Čís. 15206.
Jde o zvláštní nedovolenou výhodu podle § 47 vyr. řádu, učinil-li vyrovnací věřitel svůj souhlas s vyrovnáním závislým ná sjednání kupní smlouvy s vyrovnacím dlužníkem, znamenající pro něho hmotnou výhodu.
(Rozh. ze dne 9. května 1936, Rv I 1121/34.)
Žalobce se na žalovaném domáhá zaplacení požadované částky z kupní smlouvy sjednané se žalovaným kupním listem ze dne 30. července 1930, podle něhož se žalovaný zavázal odebírati od žalobce za předemi ujednanou cenu zboží tam označené postupně v týdenních dodávkách na dobírku do konce roku 1931. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
K ujednání kupní smlouvy ze dne 30. července 1930 došlo za vyrovnacího řízení zahájeného dne 22. července 1930 o jmění žalovaného, a to tím způsobem, že žalobce byv požádán žalovaným za souhlas s vyrovnáním slíbil mu, že bude hlasovati pro přijetí vyrovnání, avšak pod podmínkou, že ho žalovaný za to odškodní tím, že podepíše kupní list současně mu zaslaný shora uvedeného obsahu. Žalobce přihlásil k vyrovnání svou pohledávku za žalovaným a při vyrovnacím roku dne 23. září 1930 hlasoval pro vyrovnání. Soud prvé stolice posuzoval proto správně dotčenou kupní smlouvu s hlediska § 47 vyr. ř. z roku 1914, a došel k správnémiu úsudku, že byla poskytnuta žalobci jako vyrovnacímu věřiteli nedovolená výhoda, záležející v tom, že si žalobce zajišťoval z dlouhodobého odběru zboží zisk, jímž se mu mělo dostati odškodnění za újmu vzešlou mu z vyrovnání žalovaného, a že tudíž jest kupní smlouva podle uvedieného zákonného předpisu neplatná. Podle § 47 vyr. ř. jest zvláštní výhodou každý hmotný prospěch, poskytnutý vyrovnacím dlužníkem věřiteli, jímž se zmenšuje újma hrozící věřiteli z vyrovnání, nehledíc k tomu, zda se poskytuje takový prospěch na př. vyšší kvotou či zastřeně, třebas při sjednání jiné smlouvy, která jest sama o sobě dovolená (srov. rozh. č. 7299 Sb. n. s.). Poskytnutí takového prospěchu, ať již ve formě přímé či nepřímé, znamená porušení zásady rovného nakládání s vyrovnacími věřiteli za vyrovnacího řízení. Hlavním účelem zákazu zvláštních výhod jest zabrániti, aby se rozhodování o vyrovnání nedělo pod jejích vlivem a na úkor věřitelů jimi neobdařených, krátce řečeno, aby zamezeny byly pletichy při vyrovnání, zejména kupování hlasů. Posujuge-li se věc s tohoto právního hlediska, není pochybnosti, že výše dotčenou stěžejní zásadu vyrovnacího řízení chráněnou předipisem § 47 vyr. ř. porušil nejen žalobce, když učinil svůj souhlas s vyrovnáním žalovaného závislým na sjednání kupní smlouvy, aby si tak zajistil žalovaného jako budoucího zákazníka a tím i hmotné výhody, jež očekával ze sjednaného obchodu (zmenšení újmy vzešlé mu z vyrovnání žalovaného), nýbrž i žalovaný, aby si zajistil přijetí vyrovnání na úkor věřitelů hlasujících proti vyrovnání. Takové úmluvy stíhá předpis § 47 vyr. ř. sankcí neplatnosti.