ČASOPIS SPOLKU NOTÁŘŮ ČESKOSLOVENSKÝCH
ŘÍDÍ PROF. Dr. EM. SVOBODA S KRUHEM REDAKČNÍM.
VYCHÁZÍ KAŽDÝ MĚSÍC MIMO ČERVENEC A SRPEN. — REDAKCE A ADMINISTRACE V PRAZE-II.
ŽITNÁ UL. Č. 4b. PŘEDPLATNÉ ROČNĚ 40 Kč I S POŠTOVNÍ ZÁSILKOU. — JEDNOTLIVÉ ČÍSLO Kč 4.
ROČNÍK XV. V PRAZE, V KVĚTNU 1933. ČÍSLO 5
JUDR. OTAKAR HANNA, kandidát notářství, Praha-II.:

Placení daně dědické půjčkou práce.

(In marginem § 12 zákona z 21. března 1933 č. 48 Sb. z. a n.)

Dosti značnou výhodu při placení daně dědické poskytuje § 12. zákona z 21. března 1933 číslo 48 Sb. z. a n. o půjčce práce, avšak jeho stylisace jest dosti nepřesná (jako i předchozí ustanovení tohoto zákona o jiných výhodách daňových) a dává možnost různého výkladu, jak chceme ukázati tímto článkem:
§ 12. odst. I. zní:
Dluhopisů půjčky práce lze použíti jejich jmenovitou hodnotou k placení daně dědické, a pozůstalostního poplatku nemovitostního. Přitom má platící strana nárok, aby ze základu pro vyměření daně k obohacení té osoby, za kterou byly pozůstalostní dávky podle údaje platící strany takto zaplaceny, byla vyloučena částka těmto dávkám se rovnající.«
Tímto zákonným ustanovením poplatníku poskytnutá výhoda je dvojí:
1. že může poplatník platiti dávky pozůstalostní půjčkou práce, a to v nominální hodnotě, a
2. že půjčkou placené dávky pozůstalostní tvoří srážkovou položku při výpočtu daně dědické, která se tím sníží.
Ad 1. Ukáží-li se pravdivými kolující pověsti, podle nichž finanční správa svou intervenční politikou hodlá udržeti kurs půjčky práce pod nominalem, aby za tohoto pro upisovatele ztrátového kursu předešla větším prodejům půjčky (ustanovení § 2, odst. IV. o nákupu půjčky na volném trhu při poklesu kursu pod nominale dává ministerstvu financí jen právo, neukládá mu však povinnost k nákupu), čímž by se vzhledem ke slosování půjčky během 20 let tato stala vhodným papírem pro ukládání dlouhodobé, nikoli pro přechodné uložení peněz, jejichž likvidita jest případně v krátké době žádoucí: pak získá pozdější nabyvatel půjčky na rozdíle kursovním, bude-li půjčkou platiti dávky pozůstalostní.
Že se toto placení může státi půjčkou, která jest ve jmění jiného než osoby k placení poz. dávek povinné, vyplývá dosti jasně z citov, ustanovení zákona, který sám uvádí osobu, »za kterou byly pozůstalostní dávky podle údaje platící strany... zaplaceny.«
Tím méně jest ovšem třeba, aby půjčka, jíž se má placení provésti, tvořila součást jmění pozůstalostního (ač podle sdělení Obchodní komory v Liberci, uveřejněném nedávno v národohospodářské rubrice řady předních denních listů, jako v »Prager Tagbl.« ze 16. IV. 1933, by se zdálo, že jest to podmínkou pro poskytnutí slevy podle § 12). Tak může dojiti ke smlouvě zvláštního druhu, podle níž A zaplatí půjčkou poz. dávky pro В za úplatu pohybující se mezi kursgvní a jmenovitou hodnotou půjčky. To by byl jistě nezamýšlený a nevítaný důsledek možnosti placení dávek poz. půjčkou práce.
Zákon neříká, lze-li půjčkou práce platiti i jen část dávek pozůstalostních podle § 12. Není zajisté důvodu, proč by to nebylo přípustné, když § 12 nežádá výslovně placení celé výše poz. dávek určitého poplatníka půjčkou, jak to činí § 6 při daňové amnestii (»za celé dodatečně přiznané jmění«): rovněž výhody § 7 mají místo i pří placení části daňových nedoplatků způsobem tam "vřeným (arg. slova: »oněch daňových nedoplatků«).
Nelze zajisté půjčkou platiti poz. dávky již zaplacené, neboť placením povinnost poplatníka k dávkám zanikla. Totéž platí, stala-li se platba a conto dávek dříve než byly předepsány (podle § 11, odst. III. zák. č. 74 ř. z. z roku 1901), třeba za účelem splnění vyměňujícím úřadem kladené podmínky pro uvolnění vázaného jmění pozůstalostního neb jeho části aneb za účelem zamezení placení odškodňovacích úroků (lze-li očekávati, že výkazy pozůstalostní nebudou do 6 měsíců ode dne úmrtí zůstavitele předloženy).
Jinak, byly-li dávky pouze zajištěny (v tom případě jdou úroky a užitky ve prospěch placení odškodňovacích úroků za podmínky § 11 zák. 74/01): dávky lze tu platiti půjčkou :
