NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 4864.

Převodním poplatkům přísluší přednostní právo zástavní pouze na nemovitostech, které byly předmětem převodu. Tuto okolnost musí erár dle §u 210 ex. ř. prokázati listinou.
Soudce nemá povinnost (§ 214 ex. ř.), by přezkoumával správnost zápisů ve hlavní knize, aniž aby nahlížel do sbírky listin.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1925, R I 263/25.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodané nemovitosti nepřikázal soud prvé stolice eráru ve výsadním pořadí převodního poplatku z dražených nemovitostí. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Rekurs obrací se proti tomu, že nebyly eráru přikázány v přednostním pořadí převodní poplatky z dražených nemovitostí, a to 129 Kč 60 hl a 421 Kč 92 h, při čemž vysvětluje blíže, že prvý poplatek byl vyměřen z ceny postoupeného pozemku č. kat. 424/5 a druhý z převodu vlastnictví k nemovitosti čp. 8, při čemž cituje příslušné platební rozkazy a tvrdí, že se napadené usnesení ani nezmiňuje o tom, proč tyto převodní poplatky nebyly přikázány. Avšak tento stav věci, vylíčený v rekursu, nebyl prvému soudci patrným v době, kdy bylo vydáno rozvrhové usnesení. V přihlášce berního úřadu ze dne 18. července 1924, žádá se hotové zaplacení těchto poplatků převodních jakožto vtělených a citují se při nich trhové smlouvy, jichž data neodpovídají trhovým smlouvám, dotýkajícím se nemovitostí, tvořících předmět dražby, jak z knihovních výtahů patrno, takže prvý soud neměl podkladu pro posouzení otázky, z kterých nemovitostí mají býti zaplaceny, zejména když nebyly připojeny příslušné platební rozkazy а k roku o rozvrhu nejvyššího podání se za berní úřad nikdo nedostavil. Tím méně měl prvý soudce podnětu k úvaze, zda mají býti tyto poplatky přikázány v pořadí přednostním, když o to nebylo žádáno. K dalšímu pátrání z moci úřední nebyl soud prvé stolice povolán, poněvadž dle §u 210 ex. ř. mají býti všechny přihlášené nároky doloženy listinami, což se v tomto případě nestalo. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Převodním poplatkům přísluší přednostní právo zástavní pouze na nemovitostech, které byly předmětem převodu. Že se poplatek 421 Kč 92 h, vyměřený platebním rozkazem ze dne 19. února 1924 z trhové smlouvy ze dne 20. října 1921 týkal vydražené usedlosti čís. 8, na níž byl knihovně zajištěn, nebylo finančími úřady ani nyní ještě vysvětleno, tím méně prokázáno podle §u 210 ex. ř. listinami. Dovolací rekurs jest v této příčině zřejmě bezdůvodným a není třeba se jím blíže zabývati. Ohledně poplatku 192 Kč 60 h, vyměřeného platebním rozkazem ze dne 15. března 1923 z trhové smlouvy ze dne 31. července 1922, dovozuje dovolací rekurs, že dle listin, založených v knize pozemkové byla trhovou smlouvou ze dne 31. července 1922 koupena polovice vydraženého pozemku čk. 424/5 vl. čís. 479 nynějším dlužníkem, že zápis v hlavní knize pozemkové, že se tento převod stal dílčí a trhovou smlouvou ze dne 4. května 1922, jest omylným, že sbírka listin jest dle §u 1 knih zák. součástí knihy pozemkové, a že proto bylo požadované přednostní právo na zapravení poplatku z uvedené vydražené nemovitosti dle §u 210 ex. ř. prokázáno. Stížnost není v právu. Předpis §u 210 ex. ř. o přihlížení ke knize veřejné jest doplněn a blíže určen v §u 214 ex. ř., jenž ukládá soudci, by se řídil doplněným výpisem z knihy pozemkové. Naproti tomu nemá povinnost ani, by nahlížel ve sbírku listin knihy pozemkové, ani aby přezkoumával správnost zápisů ve hlavní knize. Exekuční řád ukládá stranám, aby svůj nárok, pokud není prokázán doplněným knihovním výpisem a spisy o dražebním řízení, prokázaly listinami, a, jelikož potřebné doklady o tom, že předmětem přihlášených poplatků byly vydražené nemovitosti, nebyly předloženy, nemohl okresní soud rozhodnouti jinak, než rozhodl. Nedopatřením, přihodivším se svého času při zápisu do knihy pozemkové, nemůže býti napraveno opomenutí berního úřadu, který ani v písemné přihlášce přednostního práva neuplatnil, ani dokladů, z nichž by přednostní právo plynulo, nepředložil, ani nepokládal za potřebno, by se súčastnil ústního jednání o rozvrhu nejvyššího podání.

Citace:

č. 3633. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 578-579.