Č. 11 397.

Samospráva obecní. — školství (Slovensko): O odvolání poplatníka do usnesení obecního zastupitelstva o postavení nové budovy školní rozhoduje okresní výbor a v dalším pořadu zem. výbor.
(Nález ze dne 1. září 1934 č. 3440/33.)
Prejudikatura: Boh. A 9645/32, 9959/32, 11 218/34.
Věc: Jakub B. v T. proti zemskému úřadu v Bratislavě o rozšíření římsko-katolické školy ludové.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v T. usneslo se ve své schůzi dne 23. června 1932, že rozšíří státní ludovou školu a horní řím.-kat. ludovou školu tím způsobem, že pro horní řím.-kat. školu zakoupí pozemek a tam postaví novou řím.-kat. ludovou školu, státní školu pak tím způsobem, že postaví žádané a navrhované tři třídy, pokud se týče učební místnosti; v horní části obce však státní ludovou školu nepostaví a pro tyto stavby bude též žádat státní subvenci. Obecní starosta zároveň vyzván, aby usnesení to veřejně vyložil a po jeho pravoplatnosti, aby obecní rada podala žádost o státní subvenci. Proti tomuto usnesení podali odvolání Josef W. a spol., v němž poukazovali na to, že místní farář nesprávně informoval obecní zastupitelstvo o možnosti získání subvence pro stavbu církevní školy, že obecní zastupitelstvo bylo svoláno v té době, kdy většina jeho členů, kteří byli pro stavbu státní školy, nemohla býti přítomna a konečně že na náklad obce může býti stavěna jen škola obecní nebo státní, nikoliv však církevní, která si má potřebný náklad opatřiti církevní daní.
Okr. úřad v Prievidzi vyhověl výměrem z 22. srpna 1932 na základě § 99 zák. č. 125/1927 Sb. tomuto odvolání a usnesení obecního zastupitelstva zrušil v té částce, v níž vyslovilo, že rozšíří církevní školu tím způsobem, že pro ni zakoupí pozemek a postaví tam novou řím.-kat. školu. V důvodech se praví: »V T. jsou dvě ludové školy a sice státní ludová škola a řím.-kat. ludová škola. Obecní zastupitelstvo uznalo potřebu rozšíření těchto škol a usneslo se, že je rozšíří. Rozšíření řím.-kat. ludové školy mělo býti provedeno novostavbou na novém, obcí zakoupeném stavebním pozemku. Tímto usnesením porušila obec ustanoveni § 25 zák. čl. XXXVIII:1868, podle něhož v budoucnosti církevní školy nemohou býti politickými obcemi ani stavěny ani rozšiřovány a proto muselo býti usnesení obecního zastupitelstva jako nezákonné zrušeno.«
K odvolání st-lovu, podanému jménem řím.-kat. školské stolice, potvrdil zem. úřad v Bratislavě nař. výměrem napadený výměr okr. úřadu a odvolání zamítl z dalších věcných důvodů.
Maje uvažovati o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, musel nss především zkoumati, bylo-li nař. rozhodnutí vydáno úřadem podle zákona příslušným.
Pro zodpovědění této otázky je rozhodnou především povaha usnesení obecního zastupitelstva z 23. června 1932.
Jak z obsahu tohoto plyne, vyslovil zde tento sbor jménem obce, že tato svým nákladem postaví pro církevní školu novou budovu a zakoupí potřebný pozemek; usnesení to bylo bezvýhradné a nebylo také učiněno závislo na tom, že státní subvence, o niž se mělo zároveň zažádati, bude udělena. Obec zde tudíž vůči církevní škole přejímala určité závazky, jež se projeví ve směru financí obecních a jde tu tedy o usnesení povahy hospodářské, jež sluší posuzovati podle zák. č. 329/1921, 77/1927 a 169/1930 Sb. a tudíž i podle §§ 8 a 10 zák. č. 329/1921 Sb., podle nichž hospodářství obecní vede se v mezích rozpočtu a vydání mimo rozpočet nesmějí býti učiněna pokud není zabezpečena úhrada, při čemž podle zákona platí zde řízení, obdobné rozpočtovému. Ani stylisace ani celý obsah zmíněného usnesení nenasvědčují tomu, že na úhradu výdajů spojených s těmito závazky bylo v rozpočtu pamatováno, ba naopak ze zprávy obvodního notariátu v N. z 30. července 1932 plyne opak toho, ježto se v ní praví, že o výdajích dojde ještě k usnášení. Ale pak nutno usnesení to posuzovati podle § 10 zák. č. 329/1921 Sb.
Právní povahu takových usnesení vyložil pak nss již v nál. Boh. A 9645/32 a 9959/32 (srovn. též nál. Boh. A 11 218/34), vysloviv, že usnesení taková — i když se na ně hledí jen jako na zásadní, po nichž by teprve následovalo vlastní usnesení o úhradě nákladů — nutno posuzovati jako taková, která mají povahu usnesení rozpočtových v technickém slova smyslu, ježto se nutně projevují rozpočtově a jde tu buď o doplnění rozpočtu pro běžný rok, má-li totiž ještě v něm býti výdaj realisován, nebo o závaznou směrnici pro rozpočty příštích let, má-li k jich realisaci teprve dojiti. Nss setrvává při tomto svém právním názoru i v daném případě.
Ježto pak podle § 3 odst. 1 zák. č. 77/27 ve znění zák. č. 169/1930 Sb. rozhoduje o odvoláních proti usnesení o rozpočtu obecním okresní výbor a v dalším pořadí zemský výbor, je zřejmo z toho, že v daném případě rozhodoval již v stolici I. o odvolání, podaném jednotlivými příslušníky obce, úřad věcně nepříslušný a to i tehdy, dovolával-li se § 99 org. zák., poněvadž věta 3. odst. 1, již měl tu úřad zřejmě na mysli, nedotkla se zvláštního pořadu stolic ve věcech rozpočtových stanoveného finančními novelami č. 329/1921 (jak patrno i z věty 2.) a 77/1927, tím méně pak pořadu stanoveného pozdějším zák. č. 169/1930 Sb. Žal. úřad pak, věcně rovněž nepříslušný, místo aby jakožto úřad, úřadu okresnímu nadřaděný, odstranil jeho, mimo meze kompetence vydané rozhodnutí, zabýval se odvoláním k němu podaným věcně a z těchto důvodů je zamítl. Osobil si tak — jak právě dovoděno — kompetenci, která mu nenáležela, pročež muselo býti již z toho důvodu nař. rozhodnutí zrušeno podle § 7 zák. o ss, aniž mohl nss vejíti ve zkoumání otázky, byl-li i věcně výrok žal. úřadu zákonným.

Citace:

č. 11397. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 137-139.