno, že československý stát jako vymáhající věřitel jest oprávněn pohledávku dlužníka do výše vymáhaných daní vybrati, jest československý stát oprávněn, aby vedl na základě rozsudku, jehož si dlužník vydobyl proti poddlužníku, exekuci přímo proti poddlužníku.
(Rozh. ze dne 1. března 1935, R I 84/35.) Soud prvé stolice zamítl návrh čsl. státu jako vymáhajícího věřitele, by mu byla povolena proti Ing. Václavu W-ovi ml. (poddlužníku) exekuce zabavením, uschováním a prodejem movitých věcí. Důvody: Ing. Václav W. ml. není dlužníkem vymáhající strany, nýbrž poddlužníkem, pokud jde o vykonatelnou pohledávku Františka V-a proti jmenovanému podle rozsudku krajského soudu v M, 5446.25 Kč. Tato pohledávka 5446.25 Kč byla podle připojené platební zápovědi berního úřadu z Ž. B. ze dne 21. dubna 1934 zabavena na základě § 383 zák. o daních přímých ze dne 15. června 1927 čís. 76 sb. z. a n. Jest tudíž veřejnou listinou prokázáno jen zabavení pohledávky, t. j. zápověď poddlužníkovi zaplatiti či jí jinak nakládati, nikoliv přikázání pohledávky bernímu úřadu v Ž. B., aby ve smyslu § 9 vzt. § 308 ex. ř. bylo možno povoliti exekuci pro osobu jinou a proti osobě jiné, než které jsou v exekučním titulu jmenovány. Rekursní soud k rekursu vymáhajícího státu změnil usnesení prvého soudu a povolil žádanou exekuci na základě téhož rozsudku krajského soudu v M., vydaného k žalobě dlužníka Františka V-a proti Ing. Václavu W-ovi ml., a platební zápovědi berního úřadu v Ž. B. ze dne 21. dubna 1934. Důvody: První soud vychází při svém rozhodnutí očividně z názoru, že pohledávka, kterou má František V. na podkladě rozsudku krajského soudu v M. proti Ing. Václavu W-ovi ml., byla platební zápovědi berního úřadu v Ž. B. ze dne 21. dubna 1934 pouze zabavena, ne však přikázána k vybrání. Tu přehlíží čtvrtý odstavec této platební zápovědi, v němž se zcela ve shodě s předpisem 2. odst. § 383 zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927 čís. 76 sb. z. a n. uvádí netoliko, že doručením platební zápovědi poddlužníku je zabavení označené pohledávky pokládati za vykonané, nýbrž i, že čsl. stát (finanční správa), zastoupený berním úřadem v Ž. B., nabývá práva na zabavenou pohledávku a jest oprávněn ji do výše vymáhaných daní vybrati. Se zřetelem k tomu a jelikož dále vymáhající věřitel, jemuž pohledávka již vykonatelná byla přikázána k vybrání, může přímo na poddlužníka nastoupiti exekuci, nemůže stanovisko prvního soudu obstáti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejde již o exekuci zabavením a přikázáním nároku, který přísluší F. V. proti Ing. V. W. st., případně proti jeho pozůstalosti a jmenovitě Ing. V. W. mi., z rozsudku krajského soudu v M. Ck Ia/545/27/26. Ta exekuce byla již provedena a to jako berní exekuce platební zápovědi ze dne 21. dubna 1934. V této zápovědi bylo již také uvedeno, že československý stát jako vymáhající věřitel (proti F. V.) je oprávněn onu pohledávku do výše vymáhaných daní vybrati, což jest ve shodě s předpisem § 383 zák. čís. 76/27 sb. z. a n., k němuž správně poukázal rekursní soud. Nastal zde týž účinek, jakoby bylo došlo v soudní exekuci také k přikázání zabaveného nároku k vybrání. Stalo-li se tak, je československý stát legitimován také k tomu, aby na základě rozsudku zavedl exekuci přímo proti tomu, kdo je v rozsudku označen jako strana povinná, případně proti jeho právním nástupcům, a to každou exekuci, tedy také exekuci na svršky, jež zde byla povolena. V této exekuci, která zavedena byla u soudu, není již potřeba vésti znovu exekuci na nárok, nýbrž jde spíše o jeho vydobytí, k němuž je Československý stát legitimován již z oné berní exekuce.

Citace:

č. 14212. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 213-215.