Authors:
= Váž. civ., 4 (1922)
PDF

Čís. 1476.


By byla vyloučena domněnka otcovství dle § 163 obč. zák., jest třeba důkazu nezvratného. Nestačí důkaz o azoospermatismu, uplynula-li od soulože již drahná doba.
(Rozh. ze dne 7. února 1922, Rv II 338/21.)
Žalobě o uznání otcovství bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšší soud uvedl
v důvodech:
Uplatňované dovolací důvody neúplnosti řízení a nesprávného právního posouzení rozepře dle § 503 čís. 2 a 4 c. ř. s. nejsou oprávněnými. Podle nálezu a posudku znalce profesora Dra H-e a Dra W-a, kteří oplodňující soulože žalovaného s nemanželskou matkou nevyloučili, a výpovědi nemanželské matky jako svědkyně zjistil prvý soud, že se žalovanému v prvé polovici července 1919 soulož s ní podařila, a soud odvolací převzal toto zjištění skutkové prvého soudu, totiž že soulož mezi nimi byla vykonána. Když nižším soudům tyto důkazy stačily k jich přesvědčení, nebylo třeba, by další důkazy prováděly (§ 275 c. ř. s.), soud odvolací pak není povolán, aby jich hodnocení důkazů přezkoumával, naopak je na jejich zjištění skutkové spisům odpovídající vázán (§§ 272, 498, 503, 509 c. ř. s.). Provedení důkazu znaleckého profesorem Drem H. žalovaný ničeho nevytýkal (196 c. ř. s.), nález a posudek jest úplně jasný a určitý a stačí k úplnému vysvětlení a důkladnému posouzení této rozepře (§ 503 čís. 2 c. ř. s.). Vždyť dle něho netrpí žalovaný žádnou organickou chorobou nervovou, která by možnost soulože vylučovala, ani takovými známkami neurastenie, které by důvodně k neschopnosti soulože a priori poukazovaly, není vyloučena možnost oplodnění ženy, i když relativní dočasná nebo částečná neschopnost tu byla. Připouští sice možnost psychické impotence, k jejímuž zodpovědění by bylo třeba dalších důkazů. Důkazy ty, pokud toho bylo třeba, soudem byly provedeny a výkon soulože zjištěn. Tím námitka nemožnosti soulože padá. Pokud pak se týče námitky neschopnosti oplodnění, znalec jí pro tento případ ani nepřipustil ani nevyloučil, nýbrž prostě poukázal k tomu, že by se mohlo jednati o t. zv. azoospermatismus, ve které příčině jest se obrátiti na soudní lékaře z povolání. Není proto již předmětu důkazu, o němž by tento znalec měl býti slyšen. Protidukaz vedený proti zákonné domněnce otcovství dle § 163 obč. zák. musí, má-li míti úspěch, býti zcela určitý, jasný a nezvratný tak, aby jeho výsledek nezanechal té nejmenší pochybnosti o tom, že dítko žalovaným vůbec zplozeno býti nemohlo. Takový výsledek by nikdy nemohl míti důkaz provedený teprve nyní o azoospermatismu žalova- ného, poněvadž kdyby se i pro nynější dobu podařil, nemohl by býti nijak určitý a nezvratný pro dobu soulože v červenci 1919, tím spíše, když žalovaný tuto svou neschopnost oplození vyvozuje pouze ze své nemoci nervové, jíž odborný znalec profesor Dr. H. pro pohlavní styk žalovaného valného významu vůbec nepřičítá.
Citace:
č. 1476. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 136-137.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).