NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 7890.

V pouhém požádání vodného a jiných poplatků od toho, jemuž jeden spoluvlastník pronajal byt, druhým spoluvlastníkem, nelze spatřovati beze všech pochybností souhlas s tím, že druhý spoluvlastník uznal nájem za sjednaný za něho a vstoupil tím do nájemní smlouvy ujednané druhým spoluvlastníkem.
Spoluvlastník, jenž byl ostatními spoluvlastníky oprávněn užívati bytu a jím nakládati, byl oprávněn též byt pronajati. Ten, kdo nabyl napotom podílu spoluvlastníka pronajavšího byt, může se domáhati vyklizení nájemníka jen řádnou výpovědí.
(Rozh. ze dne 17. března 1928, Rv I 306/28.)
Julie H-ová byla spoluvlastnicí 1/8 domu a příslušelo jí bezplatné užívací právo k bytu ve společném domě. Julie H-ová pronajala byt Arnoštu E-ovi a svůj spoluvlastnický podíl prodala napotom Františku T-ovi, zavázavši se, že byt vyklidí do 25. března 1927. Ježto se tak nestalo, domáhal se František T. na Julii H-ové a Arnoštu E-ovi vyklizení bytu. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovoláni.
Důvody:
Není o tom sporu, že prvá žalovaná Julie H-ová měla jako spoluvlastnice bezplatné právo užívací ke spornému bytu, že neplatila nájemného, že jí toto právo bylo ostatními spoluvlastníky ponecháno na místě čistého zisku z domu, že tento byt bez zvláštního dovolení ostatních spoluvlastníků již dříve pronajímávala, že se to stalo obvyklým a že pronajala tento byt konečně žalovanému Arnoštu E-ovi. Sporno jest, zda pominul nájem žalovaného tím, že Julie H-ová prodala svůj spoluvlastnický podíl žalobci a zavázala se byt vykliditi do 25. března 1927. První soud vyhověl žalobě o vyklizení proto, že Julie H-ová pronajala byt bez svolení ostatních spoluvlastníků. Odvolací soud pokládá však za to, že spoluvlastník Josef T. dal takové svolení jako vlastník 5/8 domu, tedy většiny podílů, že měl také právo spravovati dům ve smyslu § 833 obč. zák. a svolení jeho tedy váže ostatní spoluvlastníky. Odvolací soud míní dále, že svolení k pronájmu se strany žalobcovy jest dáno tím, že jako správce domu žádal od žalovaného zaplacení poplatku na vodném, za kominíka a popel a tím nájem mlčky schválil. Dovolatel vytýká, že ke zjištění souhlasu Josefa T-а dochází odvolací soud v rozporu s opačným zjištěním prvého soudu bez opakování důkazů a že nesprávným posouzením právním dochází k úsudku, že v tom, co Josef T. řekl na žádost o svolení k pronájmu, jest jeho souhlas jménem ostatních spoluvlastníků jako správce domu. Dále vytýká dovolatel, že souhlas žalobcův nelze vyvozovati z požádání uvedených poplatků po žalovaném. Dovolací soud nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že Josef T. a František T. dali souhlas k pronájmu sporného bytu Julií H-ovou jménem všech ostatních spoluvlastníků. V pouhém požádání vodného a jiných poplatků od nájemníka jedné spoluvlastnice nelze shledati beze všech pochybností souhlas s tím, že žalobce uznal nájem za sjednaný za něho a vstoupil tím do nájemní smlouvy ujednané Julií H-ovou. Rovněž nelze ve slovech Josefa T-а pronesených v rozhořčení, v němž Josef T. odmítal svolení k pronájmu a konečně řekl, »že si Julie H-ová pro něho a za něho může dělati co chce«, shledávati jeho svolení k pronájmu jménem jeho jako správce domu, tedy jménem ostatních spoluvlastníků tak, že pronájem bude účinkovati i pro ně všechny jako pro smluvní stranu. Ve slovech Josefa T-а lze shledati pouze jeho souhlas, by si Julie H-ová naložila s užitky svého spoluvlastnického podílu, jak jí bude libo a jak jí též po zákonu podle § 829 obč. zák. právo to náleželo, když spoluvlastníci jí dohodou ponechali užívání bytu právě z důvodu jejího spoluvlastnictví. Dovolací soud tedy neshledává, že Julie H-ová ujednala pronájem jménem všech spoluvlastníků domu a s jejich souhlasem projeveným správcem Josefem T-em, nýbrž soudí, že Julie H-ová tak učinila toliko jménem vlastním, jako spoluvlastnice domu oprávněná ostatními spoluvlastníky k volnému nakládání se sporným bytem. Julie H-ová byla tedy podle toho oprávněna užívati bytu podle § 829 obč. zák. a nakládati s ním, ovšem pokud se nedotýkala práv ostatních spoluvlastníků. To se pronájmem bytu žalovanému Arnoštu E-ovi nestalo a proto ostatní spoluvlastníci nemohli odporovati tomuto pronájmu z důvodu spoluvlastnictví a žádati jeho zrušení; žalovaný E. mohl se opříti jako odvodce Julie H-ové o její právo spoluvlastnické a o právo propůjčené jí k volnému nakládání s bytem. Julie H-ová nemohla ovšem nájemní smlouvou se žalovaným sjednanou zavázati všechny spoluvlastníky smluvně, nýbrž zavázala jen sebe a jen ona jest smluvní stranou žalovaného. Tím, že žalobce koupil její spoluvlastnický podíl, nevstoupil ještě do nájmu od ní sjednaného. Kupem se nájem ruší a v kupní smlouvě ujednal také žalobce s Julií H-ovou, že ona sporný byt do 25. března 1927 odevzdá. Podle zásady § 1120 obč. zák. musí nájemník, jehož právo není vloženo v knihách, ustoupiti novému nabyvateli po náležité výpovědi. Nájemník nemůže podle § 1102 obč. zák. novému nabyvateli namítati, že zaplatil předem více než jednu nájemní lhůtu, leč by to bylo vyznačeno v pozemkové knize. Žalobce mohl by se tedy jako nabyvatel spoluvlastnického podílu Julie H-ové, jež své právo užívací podle § 829 obč. zák. přenechala pronájmem žalovanému, domáhati vyklizení jen řádnou výpovědí se svolením soudu, podléhal-li dům ochraně nájemníků. Takovéto výpovědi žalobce netvrdí a proto jeho žaloba o vyklizení není opodstatněna. Dohoda Julie H-ové se žalobcem o vyklizení bytu se žalovaného netýče, ježto on přímou smluvní stranou nebyl. Mylně se domnívá dovolatel, že nájemní právo propůjčené spoluvlastnicí Julií H-ovou druhému žalovanému E-ovi zaniklo již tím, že svůj spoluvlastnický podíl zcizila. Právo nájemní zaniká ovšem zánikem věci (§ 1112 obč. zák.), avšak podíl Julie H-ové nezanikl prodejem, nýbrž byl pouze převeden na žalobce. Proto také nezanikl nájem sjednaný Julií H-ovou pouhým prodejem jejího podílu, nýbrž k jeho zrušení bylo zapotřebí zákonného důvodu, na př. výpovědi.

Citace:

č. 6762. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 262-263.