Čís. 17526.

Předpoklady odpovědnosti dráhy podle zákona č. 86/1937 Sb. z. a n.
Pojem »traf« a » jevy« ve smyslu § 196 dotč. zák.
Odpovědnost dráhy podle tohoto zákona nezakládají nebezpečné závadné stavy železničního zařízení, je-li zdroj jejich nebezpečnosti mimo železniční dopravu na trati.
Dráha neručí podle zákona č. 86/37 Sb. z. a n. za úraz cestujícího následkem vadného stavu zábradlí, jejímž, účelem je zabezpečiti cestující na nástupišti před nebezpečím hrozícím jím z místa ležícího mimo trať (z hlubokého příkopu vedle nástupiště), ledaže při způsobení úrazu spolupůsobily nebezpečné okolnosti, které mají svůj původ ve zvláštní povaze železniční dopravy (na př. velký nával cestujících).
(Rozh. ze dne 19. prosince 1939, Rv II 336/39.)
Žalobkyně domáhá se na žalované straně (železniční správa) náhrady za úraz, jejž utrpěla tím, že, když čekala na nástupišti na vlak a ustupovala dozadu, dotkla se žárnicové tyče zábradlí, oddělujícího nástupiště od příkopu, tyč ta následkem toho vypadla a žalobkyně se zřítila do příkopu. Prvý soud neuznal žalobou uplatňovaný nárok důvodem po právu. Odvolací soud žalobou uplatňovaný nárok důvodem po právu uznal. Důvody: Zábradlí nebylo v kritické době v pořádku. Obzvláště žárnice nebyly zasunuty do sebe tak pevně, jak by to byla vyžadovala bezpečnost cestujících. Na tom nemění nic stav, který zjistil prvý soud při místním ohledáni, neboť tehdy byly již žárnice zase pevně do sebe zasazeny. Při místním ohledáni bylo ostatně zjištěno, že žárnice se nevysouvají, i když se na ně se vši vahou posadí dva muži. Z toho však vyplývá, že v kritické době žárnice nebyly řádně do sebe zasunuty, neboť jinak by nebyly mohly povoliti, kdyby si byla na ně žalobkyně i s M. sedla, což ovšem není ničím prokázáno. Za těchto okolnosti však jest míti za to, že za úraz žalobkyně jest výhradně zodpovědná dráha, pokud se týče její zaměstnanci, kteří se o to nepostarali, aby zábradlí bylo v kritické době v pořádku. Na tom nemění nic, že není vyloučeno, že po prohlédnuti zábradlí bylo zábradlí někým poškozeno tak, že žárnice do sebe zasunuté byly uvolněny, neboť, kdyby zaměstnanci žalované dráhy byli zábradlí prohlédli těsně před příjezdem vlaku, nebo než žalobkyně se odebrala na nástupiště, mohli a musili poškozeni pozorovati a mohli je beze všeho opraviti, jak se to po úrazu stalo. Z toho však vyplývá, že tu nejde o neodvratnou událost ve smyslu § 196, odst. 2 žel. zák. Mylný je i názor prvého soudu, že žalobkyně sl zavinila úraz sama tím, že si zábradlí a jeho poškození nevšimla a neohlédnuvši se, postupovala po zpátku až padla, neboť není přece ničím prokázáno, že by již před úrazem byla žárnice mezi sloupky 13. a 14. skleslá šikmo k zemi. Byly-li však žárnice do sebe vsunuty, ovšem nedostatečně, nelze žalobkyni přičítati za vinu, že se nepřesvědčila, zdali žárnice jsou zasunuty do sebe pevně. O to se postarati bylo věcí dráhy, pokud se týče jejich zaměstnanců (§ 70 žel. zák.). Žalobkyně, která na nástupišti spatřila zábradlí z betonových sloupků spojených 60 mm silnými železnými rourami, mohla právem předpokládati, a to i při největší opatrnosti, že zábradlí vydrží její dotek, pokud se týče nepovolí, když se i o ně opře. Nelze tedy mluviti o tom, že by žalobkyni stíhalo nějaké zavinění podle § 1297 obč. zák. a je proto odůvodněna výtka, že prvý soud neposoudil věc správně po stránce právní, nemá-li za to, že za úraz výhradně zodpovídá'dráha, které se za daných okolností nezdařil vyviňovací důkaz podle § 196 (2) želez. zákona. Při tom se dodává, že tratí ve smyslu § 196 (1) želez. zák. se rozumí nejen t. zv. širá trať ve smyslu dopravních prostředků, nýbrž také plocha ke kolejím přímo přilehlá, tedy v souzeném případě i nástupiště. Že však jde tu o výkon a zjev, kterým se na venek projevuje nebezpečnost vlastní železniční dopravě, odůvodnil správně prvý soud v napadeném rozsudků.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pokud odvolací soud použil na souzený případ ustanovení § 196 zákona č. 86/1937 Sb. z. a n., nemůže dovolací soud tento názor schváliti a jest v tom směru odůvodněna výtka právní mylnosti.