Ad 2. Zákon rozeznává pro postup řízení vyměřovacího dva případy:
1. Dávky byly placeny před vyměřením. Zpravidla bude toto placení à conto jen částečným, nebo plátce sotva bude moci předem přesně určiti výši dávek, neví-li jak upraví vyměřující úřad základ daňový (ocenění jmění, uznání passiv jako položek srážkových, uznání nároků na vyloučení); to potvrzuje znovu správnost názoru, že podle § 12 lze platiti i jen část dávek pozůstalostních. Zde vyměňující úřad při vyměření daně dědické (neboť výhoda snížení podle § 12 vztahuje se jen na tuto, nikoliv na poplatek nemovitostní, vyměřený ostatně z hodnoty
33 hrubé) přihlédne k platbě půjčkou a sníží základ daně o část placenou à conto.
2. Dávky se platí až po vyměření. Zde bude třeba zvláštní žádosti (kolku prosté podle tar. poi. 442), podané vyměňujícímu úřadu do tří let od zaplacení poz. dávek půjčkou.
Nutně bude následovati nové vyměření se zřetelem na zaplacení dávek neb jejich části půjčkou a poplatníku bude muset býti doručen nový (definitivní) výměr; proti němu bude míti poplatník zajisté opravný prostředek, aby byl chráněn proti nesprávnému propočítání. Často postačí žádost o opravu chyby početní. In merito bude moci býti podán rekurs proti nesprávnému propočtení platby půjčkou.
Jak se bude počítati tříletá lhůta k podání žádosti při placení dávek půjčkou ve splátkách neb na vícekráte?
Platí-li se dávky poz. bnď celé neb takovou výší, že částka, o níž se daň dědická podle § 12 sníží, bude vyšší než nezaplacený zbytek dávek poz. (daně dědické i poplatku nemovitostního), bude finanční správa muset poplatníku vrátiti rozdíl. Zákon ovšem neříká, jak: zda půjčkou neb v hotovosti. V prvém může býti poplatník poškozen při snížení kursu, které nastane mezi dnem platby a dnem vrácení; v druhém případě ujdou mu úroky a v případě vylosování určitého kusu půjčky, jímž platil, mohou nastati diference ohledně premie (bude-li vrácení provedeno půjčkou, stane se tak pravděpodobně in genere, nikoli in specie, čímž by poplatník o prémii přišel).
Obdobné potíže nastanou, budou-li po platbě cestou rekursu dávky sníženy neb cestou úlev neb osvobození sleveny neb vráceny (na př. podle § 39 odst. II. c. nař. č. 278115 při prodeji zděděné nemovitosti do 2 let).
Pochybnosti tyto mělo by řešiti prováděcí nařízení, které podle § 16 zákona má býti vydáno.
Na první pohled může též vzniknouti pochybnost, zda »částka těmto dávkám (t. j. dávkám placeným půjčkou) se rovnající«, o niž se sníží základ daně dědické. jest původně vyměřená daň dědická a event, poplatek nemovitostní (pokud ovšem byly placeny půjčkou) neb teprve skutečně placená, nově vypočtená daň (ovšem nižší) s event, poplatkem nemovitostním (ovšem nesníženým). Výklad druhý není možný, neboť tvořila-li by srážkovou položku snížená daň, zvýšil by se tím opět něco základ daně a tím i daň samotná, tato pak jako zvýšená srážková položka snížila by zase nepatrně základ daně a daň a tak by to šlo dále do nekonečna. To je ovšem nemyslitelné. Proto jest jedině správný výklad, že jest. odečísti pouze původně vyměřené dávky, pokud byly placeny půjčkou.
Příklad: Činí-li čistá pozůstalost 1250000 Kč, tvořící jediný nápad v prvé třídě daně dědické, při čemž není v pozůstalosti žádná nemovitost, činí daň dědická 108275.— Kč.
Bude-li celá zaplacena půjčkou, sníží se základ o tuto daň na: 1141725 Kč a daň na 94199,25 Kč. Rozdíl per 14075,75 Kč jest. sleva dle § 12 a vrátí se poplatníku.
Platí-li se však půjčkou na př. pouze 50000— Kč, sníží se základ daně dědické pouze na 120000.— Kč, daň samotná na 101775— Kč, takže sleva by činila 6500— Kč. Zbytek per 45275.— Kč musel by poplatník doplatiti na hotovosti. Jest zajisté nejen povinností vlasteneckou, ale i dobrou radou poplatníkům daně dědické, uvede-li jim notář jako soudní komisař na paměť ustanovení § 12 při projednání pozůstalosti a vypočte jim příkladnou výši slevy.

Citace:

I. sjezd právníků států slovanských v Bratislavě dne 10. a 11. září 1933.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 20, s. 661-661.