NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 67.

Důvod příslušnosti vojenského trestního soudu, naznačený v § 11 čís. 7 vojen. tr. ř., přerušením vazby, nechť si se stalo z jakékoli příčiny, zejména též útěkem uvězněného, pro trestní činy, napotom spáchané, pomíjí.
(Rozh. ze dne 12. července 1919, Kr II 131/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po veřejném líčení zma- teční stížnost generální prokuratury na ochranu zákona do rozsudku kraj- ského soudu v Novém Jičíně, jímž byl Rudolf M., dělník posiez v Orlové, uznán vinným zločinem jednak nedokonané, jednak dokonané krádeže dle §§ 8, 171. 173, 174 — II, с tr. z. a přestupkem dle § 1 a 2 zákona ze dne 24. května 1885, č. 89 ř. z. Důvody:
Rozsudkem krajského jako nalézacího soudu v Novém Jičíně ze dne 14. května 1919, uznán Rudolf M. vinným zločinem krádeže jednak nedokonané, jednak dokonané dle § 8, 171, 173, 174 — II с tr. z. a přestupkem tuláctví a žebroty dle § 1 a 2 zákona ze dne 24. května 1885, č. 89 ř. z. a odsouzen za to dle § 178 tr. z. hledíc k § 35 tr. z. do těžkého žaláře v trvání 4 měsíců, zostřeného 1 tvrdým lůžkem 14 denně a dle § 389 tr. ř. k náhradě nákladů řízení trestního a dále sproštěn dle § 259, 2 tr. ř. obžaloby pro zločin dle § 217 tr. z. Týž odsouzen byl zeměbraneckým divisním soudem expositura v Mor. Ostravě ze dne 19. října 1917 pro zločin krádeže na 4 roky těžkého žaláře a dodán k odpykání tohoto trestu do vojenské trestnice v Terezíně, odkud dne 3. ledna 1919 uprchl. Zločinu krádeže a ostatních činů, tvořících předmět shora dotčeného rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně dopustil se M. po svém útěku z vojenské trestnice. Zmateční stížnost na záštitu zákona, vycházejíc z názoru, že po svém útěku z vojenské trestnice zůstal dle § 11 č. 7 voj. tr. ř. i na dále podroben pravomoci trestních soudů vojenských a že tudíž před těmito měl brán býti k zodpovědnosti za činy, jichž se po svém útěku z vojenské trestnice dopustil, vytýká rozsudku, že prohřešil se na předpisech §§ 1 a 60 tr. ř. a § 11, č. 7 voj. tr. ř. a navrhuje, by rozsudek krajského soudu v Novém Jičíně byl jako zmatečný zrušen a věc odstoupena byla příslušnému soudu vojenskému. S tímto výkladem § 11, č. 7 voj. tr. ř. nelze souhlasiti. Jím podrobují se právomoci vojenských trestních soudů ti, kdož za trestního řízení, zahájeného proti nim u soudu vojenského, jsou v prozatímní neb vyšetřovací vazbě, nebo kdož ve vojenské trestnici odpykávají si trest na svobodě. Důvodem této výjimečné příslušnosti jest skutečnost, že pachatel jest ve vojenské prozatímní nebo vyšetřovací vazbě neb odpykává si ve vojenské trestnici trest na svobodě. Přestane-li tento skutečný stav, pomine řečený důvod vojenské trestní příslušnosti, nechť si vazba přerušena způsobem zákonným, či protiprávním, najmě útěkem obviněného neb odsouzeného z vazby. Že nelze po této stránce činiti rozdílu, vysvítá z povahy a účelu tohoto výjimečného důvodu příslušnosti. Předpis § 11, č. 7 voj. tr. ř. jest ohledně aktivních osob vojenských výjimkou z předpisů o místní, ohledně neaktivních osob vojenských a nevojáků výjimkou z předpisů o věcné a místní příslušnosti. Jím podrobují se aktivní osoby vojenské vojenskému soudu, příslušnému pro místo vazby a témuž soudu podrobují se i pro trestní činy, jež by jinak nepatřily k pravomoci trestních soudů vojenských, uvězněné neaktivní osoby vojenské a uvězněné osoby civilní. Nestanou se však uvězněním neaktivní vojenské osoby aktivními příslušníky branné moci a nestanou se tím schopnými trestních činů, předpokládajících činnou službu vojenskou (motivy k § 11, č. 7 voj. tr. ř.). Tím méně ovšem nastává tento účinek u osob civilních. Jakožto výjimečné ustanovení nutno přesně vykládati předpis § 11, č. 7 voj. tr. ř. a nelze připustiti výklad rozšiřující, jenž sáhal by dále než důvod a účel tohoto výjimečného předpisu. Jeho důvodem jest skutková okolnost, že pachatel jest v určitém místě ve vazbě vojenského soudu nebo vojenské trestnice. Účelem předpisu § 11, č. 7 voj. tr. ř. jest, by, kde nad uvězněným pro lehčí poklesky vykonává se trestní pravomoc disciplinární soustředěna byla pro činy trestní též trestní pravomoc soudní, by stiháním pro tyto trestní činy na soudě jinak příslušném nebylo ani trestní řízení oddalováno nebo prodlužováno, aniž bylo třeba, za tím účelem vojenskou vazbu přerušovati. Učiněn tu u aktivních osob vojenských, na něž při tomto předpisu přirozeně v prvé řadě bylo pamatováno, ze zásady osobního sudiště vojenské podřízenosti, jež dle § 32 voj. tr. ř. jest pilířem pro rozčlenění místní příslušnosti, ústupek na prospěch jiného, jinak výjimečného důvodu místní příslušnosti, totiž místa spáchaného činu. Přirozeně zabírá tato výjimka jen případy, pro něž byla míněna, totiž trestní činy, spáchané za vojenské vazby. Unikl-li uvězněný z vojenské vazby a dopustil-li se na svobodě činů trestních, odpadl důvod pro místní, pokud se týče místní a věcnou příslušnost dle § 11, č. 7 voj. tr. ř. Při aktivních osobách vojenských zůstalo i nadále při věcné příslušnosti soudů vojenských (§ 11, č. 1 a 8 voj. tr. ř.) a nebylo zde ani procesualních, ani jiných důvodů pro místní příslušnost soudu místa bývalé vazby. Při neaktivních osobách vojenských a osobách civilních odpadl skutkový podklad pro jich podřízení pod věcnou příslušnost soudů vojenských, tím více ovšem pro příslušnost místní. Dle řečeného dlužno dospěti k závěru, že důvod příslušnosti, naznačený v § 11, č. 7 voj. tr. ř. stojí a padá se skutkovou okolností uvěznění a že tudíž, pominul-li tento skutkový poměr z jakékoli příčiny, § 11, č. 7 voj. tr. ř. pro trestní činy, napotom spáchané, dovolávati se nelze. Jinak dospělo by se k důsledku zajisté nezamýšlenému a neudržitelnému, že by na př. civilní osoba, uprchnuvší na nepatrný snad zbytek trestu z vojenské trestnice, zůstávala po léta, nebo snad dokonce po celý život pro napotomní trestní činy podrobena vojenskému soudu své bývalé vojenské trestnice. Ježto, jak dolíčeno, § 11, č. 7 voj. tr. ř. na tento případ se nehodí, a jiný důvod pro příslušnost vojenských trestních soudů ohledně trestních činů, o než se jedná, nepřichází vůbec v úvahu, nebylo lze zmateční stížnosti vyhověti.

Citace:

Čís. 67. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 104-106.