Podle rozsudkového zjištění čekala žalobkyně na nástupišti na vlak č. 316 a úraz se stal tím, že, když ustupovala dozadu, dotkla se žárnicové tyče zábradlí, oddělujícího nástupiště od příkopu 1.80 m hlubokého, žárnicová tyč následkem toho spadla, žalobkyně se zřítila do příkopu, nalézajícího se za zábradlím, při čemž utrpěla úraz na levé noze. Předpis § 196, odst. 1 dotč. zákona stanoví, že, byl-li někdo poškozen na těle (na zdraví) neb usmrcen při železniční dopravě na trati úkony nebo jevy, kterými se navenek projevuje nebezpečnost vlastní této dopravě, odpovídá za škodu, která z toho vznikla, železniční podnik. Této odpovědnosti je zproštěn jen, prokáže-li některý z vyviňovacích důvodů, uvedených v druhém odstavci téhož zákonného ustanovení. Je tedy odpovědnost dráhy podle dotčeného ustanovení zákona omezena jednak na železniční dopravu v určitém nebezpečenském pásmu, jednak na škody nastalé následkem typického nebezpečenství vlastního tomuto podniku dopravnímu. Nebezpečenské pásmo je v zákoně označeno výrazem »traf«. Co náleží k trati a tudíž spadá do nebezpečenského pásma, které jest pro posouzení odpovědnosti- dráhy podle dotčeného zákona významné, je různé podle toho, jde-li o trať širou (otevřenou) nebo o trať v obvodu stanic. V souzeném případě jde jen o výklad pojmu »trať« v obvodu stanice. Tratí rozumí se ona část dráhy, která je určena k výkonu dopravy po,kolejích; k tomu patří nejen všechny koleje se zabezpečovacími a ochrannými zařízeními, ale také plochy bezprostředně přilehlé, t. j. nástupiště (srovn. motivy tis. 698). Podle toho nemůže býti pochybnosti o tom, že místo, kde se úraz stal, když žalobkyně čekala na vlak, náleží ke trati. Není však dána další podmínka vzniku odpovědnosti železničního podniku podle § 196, odst. 1 zák., že někdo byl na těle (zdraví) poškozen nebo usmrcen při železniční dopravě »úkony nebo jevy, kterými se na venek projevuje nebezpečnost této dopravě«. Tím se konkretisuje požadavek souvislosti úrazu se železniční dopravou na trati tak, že nezakládá každý úraz vzniklý při železniční dopravě na trati zodpovědnost železničního podniku, nýbrž pouze úraz vzniklý působením zevních projevů (činností, úkazů) železniční dopravy na trati a to tak, že se žádá, aby byly určitým způsobem kvalifikovány, totiž, aby se jimi projevovala nebezpečnost vlastní této dopravě. Škoda musí tudíž býti následkem typického nebezpečenství vlastního železniční dopravě na trati, jako na př. následkem použití pohonu parního (jiskry), rychlosti provozu, spěchu při něm a návalu, váhy vozidel a pod. (motivy tisk. 445, str. 16). »Jevy« ve smyslu dotčeného ustanovení rozumějí se určité závadné stavy zařízení železniční dopravy, které se jeví objektivně jako projevy nebezpečnosti vlastní, železniční dopravě na trati. Odpovědnost dráhy podle dotčeného zákona nezakládají tudíž nebezpečné závadné stavy železničního zařízení, když zdroj jejich nebezpečnosti jest mimo železniční dopravu na trati. V souzeném případě šlo o úraz, který byl v příčinné souvislosti se závadným stavem zábradlí, oddělujícího nástupiště od hlubokého příkopu, nalézajícího se za zábradlím mimo nástupiště. Při posouzení otázky, bylo-li nebezpečí, vyvolané pro cestující závadným stavem zábradlí, projevem nebezpečnosti