NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8367 —
č. 8367.

Vojenské věci: — Zaměstnanci veřejní: I. O podmínkách nároku neaktivního voj. gážisty v záloze na jednorázový příspěvek na výstroj a výzbroj. — II. Pro povinnost zaměstnance, vrátiti neprávem vyplacenou částku služ. příjmu podle § 151, odst. 7 a 8 zák. č. 109/26, nemá významu, že částka ta byla bona fide spotřebena.
(Nález ze dne 20. ledna 1930 č. 9632/28.)
Věc: Dr. Vilém K. v Bratislavě proti ministerstvu národní obrany stran vrácení přeplatku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 byl jako poručík v záloze býv. armády rak.-uher. převzat podle zák. č. 194/20 v tomto poměru osobním věstníkem mno z 15. listopadu 1921 č. 114 do čsl. branné moci, cvičení ve zbrani však konal až v dubnu 1926. Účetním nálezem z 30. dubna 1927 předepsala mu příslušná hospodářská správa k náhradě částku 100 Kč, kterou mu u příležitosti řečeného cvičení jakožto jednorázový příspěvek na výstroj a výzbroj vyplatila, z důvodu, že st-1 byl záložním gážistou jmenován v armádě bývalé dne 1. srpna 1917 a že záložním gážistům, jmenovaným před převratem a do čsl. armády převzatým uvedený příspěvek nenáleží. Rekurs do tohoto účetního nálezu st-lem podaný zamítla intendance zem. voj. velitelství v Bratislavě z téhož důvodu.
Nař. rozhodnutím zamítlo mno další rekurs st-lův a potvrdilo rozhodnutí řečené intendance z důvodu, že podle vl. nař. č. 440/21, čl. I. č. I lit. B přísluší jednorázový příspěvek na doplnění oděvu neaktivním gážistům při jmenování neaktivním gážistou a nastoupení do činné služby v míru, jestliže nedostali jako gážisté aktivní první příspěvek na výstroj a výzbroj podle cit. vl. nař., že toto ustanovení má podle čl. II. účinnost od 1. ledna 1922 a že re.rurent sám uvádí, že byl voj. gážistou — Č. 8368 —
v záloze jmenován před státním převratem, že tedy, přijal-li při nastoupení činné služby na cvičení ve zbrani od 1. dubna do 28. dubna 1926 takový jednorázový příspěvek na doplnění oděvu, neměl na něj právního nároku a je povinen tento přeplatek voj. správě vrátiti.
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí neshledal nss důvodnou.
VI. nař. z 1. prosince 1921 č. 440 Sb., vydané k provedení zák. č. 195/20 o úpravě služ. požitků čsl. vojska, stanovilo v článku I. k § 3 zák. toho pod č. I. lit. B, že neaktivní gážisté dostanou při nastoupení do činné služby v míru i za mobilisace jednu soupravu erárního oděvu, předepsaného pro mužstvo, a výstroj i výzbroj (kteréžto součástky jsou povinni po ukončení činné služby vrátiti) a že na nákup součástek oděvu, které jsou předepsány jen pro gážisty (distinkce, důstojnické rukavice a pod.) dostanou — mimo periodický příspěvek, jejž obdrží na doplnění oděvu vždy při cvičení — jednorázový příspěvek 100 Kč na doplnění oděvu při jmenování neaktivním gážistou zařazeným v hodn. třídě, jestliže nedostali jako gážisté aktivní první příspěvek na výstroj a výzbroj podle odstavce A. — Podle článku II. nabývá toto vl. nař. účinnosti dnem 1. ledna 1922.
St-1 namítá, že byl v čsl. armádě jmenován záložním poručíkem fakticky teprve prvním nastoupením činné služby voj. po svém převzetí t. j. v dubnu 1926. Tím má patrně býti řečeno, že pro přiznání sporného příspěvku není rozhodno jmenování záložním důstojníkem v býv. armádě rak.-uher., nýbrž v armádě čsl. a že jmenováním takovým jest i převzetí důstojníka býv. armády podle zák. č. 194/20. Než ř kdyby byl posléz uvedený právní názor, že v pojmu převzetí je zahrnuto i jmenování, správným, nebylo by možno dáti stížnosti za pravdu, neboť pro názor, že převzetí takové se stává jakožto jmenování perfektním teprve prvním nastoupením činné služby v čsl. armádě, nelze shledati nižádné opory zákonné a skutečnost, že byl do čsl. armády převzat před 1. lednem 1922, st-1 nepopírá. — — — —
Mimo to namítá st-1 jako nezákonnost, že částku, kterou má vrátiti, bona fide přijal a na určený účel spotřeboval. Ani tato námitka není důvodná. Sporný příspěvek jest příjmem služebním, platí tedy o zrušení poukazu výplaty příspěvku takového a o vrácení částky neprávem vyplacené ustanovení § 151 odst. 7 a 8 plat. zák. č. 103/26 a ustanovení tato platí bez ohledu na to, byl—li služ. příjem gážistou přijat a spotřebován bona fide, neboť zákon o dobré víře příjemcově v těchto ustanoveních vůbec nemluví a tedy ji za relevatní okolnost neuznává. — —

Citace:

č. 8367. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 252-253.