Čís. 4372.

Pojistné premie, splatné již před zahájením vyrovnávacího řízení, nejsou výsadními pohledávkami podle §u 23 vyr. řádu.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1924, Rv I 1493/24.)
Žalovaná firma byla pojištěna u žalující pojišťovny proti požáru. Dne 31. října 1922 bylo o jmění žalované zahájeno řízení vyrovnávací, jež skončilo dne 4. dubna 1923 vyrovnáním na 30%. Ježto pojišťovací premie, splatné v dubnu 1923, nebyly zaplaceny, žalovala pojišťovna o zaplacení jich v plné výši. Žalovaná namítla v podstatě totéž jako v obdobném sporu proti jiné pojišťovně (viz čís. sb. 4271), totiž, že vyrovnací správce zapravil v prosinci 1922 žalobkyni zúplna pojišťovací premie za rok 1921 a 1922 a že žalobkyně, ježto se žalovaná vyrovnala v dubnu 1923 na 30%, byla ohledně 70% prémií bezdůvodně obohacena. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jde již jen o jedinou právní otázku, zda totiž pojistné premie spadají pod výsadní pohledávky §u 23 vyr. ř., takže při vyrovnání musily by dle §u 46 (2) vyr. ř. býti plně uspokojeny. Tuto otázku dlužno zodpověděti záporně. Neboť výčet výsadních pohledávek jest v §u 23 vyr. ř. vyčerpávající a nikoli pouze příkladmý, takže výsadu na jiné pohledávky rozšiřovati nelze. Zejména jest nemožno, jak to dovolání činí, vsunovati tam tuto výsadu pro pojistné premie oklikou §u 46 čís. 3 konk. ř., dle něhož jsou pohledávkami podstatovými (dluhy masy) všecky nároky na splnění dvojstranných smluv, v něž správce podstaty vstoupil, nároky to, jež pak dle §u 150 konk. ř. v případě vnuceného vyrovnání plně uspokojeny býti musí. Dovolání, které této okliky užívá, odkázati dlužno na motivy, které ji zřetelné vylučují. Pravíť se tam (Pamětní spis str. 162): Ježto ve vyrovnávacím řízení jmění zůstává ve správě dlužníkově, odpadá se správou podstaty většina pohledávek §u 46 konk. ř. Jen útraty řízení, jakož i daně došly (ve vyrovnávacím řízení) podobného postavení, jako pohledávky (roz. dluhу) podstaty v úpadku, a jsou proto zařáděny mezi výsadní pohledávky (§ 23 čís. 1). K těmto přidružují se pohledávky, jež by v úpadku byly konkursními pohledávkami 1. а 2. třídy. Tedy jen útraty řízení a daně ( jakož i jiné veřejné dávky) jsou z dluhů, jež v konkursu platí dle §u 46 konk. ř. za dluhy podstaty, převzaty do §u 23 vyr. ř. za pohledávky privilegované, jež plně uspokojeny býti musí, nikoli však nejsou do něho převzaty s nimi také pohledávky čís. 3 a 4 §u 46 konk. ř. Ale premie pojistné spadají pod čís. 3. Správně praví Lehmann Kom. II. str. 101, že pohledávky (dluhy) massy dle §u 46 čís. 3 a 4 konk. ř. nemohou ve vyrovnávacím řízení vzaty býti do ohledu, protože dlužníku zůstává právo disposiční a § 21 a násl. konk. ř. (jednající o vstoupení správce v dvojstranné smlouvy) ve vyrovnávacím řízení upotřebeny býti nemohou. Z toho pak jde, že nemůže tu upotřeben býti ani § 46 čís. 3 konk. ř., jenž jedná právě o nárocích na splnění dvojstranných smluv, v něž správce vstoupil. Zkrátka zákonodárce neuznal premie pojistné za hodny výsady §u 23 vyr. ř. a s tím se dlužno spokojiti, neboť že by tu právní cit byl uražen, nelze říci, třeba že v případě, že by nastala pojistná událost, pojišťovna by byla povinna hraditi celou pojištěnou škodu a ne toliko kvotu odpovídající poměrně kvótě vyrovnací, jakou obdrží na premie. Neboť to je právě vyrovnání a jeho účel, jež v účincích svých stihají stejně i každého jiného věřitele, jako pojišťovnu: musíť na př. prodati, jenž dodal zboží, spokojiti se také jen s vyrovnací kvotou trhové ceny (v daném případě 30%), ač sám dodal za 100%. Ba pojišťovny na tom jsou lépe, ježto mají v stanovách (podmínkách) pojišťovacích pravidelně výhrady pro případ neplacení premií, anebo aspoň mají možnost, výhradami takovými se zajistiti. Rozhodnutí ze dne 18. března 1924 Rv I 1587/23 č. sb. 3621 není s tím v odporu, protože tam šlo o premie, jichž splatnost nastala teprve za řízení vyrovnávacího, kdežto v našem případě jde o premie dospělé již před zahájením řízení toho.

Citace:

č. 4372 . Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 626-627.