NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 8254.

Pozemková reforma.
Nelze vésti exekuci na dlužníkovy nároky na odevzdání přidělené nemovitosti do knihovního vlastnictví, aniž povoliti vnucenou správu pozemků dosud dlužníkům knihovně nepřipsaných.
Státní pozemkový úřad jest povolán, by hájil ohledně přiděleného majetku zájmy pozemkové reformy a jest nejen oprávněn, nýbrž i povinen, zakročiti všude, kde pokládá zájmy ty za porušeny.
Není doručením Státnímu pozemkovému úřadu, stalo-li se doručení přídělovému komisaři nebo Obvodové úřadovně. Pokud by mohlo jíti o výjimku ohledně úřadovny.
Stížnost byla podána včas, i když ji Státní pozemkový úřad podal dříve, než bylo rozhodnutí doručeno jemu samému.
(Rozh. ze dne 29. srpna 1928, R II 83/28, R II 274/28.)
I. Návrh vymáhajícího věřitele, by mu byla k vydobytí peněžité pohledávky povolena exekuce 1. přikázáním k vybrání nároku příslušejícího dlužníkům proti arcibiskupství na vydání pozemků, které jim byly přiděleny v přídělovém řízení, ale dosud jim nejsou knihovně připsány, kterýžto nárok byl zabaven a 2. vnucenou správou pozemků zapsaných v zemských deskách soud prvé stolice (okresní soud v K.) zamítl, rekursní soud (krajský soud v H.) návrhu vyhověl. II. Návrhu téhož vymáhajícího věřitele proti týmž dlužníkům na zabavení a přikázání k vybrání nároku na vydání přidělených pozemků soud prvé stolice (okresní soud v P.) vyhověl, rekursní soud (krajský soud v O.) exekuční návrh zamítl a to z těchto důvodů: Stížnost jest odůvodněna, neboť podle stálé praxe nejvyššího soudu nelze vésti exekuci na nároky dlužníka na odevzdání přidělené nemovitosti, pokud tyto pozemky nejsou dlužníkům knihovně připsány. Zejména není přípustno na tyto nároky vésti exekuci podle § 325 a 328 ex. ř. (zabavením a přikázáním k vybrání). To vše vysvítá z předpisu přídělového zákona, zejména z § 23 a 36 příděl. zákona. Jen za souhlasu Státního pozemkového úřadu lze navržené druhy exekuce povoliti. Byla by celá pozemková reforma ohrožena, kdyby bylo přípustno, vésti na příděly exekuci zásahy na půdu samou. Vnucenou správu však nelze povoliti, poněvadž přidělená půda není dosud dlužníkům připsána. Ostatně poukazuje se na rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 5851 sb. n. s. — Čís. 8254 —
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele do usnesení krajského soudu v O., vyhověl však dovolacímu rekursu Státního pozemkového úřadu do usnesení krajského soudu v H. a napadené usnesení zrušil.
Důvody:
Proti důvodům rekursního soudu, jenž exekuční návrh zamítl jako nezákonný, brojí vymáhající věřitel v dovolací stížnosti pouze z formální stránky, že prý povolené zabavení nabylo právní moci a nelze prý je tedy zvrátiti, nezabývá se však vůbec věcí, pročež stačí odkázati na správné důvody rekursního soudu a citované v něm rozhodnutí čís. 5851 sb. n. s., v němž uložena stálá a neúchylná praxe nejvyššího soudu. Co však se týče domnělé právní moci, je dovolací stížnost na omylu, neboť usnesení okresního soudu v P. ze dne 22. září 1927, jímž zabavení sporného nároku dlužníků povoleno, doručeno bylo Státnímu pozemkovému úřadu teprve 3. dubna 1928, takže stížnost téhož úřadu podaná již 17. února 1928, tedy ještě před doručením, nemůže býti pokládána za opozděnou, a právem tedy rekursní soud ji vyřídil jako včas podanou. Ovšem uplatňuje vymáhající věřitel i nedostatek oprávnění Státního pozemkového úřadu ku stížnosti, přiznávaje oprávnění jen dlužníku, ale to je námitka vzhledem k § 23 (případně 36 a násl.) příď. zák. zřejmě planá, jestiť Státní pozemkový úřad povolán, by hájil ohledně přiděleného majetku zájmy pozemkové reformy, zájmy veřejné, a jest nejen oprávněn, nýbrž přímo povinen zakročiti všude, kde zájmy ty pokládá za porušeny, což jest oprávnění, kteréž mu již před přídělovým zákonem