NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 1966.

Přečin §u 516 tr. zák. rozšiřováním necudných tištěných obrázku; příslušným soudem jest tu dle článku VI. uv. zák. k tr. ř. soud porotní.
(Rozh. ze dne 24. dubna 1925, Zm II 93/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem:
Rozsudkem krajského soudu ve Znojmě z 15. listopadu 1924 porušen byl zákon v ustanovení článku VI. A uv. zák. k tr. ř., §u 1 tr. ř. a §u 94 odstavec druhý ústavní listiny, rozsudek ten se zrušuje a krajskému soudu ve Znojmě se ukládá, by dále dle zákona jednal. Důvody:
Jana E-ová, obchodnice cukrovím v T., byla četnictvem udána, že prodávala necudné obrázky, které sama koupila od obchodníka galanteriím zbožím Leopolda P-о v B. Státní zastupitelství ve Znojmě podalo na Janu E-ovou po provedeném vyhledávání obžalobu pro přečin dle §u 516 tr. zák., spáchaný rozšiřováním tiskopisu, a navrhlo, by hlavní přelíčení se konalo před krajským jako nalézacím soudem prvé stolice ve Znojmě a aby ve smyslu §u 57 tr. ř. za účelem zamezení průtahů trestní záležitost proti Leopoldu P-ovi, vyžadující ještě dalšího šetření, byla vyloučena a dle §u 58 tr. ř. postoupena zemskému trestnímu soudu v Brně, kterémužto návrhu bylo vyhověno usnesením radní komory krajského soudu ve Znojmě ze dne 22. října 1924. O oné obžalobě bylo pak skutečně před krajským soudem ve Znojmě nařízeno hlavní přelíčení a po jeho skončení byla E-ová rozsudkem z 15. listopadu 1924 uznána vinnou ve smyslu obžaloby a byla odsouzena dle §u 516 druhé sazby tr. zák. za použití §§ů 266 a 260 písm. b) tr. zák. do tuhého vězení na 14 dní, zostřeného jedním postem týdně, podmíněně se zkušební dobou jednoho roku. Teprve když rozsudek nabyl již právní moci, byl nezákonný tento postup zjištěn. V tomto případě slušelo totiž dle článku VI. písm. A uvoz. zák. k tr. ř. o obžalobě provésti hlavní přelíčení před soudem porotním, z čehož plyne, že tím, že Jana E-ová souzena byla soudem jiným, než který byl v této trestní věcí příslušným, byl zákon porušen ve zmíněném ustanovení, dále v ustanovení §u 1 tr. ř., dle něhož potrestání soudní díti se může jen rozsudkem vyneseným soudcem příslušným, a posléze i v ustanovení §u 94 odstavec druhý ústavní listiny ze dne 29. února 1920, čís. 121 sb. z. a n., dle něhož nikdo nesmí býti odňat svému zákonnému soudci. Bylo proto vyhověti zmateční stížnosti dle §u 33 tr. ř.

Citace:

č. 2013. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 338-339.