vlastní železniční dopravě na tratí, je rozhodujícím účel, kterému zmíněné zábradlí sloužilo. Tu je nepochybné, že mělo zabezpečiti cestující na nástupišti před nebezpečím hrozícím jim z toho, že v bezprostřední blízkosti nástupiště, ale mimo trať, je hluboký příkop. Toto nebezpečí hrozilo cestujícím z místa ležícího mimo trať. Nejde proto při nebezpečí, kterému zábradlí mělo zabrániti, o nebezpečí vlastní železniční dopravě na trati, ježto nevyplývá z nebezpečnostních zdrojů typických pro tuto dopravu. Že by při způsobení úrazu spolupůsobily také určité nebezpečné okolnosti, které mají svůj původ ve zvláštní povaze železniční dopravy a pro které by se vadný stav zábradlí v určitém případě, ve kterém právě pro tyto okolnosti k úrazu došlo, projevoval navenek jako nebepečenský jev vlastní železniční dopravě, jako na příklad velký nával cestujících na nástupišti, kterým byla poškozená na nebezpečné zábradlí zatlačena, nevychází ze zjištění nižších soudů. Z uvedeného vyplývá, že nejsou .dány předpoklady pro odpovědnost dráhy za úraz žalobkynin podle zákona č. 86/1937 Sb. z. a n. z ručení za výsledek. Zbývá ještě zkoumati, je-li odpovědnost dráhy dána podle předpisů občanského zákona o náhradě, škody podle zavinění. Podle žalobkynina přednesu došlo k úrazu pro naprostý nedostatek opatření nástupiště řádným a pevným zábradlím a pro naprosto vadné a nedo- statečné osvětlení nástupiště. V tomto, přednesu žalobkyně je spatřovati dostatečné tvrzení zavinění dráhy. Podle zjištění odvolacího soudu závazného pro nejvyšší soud bylo sice nástupiště v době; úrazu dostatečně osvětleno, avšak nebyly žárnicové tyče zábradlí tak pevně do sebe zasunuty, jak by toho vyžadovala bezpečnost cestujících, takže dotek těchto tyčí žalobkyní stačil k tomu, aby povolily, takže se žalobkyně zřítila do příkopu. Zavinění dráhy, pokud se týče jejich zaměstnanců je v tom, že zaměstnanci, ačkoliv podle-jejich vlastního tvrzení zábradlí stále kontrolovali, nezjistili, že žárnicové tyče jsou na místě, kde se úraz stal, volně pohyblivé a nedostatečně do sebe zasunuty. Kdyby býlí zaměstnanci při zkoumání zábradlí postupovali s patřičnou opatrností a bdělostí, nemohl jim tento vadný stav zábradlí ujíti a byli by se musili postarali o takovou úpravu zábradlí, aby skutečně bylo ochranou před nebezpečím, že cestující na nástupišti může při tom, když se o zábradlí opře, spadnouti do hlubokého příkopu za zábradlím. Dráha byla povinna opatřiti takto pro bezpečnost cestujících takové zábradlí na nástupišti a ručí i za zavinění osob, jichž k dohledu na toto zábradlí použila [§ 1313 a) obč. z.]. Naproti tomu nebyly zjištěny skutečnosti, z nichž by bylo lze usouditi na zavinění žalobkyně na utrpěném úrazu. Odvolací soud zjistil, že si žalobkyně nesedla na zábradlí, nýbrž, že se tohoto, když Ustupovala dozadu, pouze dotkla, v důsledku čehož žárnice spadla. V tom, že se žalobkyně nepřesvědčila před dotekem zábradlí, jsou-li žárnice do sebe pevně zasunuty, nelze spatřovati její zavinění, jak odůvodnil již správně odvolací soud, na jehož důvody se dovolatel odkazuje. Je tudíž mezitímní rozsudek o nároku žalující strany na náhradu škody z těchto důvodů správný.

Citace:

čís. 17526. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 744-747.