NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6486.

Školství. — Administrativní řízení (Slovensko): * O nárocích učitelek ludové školy, vydržované soukromníkem nebo spolkem, na aktivní požitky vůči vydržovateli školy rozhodují řádné soudy.
(Nález ze dne 19. dubna 1927 č. 8178).
Věc: Továrna na papír, akc. spol. v H. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o příslušnost správních úřadů k rozhodování o požitcích učitelky tovární školy. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím z 22. května 1924 vyslovil župní úřad ve Zvolenu, že jest stěžující si firma povinna Gizele K., býv. učitelce tovární školy v H., zaplatiti do 15 dnů pod adm. exekucí ustálené požitky od 15. července 1923 do 31. října 1923, pokud se týče do doby pensionování. Odvolání st-lky bylo nař. rozhodnutím zamítnuto. — — — —
Stížnost shledal nss důvodnou.
Stěžující si firma namítala již proti výroku I. stolice, že župní úřad nebyl příslušný řešiti otázku povinnosti st-lky, platiti jmenované učitelce i dále její plat, nýbrž že řešení této otázky přísluší řádným soudům, poněvadž poměr jmenované učitelky na škole, o níž jde, je povahy pouze soukromoprávní. Žal. úřad přes to odvolání zamítl a povinnost st-lčinu uznal, odůvodniv výrok svůj jednak tím, že uvedená škola nebyla dosud zrušena ve smyslu § 8—17 zák. čís. 226/22 a že tudíž jest stěžující firma povinna i dále školu vydržovati a tedy také platiti požitky učitelčiny, jednak tím, že škola ta se má považovati za veř. školu obecní nebo církevní a tudíž stěžující si firma nemůže býti osvobozena od povinnosti udržovati školu a tedy platiti učitelku i nadále. Stěžující si firma namítá však i ve stížnosti, že uvedená škola je školou soukromou, že proto byla jmenovaná učitelka ke škole té pouze v soukromoprávním poměru a že pak ovšem přísluší rozhodovati řádným soudům o otázce, je-li či není-li stěžující si firma povinna učitelku tu také dále platiti.
Z toho jest patrno, že na sporu je toliko otázka, byl-li či nebyl-li župní úřad a v postupu stolic správních také žal. úřad příslušný vysloviti, že jest stěžující si firma jako vydržovatelka tovární školy v H. povinna zaplatiti učitelce Gizele K. služ. požitky za uvedenou dol u. Pro tuto otázku není rozhodno samo o sobě, jakou povahu má škola, nýbrž jaký ráz má právní poměr učitelky ke škole, jakož i okolnost, zda o sporech z toho poměru vzešlých jsou zákonem povolány rozhodovati úřady správní, poněvadž, není-li poměr ten zákonem prohlášen za veřejnoprávní a není-li kompetence k rozhodování sporů z poměru toho vzcházejících přikázána zákonem úřadům správním, může jíti jen o soukromoprávní poměr a přísluší rozhodování sporů těch řádným soudům. Dlužno tudíž, aby bylo lze spornou otázku správně rozřešiti, přihlédnouti k zákonným ustanovením, jimiž jsou upraveny právní svazky učitelstva, t. j. vzhledem k tomu, že škola, o niž tu jde, je nesporně školou nestátní, k zák. čl. XXVII:1907 pozměněnému a doplněnému zák. čl. XVI:1913.
§ 1 zák. čl. XXVII:1907 stanoví: »Učitelé obecních a konfesijních škol ludových jsou veř. úředníky a jejich požitky zákonem stanovené zjišťují se cestou administrativní.« § 34 téhož zák. článku praví: ustanovení §§ 9, 17 prvý bod, 18, 19, 24, 25, 26, 33 a 35 sluší použíti ve smyslu oddílu IV. zák. čl. XXXVIII:1868 také na ludové školy vydržované soukromníky a společnostmi.«
Byla-li však §em 34 zák. čl. XXVII/1907 na ludové školy vydržované soukromníky a společnostmi vztažena toliko některá z předchozích ustanovení, plyne z toho, že ostatní ustanovení téhož zák. článku se ke školám vydržovaným soukromníky a společníky nevztahují a že tedy zejména se k těmito školám a k učitelům na nich působícím nevztahuje ustanovení § 1, poněvadž tento § není v § 34 uveden. Poněvadž pak ani jiný § zák. čl. XXVII:1907 ani zák. čl. XVI:1913 neustanovil, že by o ludových školách vydržovaných ve smyslu odd. IV. zák. čl. XXXVIII:1868 a o učitelských silách působících na těchto školách platilo ustanovení § 1 zák. čl. XXVII:1907, je jasno, že nejen nejsou tyto školy na roveň postaveny obecním a konfesijním školám ludovým, vyjma ony vztahy, ve příčině kterých dle výslovného ustanovení § 34 o nich platí ustanovení o obecních a konfesijních školách daná, nýbrž že také učitelé těchto škol soukromníky a společenstvem vydržovaných nejsou veř. úředníky a že o jejich požitcích nerozhoduje se adm. cestou, nýbrž že jejich služ. poměr je povahy pouze soukromoprávní a že řešení sporů z tohoto poměru vzcházejících přísluší řádným soudům.
Dovozuje-li žal. úřad opak toho z ustanovení §§ 16 a 36 zák. čl. XXXVIII:1868, ze zák. čl. XLV:1907 a z výnosu býv. uh. min. č. 4501/96, stačí na to odpověděti, že žádný z těchto předpisů neupravuje otázku zde jedině rozhodnou, t. j. právní poměr učitelů uvedených škol a kompetenci k řešení sporů z poměru toho vzcházejících a že závěr žal. úřadu z ustanovení těch čerpaný, že totiž školy vydržované spolky jsou obecními nebo konfesijními školami, jest vyvrácen cit. ustanoveními zák. čl. XXVII:1907.
Z toho, co uvedeno, plyne, že žal. úřadu se nedostávalo kompetence k rozhodování o povinnosti stěžující si firmy k placení požitků učitelce Gizele K. Rozhodl-li přes to o tom, je výrok jeho jako výrok úřadu absolutně příslušného zmatečný a tudíž nezákonný.

Citace:

č. 6486. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 711-713.