NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

27
Čís. 820.

Ku zločinu těžkého ublížení na těle (§ 152 a násl. tr. zák.) nevyhledává se — vyjma případ § 155 a) tr. zák. — po stránce subjektivní úmyslu, by způsobeno bylo poškození na těle, nýbrž stačí úmysl, s někým zle nakládati. Kdo v nepřátelském úmyslu podnikne útok na tělo jiného, zodpovídá trestně nejen za zevní poranění, nýbrž i za následky, vyvolané leknutím.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1922, Kr II 675/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 15. července 1921, jímž byli uznáni vinnými zločinem těžkého uškození na těle dle §§ 153, 157 odstavec druhý tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
Zmateční stížnost dovolává se zmatků čís. 5, čís. 10, po případě čís. 9 lit. a), správně jediného zmatku čís. 10 § 281 tr. ř., ježto dokazuje, že ve zjištěné činnosti stěžovatelů nelze spatřovati než zlé nakládání, z něhož nevzešlo poškození na těle, tedy přestupek § 496 tr. zák., a domáhá se úplného sproštění stěžovatelů. Stížnost dovozuje, že činy stěžovatelů nezpůsobily nižádných zevních známek poškození na těle, že ostatní příznaky nemoci, na které si svědek K- naříká, byly jen následky leknutí, tedy nátlaku psychického a že nelze pod pojem poškození na těle podřaditi případy, ve kterých nastalo porušení zdraví bez jakéhokoli poranění na těle. Než vývody stížnosti jsou pochybeny. Byl-li někdo zlým nakládáním těžce na těle poškozen, odpovídají dle druhého odstavce § 157 tr. zák. všichni, kdož na toho, s nímž zle nakládáno, ruku vložili, za zločin těžkého poškození na těle, nastalo-li těžké poškození na těle jen společným působením poranění nebo zlého nakládání, nebo nelze-li dokázati, kdo mu těžké poškození způsobil. Zákon tedy přímo předpokládá, že protizákonný těžký účinek nenastal jednáním jednotlivce, nýbrž že původce těžkého účinku nemohl býti zjištěn. Nezáleží tedy na tom, že jednání stěžovatelů nebylo nebo nemohlo býti příčinou oněch vnitřních změn, tedy oněch poškození na těle svědka K-a, které měly za následek porušení zdraví a nezpůsobilost k povolání trvající nejméně 30 dnů, a které nalézací soud pokládá za těžké poškození na těle. Nezáleží ani na tom, že stěžovatelé neměli úmyslu, způsobiti svědku K-ovi poškození na těle. Rozhodujícím je dle zákona pouze, že stěžovatelé — jak nalézací soud zjišťuje — vložili jeden každý ruku na svědka K-a, z čehož — jak nalézací soud rovněž zjišťuje — vzešel zmíněný účinek rázu, v § 152 tr. zák. vytčeného. Vloživše ruku na svědka K-a, s nímž za jejich součinnosti bylo zle nakládáno, odpovídají tedy stěžovatelé dle jasného ustanovení druhého odstavce § 157 tr. zák. za veškeré následky společného zlého nakládání, tedy jak za zevní poranění, tak i za porušení zdraví a nezpůsobilost к povolání; příčinnou souvislost těchto se zlým nakládáním, kterou požaduje zodpovědnost obžalovaných, nelze vyloučiti ani tehdy, není-li přerušení zdraví (nezpůsobilost k povolání) dalším účinkem zevních poranění, nýbrž účinkem psychického činitele, totiž leknutí. Stížnost je na omylu, má-li za to, že zákonné předpisy o těžkém uškození na těle nevztahuji se na případy, kde porušení zdraví nastalo bez jakéhokoliv tělesného poškození (čímž stížnost zřejmě míní zevní poranění) a zejména bez přímého úmyslu poškození na těle. Skutkové podstaty XVIII. hlavy prvního dílu zákona trestního nevyhledávají — mimo případ § 155 lit. a) tr. zák., kde se předpokládá úmysl, způsobiti těžké poškození na těle — úmyslu, směřujícího přímo ke způsobení poškození na těle, nýbrž předpokládají pouze, že účinek rázu, v zákoně zmíněného nastal z jednání, vykonaného v úmyslu nepřátelském — a tím jest i úmysl, s někým zle nakládati. — Jakýkoli nepřátelský útok na tělo jiné osoby, tedy také zlé nakládání, obsahuje vedle útoku fysického, účinkujícího bezprostředné na neporušenost těla, též útok psychický, který vzbuzuje v osobě, na niž se útočí, leknutí, strach, poděšení, účinkuje takto na vnitřní orgány, zejména na soustavu nervovou a vyvolává zejména u osob s citlivějšími čivy psychické pochody a změny, které 9
působí na soustavu tělesnou a jeví se na venek v poruchách funkcí té neb oné části těla, tedy v přerušení zdraví. Vzniká proto i takové porušení zdraví z činu vykonaného v úmyslu' nepřátelském, jelikož by nebylo nastalo, kdyby tu nebylo tohoto činu. Pochybeným je poukaz stížnosti na rozhodnutí nejvyššího soudu vídeňského ze dne 11. února 1920 Kr VII 95/9 sb. čís. 3719, neboť tam se jedná o případ, kde pachatelé vůbec nepoužili fysického násilí proti poškozenému, vůbec na něho ruky nevložili a s ním ani zle nenakládali. Pochybeným jest i další poukaz, že kdo vystřelí z pistole vedle jiné osoby ránu, aby ji postrašil, neodpovídá ani za vraždu, ani za těžké poškození na těle, vzejde-li následkem toho z leknutí smrt nebo psychosa oné osoby, neboť předpokládaný úmysl není ani úmyslem, osobu usmrtiti, ani úmyslem nepřátelským, směřujícím proti neporušenosti těla.

Citace:

č. 7981. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 631-632.