přiznal § 4 zák. o poz. úř., stanoviv, že úřad ten zastupuje stát co do všech práv a závazků vzniklých prováděním zákonů o zabrání velkého majetku pozemkového, mezi něž spadá i zákon přídělový, ježto výraz »zákony o zabrání velkého majetku pozemkového« neznačí nic jiného, než »zákony o pozemkové reformě«, k nimž ovšem patří i zákon přídělový, arg. § 7 (1) a čís. 8—11, kteréž čís. 11 pak podrobně provádí právě zákon přídělový. Ovšem nelze zamlčeti, že usnesení prvního soudce, o něž zde jde, bylo pod citací usnesení prvního soudce ze dne 24. září, správně 27. září 1927 doručeno dne 27. prosince 1927 zároveň s rozhodnutím rekursního soudu jak obvodové úřadovně v O., tak přídělovému komisaři Státního pozemkového úřadu v K., a jest tedy otázkou, může-li to platiti jako doručení Státnímu pozemkovému úřadu samému, v kterémž případě ovšem by stížnost Státního pozemkového úřadu podaná teprv 17. února 1928 byla bývala opozděna a povolení zabavení tedy vešlo v právní moc, jak tomu chce vymáhající věřitel. Ale tomuto doručení nelze přiznati platnost. O doručení přídělovému komisaři je to zjevno, neboť ten není nikde v zákoně k zastupování pozemkového úřadu povolán a zákon o něm vůbec nemluví. Avšak ani Obvodovým úřadovnám není v zákoně přiznána právomoc, jež by ono doručení kryla. To jest jasno z obsahu nařízení ze dne 23. června 1921, čís. 225 sb. z. a n., jímž se provádí § 8 zák. o ροz. úř., podle něhož může nařízením přenesena býti část působnosti pozemkového úřadu na Obvodové úřadovny. Podle čl. I. cit. nař. přísluší Obvodovým úřadovnám pravomoc vytčená tam pod čís. 1—12. Podle obsahu jsou to však vesměs jen disposiční práva týkající se poměru státu k zabranému majetku a tedy k majitelům jeho a jen pod čís. 3—7 a 11 svěřeny jsou jim též jisté úkoly v řízení přídělovém, které však se spornou otázkou nemají co činiti. Jinak všecko řízení přídělové, zvláště však poměr přídělce ke státu vyhrazen jest v zákoně přídělovém výlučně Státnímu pozemkovému úřadu samému, jak obsah tohoto zákona dokazuje. Snad by se dalo uvažovati o oprávnění obvodové úřadovny, kdyby šlo o pozemky, které ona sama v mezích své právomoci, podle čís. 7 cit. čl. I. uvedeného nařízení, přidělila, k čemuž oprávněna je jen při půdě rozptýlené a při půdě k účelům stavebním. Avšak nejen nebylo tvrzeno, že jde právě o takovouto půdu, nýbrž ani se nepraví, že obvodová úřadovna je autorem sporného přídělu, naopak vymáhající věřitel v exekučním návrhu výslovně udal, že příděl spočívá na usnesení přídělového komisaře ze dne 10. září 1927, což ovšem je opatřením jen prozatímním, jež teprv Státním pozemkovým úřadem, anebo kdyby šlo o půdu cit. čís. 7, aspoň Obvodovou úřadovnou by potvrzeno býti musilo, naprosto však to není konečným rozhodnutím podle § 27 příď. zák., jež teprv zakládá nabývací (vlastnický) titul pro přídělce, a jisto jest, že doručení povoleného zabavení může býti účinným a pro počítání lhůty rekursní rozhodným jen tehdy, stalo-li se k rukám úřadu k takovému konečnému rozhodnutí o přídělu příslušnému, neboť jen ten může určiti omezení a povinnosti přídělce, o nichž § 23 příď. zák. mluví a jež jsou podle zdejších rozhodnutí R I 921/26, R II 47/26, R III 255/27 příčinou, proč před jejich ustanovením a tudíž před zřízením a vydáním konečné přídělové listiny nelze vésti exekuci na přídělcův nárok. Poněvadž tedy rozhodnutím rekursním ad II. právem celý exekuční návrh zamítnut a zamítnutí toto vchází tím v právní moc, nemůže výrok rekursního soudu ad I., jenž mu odporuje, obstáti a bylo jej proto zrušiti, ovšem pouze zrušiti a nikoli snad změniti v ten rozum, že se zamítavý výrok prvého soudce obnovuje, protože zamítnutí je vysloveno už v rozhodnutí rekursního soudu ad II., jež trvá.

Citace:

č. 8254. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 111-113.