Čís. 15634.

K výkladu § 1041 obč. zák.
Předpokladem tohoto předpisu jest, že bylo upotřebeno cizí věci k užitku jiného, při čemž ten, kdo byl tím na svém majetku zkrácen, neměl úmysl jednati ve prospěch toho, komu se z jeho jednání dostalo prospěchu ať přímo, ať nepřímo skrze třetí osobu.
Bylo-li použito stavebního dříví k stavbě domu, jehož užívatelem nebyl vlastník, nýbrž jiná osoba, bylo upotřebeno stavebního dříví ve prospěch toho, kdo jest povinen hraditi náklady udržování domu v užívatelném stavu.
(Rozh. ze dne 26. listopadu 1936, Rv II 1221/34.)
Žalobce opřel svůj nárok na zaplacení zažalované částky za stavební dříví jednak o objednávku dřeva, kterou učinil Jan G. v zastoupení žalovaných vlastníků domu, jednak o skutečnost, že bylo dřeva použito na střechu při novostavbě tohoto domu, takže je ten dům zhodnocen ve výši zažalované pohledávky. Nižší soudy vycházely z právního stanoviska, že je žalobní nárok opodstatněn ustanovením § 1041 obč. zák. a uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Ustanovení § 1041 obč. zák. předpokládá, že bylo upotřebeno cizí věci k užitku jiného, a to za okolností, při nichž ten, kdo byl tím na svém majetku zkrácen, neměl úmyslu jednati ve prospěch toho, komu se z jeho jednání dostalo prospěchu ať již přímo nebo skrze třetí osobu. Záleží tedy na tom, zda a v jaké míře má jiná osoba skutečný prospěch z takovéhoto jednání. Podle stanoviska žalovaných nedostalo se prospěchu jim jako vlastníkům domu, nýbrž jeho užívatelům Janu a Terezii G., v jejichž prospěch bylo stavebního dřeva užito. Mimo to žalovaní trvají na tom, že Jan G. učinil objednávku za tyto uživatele domu. Hledíc k tomu, co bylo předesláno, jest třeba především zjistiti skutečnosti, z nichž by bylo lze usouditi, zdali se objednávka stala platně v zastoupení žalovaných vlastníků domu. Podle výsledku toho bylo by teprve nutno obírati se ve smyslu tvrzení žalovaných další otázkou, v čem spočívá ono bezplatné a doživotní užívání dotyčného domu, zda a jaký výtěžek z něho mají přes to jeho vlastníci, když v něm podle tvrzení žalovaných vůbec ani nebydlí. Záleží totiž na tom, kdo má hraditi náklady udržovací, zda užívatelé (požívatelé) či vlastníci domu. Ty, kdož jsou k tomu povinni, — buď podle smluvního ustanovení, nebo, není-li ho, podle předpisů § 508 obč. zák. po případě § 513 obč. zák., — jest pokládati za osoby, v jejichž prospěch ve smyslu § 1041 obč. zák. sporného stavebního dřeva bylo upotřebeno. S názorem odvolacího soudu, že by byli žalovaní povinni udržovati budovu v užívatelném stavu i »při přenechání bezplatného užívání«, nelze tudíž v této všeobecnosti souhlasiti. Z téže příčiny není správný v souzeném případě ani právní názor odvolacího soudu, že obohacení žalovaných vyplývá již ze skutečnosti, že na jejich pozemku byl postaven domek, jenž se stal jejich vlastnictvím. Odvolací soud vycházeje z nesprávného právního hlediska neobíral se naznačenými otázkami, takže zůstalo řízení v tomto směru vadné.

Citace:

Čís. 15634.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1124-1126.